On sa bojí

Ari Aster a jeho artový bizární mind fuck, ale zároveň jeho nejslabší film. Asterův Midsommar i Hereditary mám rád, jde rozhodně o osobitého a zajímavého nového tvůrce, jenže tady se poprvé odklonil od hororu a natočil divný žánrový mišmaš, který za mne fungoval jen v prvních dvou čtvrtinách, následující dvě čtvrtiny mi přišly divné a nudné zároveň. Joaquin Phoenix je samotářský podivín, kterému náhle zemře matka a dějí se mu divné a bizární věci, které dost často nedávají smysl, zkrátka od reality má film daleko. První akt mi přišel super, jelikož je tu hezky zobrazený chaos v ulicích plný divných lidí, občas nějaká mrtvola a některé situace se nečekaně vtipné vyhrocují a patří to k nejlepší části filmu. Druhý akt je ještě taky v pohodě, je roztomile divný a má docela šokující konec, třetí akt je už velká podivnost, kde je zahrnutá animace a divácká pozornost lehce upadá, naštěstí se vyhrotí finále třetího aktu, které je nečekaně akční no a finále mi přišlo už zoufale zdlouhavé, nudné a taky zbytečné. Divný film, ve kterém se sice toho děje spousta, ale i tak jsou 3 hodiny neskutečně moc a těch pár zajímavých zábavných scén je opravdu poskrovnu. Phoenix zahrál skvěle, ale jsem rád, že je ten film za mnou. Z žánrovných posledních podivností mi Mother i Men sedlo daleko více. 5.5/10. (18.06.2023)

Slunovrat byl pecka. Děsivé dědictví velmi zajímavé, ale Beau jsem prostě nedal. Tříhodinový zmatek, který mě po půlhodině prostě nebavil. Nevěděl jsem co, proč a netušil jsem k čemu se ve finále máme nakonec dobrat. Za každou zatáčkou potenciálně mohlo vyčuhovat úplně cokoliv co si tvůrce umanul že se stane. Přiznám se že podobné filmy nemám rád a vlastně je ani nevyhledávám. Psychedelie a podobenství dostoupilo vrcholu. Joaquin Phoenix možná předvedl svůj další vrcholný výkon, ale předvedl to prostě ve filmu, který mě 90% času nebavil. Promiň Ari. Vrať se prosím příště s něčím stravitelnějším. 30% (30.10.2023)

Lze se vymanit z matčina vlivu a odpustit si domnělá pochybení? Joaquin Phoenix jako zkrachovalý Beau se o to ani nepokouší, přesto je během tříhodinové odysey vystaven větší dávce sebepoznání, než by sám chtěl. A je rozhodně zábava to sledovat, přestože celek rozhodně není jednoduchým soustem. Více zde. (01.05.2023)

„Sirotci lesní, o ničem nesní.“ Zpočátku zajímavá, bohužel čím dál víc úmorná surrealistická procházka  hlavou schizofrenika, nemilovaného dítěte, od světla na konci tunelu máminy vagíny až do temnoty artového hrobu. Film pro velmi specifické publikum. Pro ty, kdo se narodili zadkem napřed, k matce mají ambivalentní vztah (s láskou by jí zakroutili krkem), na lehátku u cvokaře už vyleželi důlek a vždy se podívají do záchodu, než spláchnou. To já jsem trauma z porodu překonal hned na sále, od té doby se cítím v pohodě, duševně naprosto zdráv a celoživotně svou mámou milován. Psychofarmaka neužívám žádná. Škoda, po třech hodinách s Asterem by nějaká bodla. OKÉNKO CITACÍ: [][] Superpero: „Skvělé v jednotlivostech. Hlavně úvodní část... Nevíte, jestli je to nějaká noční můra, jestli se zbláznil on nebo celý svět. Bohužel se to plně nedozvíme nikdy a film je jen čím dál tím divnější, aby pak banálně vyvrcholil.“ JASON_X: „Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám.“ Zdejší „expert“, který si už zase nevzal své prášky: „Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře.“ [][] Brrr. Nevěřím tomu, že On se bojí natočil On. Stejný režisér, jehož Slunovrat mám v topce. (28.07.2023)

Jdu s proudem a řeknu, že Ari se nám trochu předávkoval houbičkama a jeho třetí dílo nemá celistvý obraz a osobitý podpis. Vryje se divákovi do paměti jen díky několika silným scénám, které jsou v porovnání se zbytkem prazáhadností, co se zde bez vysvětlení objevují, poměrně málo četné. První asi necelá hodinka je opravdový skvost, která kdyby se natáhla na dvojitou stopáž, vůbec bych se nezlobila, kdyby se děj odehrával jen v Beauově bytě a možná by to udělalo lepší dobrotu. Nesmíme ale opomenout i část filmu, kdy je Beauovi poskytnut azyl v domě podivníské rodinky. Toť vše z highlightů tohoto filmu a úplný smysl jsem se v tom sice snažila najít, jenomže někdy ani ta interpretace neznásobí ten zážitek. Takže bylo to dobré, trochu úmorně dlouhé, se zbytečnými pasážemi, na druhou stranu extrémně znepokojující, chvílemi hororové, režisérsky i herecky mistrné, ale nic co si budu připomínat co týden. Nechci hanit Asterovu práci, proto ty tři a půl zaokrouhlím nahoru. Znovu bych si pustila určitě už jen konkrétní scény a ne celý film, což se o Hereditary a Midsommaru říct nedá. (29.08.2023)