Panna zázračnica

Silným momentom filmu je vojna prebiehajúca na pozadí a život mladej generácie umelcov, formujúcej sa uprostred vojny. Anabella, mladé krásne dievča, sa zoznámi s celou skupinou priateľov, ide o éterickú bytosť ktorá sa zjavuje a opäť stráca. Jej existencia má aj logické vysvetlenie, jej rodičov zabili, ona sa chce vrátiť na Slovensko, kde sa narodila. Pre tento štát je ale formálne cudzinkou a potrebné doklady môže získať len vydajom. Príbeh filmu sa neustále mení v rámci toho, ktorú postavu momentálne sledujeme. Scenár podľa vlastnej novely napísal Dominik Tatarka, pokiaľ novelu napísal v roku 1944 scenár až v polovici 60. rokov. A tak ho napísal po 20 rokoch celkom iný autor, iný v zmysle vytriezvenia z vlastných omylov. Režisér Uher si do filmových postáv vybral nehercov, inak povedané prirodzený prejav. Profesiou Poľky pani Umeckej bola hra na klavír. (06.10.2015)

Čarokrásné podobenství v souboji černé a bílé. Anabella jako nedotknutelný ideál. Pro Tristana je dívka nedosažitelná stejně, jako byla pro jeho bájného jmenovce Isolda. Všudypřítomná smrt čeká ve stínech, havran v márnici odlévá posmrtnou masku a vzduch protínají sirény, když se bomby objeví na obzoru. Zdánlivá bezstarostnost mladých umělců, dovádění, popíjení, svádění. Surrealistické výjevy připomenou tu R. Magritteho, tam S. Dalího, na výstavě Toayen, J. Štýrského, jinde F. Muziku či M. Ernsta. Zrcadlo a svět za ním, nahý jsem přišel na svět, pomník vůdci, hořící torzo ženy. Umělecká kamera snímá interiéry i krajinu, zachycuje zátiší a kompozice, které by mohly být samostatnými fotografiemi. Vybaví se E. Havetta či J. Jakubisko. Radost ze hry. Sen. Divák je stále překvapován a pokud se nechá vtáhnout, ocitne se ve světě šerosvitné poezie. Krásný film. (19.07.2020)

Já bych tak moc rád dal víc, protože něco podobného jsem na poměry Slovenska neviděl, ale prostě to nejde. Filmařsky je to opravdu dokonalé, má to perfektní kameru a dobrou hudbu, je tu dokonce i nějaká zvláštní atmosféra, ale jinak jsem u se u toho docela nudil a obecně mi vadilo, že to skoro nemělo žádný děj. Jo, jde tam o to, že tu máme ženu jménem Anabella, kterou obdivuje spousta umělců, avšak všichni na ní obdivují její krásu, ale nikoho nezajímá, jak se ona cítí. Nezní to špatně, ale za celý film se tam toho mnoho nestane a i když je tu pár zajímavých surrealistický scén, jako celek mě to prostě moc nebavilo. A přitom filmařsky je to zvládnuté skvěle, ale víc jak lepší 3* dát nemůžu. (12.09.2019)

Říká se, že každej umělec má nebo by měl mít svoji múzu. Pro Tristana a spol je múzou Anabella. Štefan Uher tentokrát předkládá divákovi film se spoustou surrealistickejch obrazů, který zachycuje suverénní kamera Stanislava Szomolányiho. Pro běžnýho diváka to bude nejspíš těžko stravitelnej film. Další tip za něhož musím poděkovat filmovýmu kolegovi darkrobykovi. Děkuju. 4hvězdy. (05.10.2023)

Rozlehlá nádražní hala (ve skutečnosti pavilon A brněnského výstaviště), tajemná a žádnoucí Anabella (Jolanta Umecka), telefonní budka v poli, vítr a vrány, lev pojídající staré obrazy, svíčka zapálená o vodní hladinu. Podmanivá hudba, mírně ponurá atmosféra, spoustu surrealistických obrazů umocněných hereckými výkony a dobře volenými interiéry. Ojediněné dílo v československé kinamatografii. (14.03.2014)