Dva roky prázdnin

Na rozdiel od väčšiny nemám tento seriál spojený s Karlom Černochom ale skôr so sklamaním, ktoré priniesol. S úžasnou a fantastickou knihou nemá okrem zopár postáv (ale nie charakterov) a skutočne veľmi okresaným a pozmeneným dejom, žiaľ nič spoločné. Možno keby som Verneovu knihu nemilovala a nepoznala takmer naspamäť, tak by som ho brala ako fajn dobrodružný seriál pre mládež, ale žiaľ keď som ho ako dieťa videla, skončil pre mňa veľkým rozčarovaním. (01.08.2011)

Jeden z těch seriálů, kde jsem si měl jen uchovat to nadšení z dětství, kdy to byla naprostá bomba a kdy jsme to všichni doslova hltali a nekoukat se na to v dospělosti. Dneska už prostě nemohu nevidět to neskutečně prkené herectví a to, jak je to naivně natočené s nulovým smyslem pro elementární logiku. Budu muset oprášit knihu, abych minimálně zjistil, kde tam kluci měli žehličku. Ale za tu nostalgii přidám tak 2.5 hvězdičky. Nezkoumal jsem, jestli existuje více verzí, ale ta verze, co jsem stáhl, měla naprosto otřesnej dabing, ale snažil jsem se to do hodnocení nezahrnovat. (18.02.2021)

Dva roky mám přečtené asi pětkrát, a tak mě vývoj děje přeji jen poněkud překvapil. Tu zápletku, jak se hoši vůbec někam dostanou, asi potřebovali kvůli natažení stopáže do seriálu. Nicméně po dvou dílech to vzdávám a jestli chcete vědět proč, přečtěte si komentář kolegy monologa, protože on to vysvětluje přesně. Ještě bych dodal, že tvůrce dialogů neuměl dobře česky, a tak se tu dočkáte obratů jako Petrovo babička apod. (31.08.2016)

Seriál si pamatuji z dětství. Tehdy mě uchvátil a tak jsem ho dnes pustil svému sedmiletému synovi. Je jím naprosto nadšený, takže asi bude pro tuto věkovou skupinu výborný. Mě ale zarazil ten nejpříšerněší dabing, jaký jsem kdy slyšel. Opravdová hrůza. Z nostalgie nehodnotím, ten dabing mě fakt odrovnal. (23.06.2014)

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. (07.08.2009)