Nezralé maliny

Herecký koncert zejména Oty Sklenčky(který vyjímečně nehraje komunistu) a Miloše Nedbala. Scénáristicky i režijně i herecky se jedná o vyjímečné dílo označené jako TV film. Nemá cenu popisovat co je na tomto filmu krásného a dobrého, chtěl bych jen podotknout, že na rok 80 je to i odvážné. Spolužačka v Oregomu, Nedbal nemá rád lidově demokratické zřízení a nadává Peškovi do soudruhů. Obecná kritika zlodějny, pohřbili jsme ideály kterým jsme věřili atd. (17.06.2010)

Veliké zklamání. Kromě toho, že je to celé „papundeklové“, což by se při televizním formátu dalo odpustit, jsou (přes slušné herecké výkony) nepřesvědčiví i herci sami. Podobně jako závěrečná pointa s latinským nápisem je totiž celý příběh značně banální a svou „hloubkou“ sice vyhovující komunistickému vidění světa, ale nikoli lidem z masa a kostí. Samotný „objev“ v podobě zjištění, že nepříjemní spoluobčané nejsou pouze zlí, ale spíše nešťastní lidé je sice sympatický, ale lokajské dotvrzování loajality komunistickému režimu, které tento „objev“ doprovází činí film značně nestravitelným soustem. I v podmínkách reálného socialismu vzniklo dost filmů, které tutéž myšlenku sdělují lépe a bez idelogických klišé. (08.10.2006)

Vynikajici inscenace. Hodne se mi libilo obsazeni, kdy uz stari, prevazne prvorepublikovi herci, jako Nedbal, Pesek a Filipovsky zahrali velice kvalitne. Takovy remake filmu Cesta do hlubin studakovy duse, kde jsme je mohli spartrit taky pohromade, ale o 42 let drive. Klobouk dolu za vykony, hodne povedene! (08.01.2015)

Já jsem vždycky měla herce Miloše Nedbala zařazeného jako nerudného, přísného dědka. Já jsem ho asi v žádné jiné roli neviděla. Škoda, že je tenhle příběh takový moc roztahaný, jinak by to byl parádní herecký koncert. Takové herce už tu bohužel nemáme.Beru to jako malé rozloučení s nimi. Tenhle film mně vždycky donutí přemýšlet o sobě samotné. (19.10.2017)

Film graduje až v závěrečné půlhodince, do té doby je to spíše průměrné konverzační a především v podání Ladislava Peška notně melancholické drama o dávno ztraceném přátelství Pinďase a Šány, přičemž prostředníka jim dělá Beďar. Oba si od setkání po letech hodně slibují, ale každý něco jiného. Scéna „prezence“ u stolu je jednoznačně vrcholem filmu, následné vysvětlování mělo též silné momenty, ale také tendence sklouzávat k přehnanému patosu a kýči. (10.02.2013)