Dva roky prázdnin

Pěkný dobrodružný seriál natočený podle románu Julesa Verna. Román jsem nečetl, takže nemohu porovnávat seriál s knihou. Některé díly seriálu jsou velmi dobré, jiné podprůměrné. Mé celkové hodnocení nemůže být vyšší než tři hvězdičky a to i s přihlédnutím k opravdu hroznému dabingu. Celkové hodnocení seriálu je velmi vysoké a zaráží mě, poněvadž seriál má výrazně lepší hodnocení než podle mě naprosto vynikající dobrodružné filmy jako jsou Old Shatterhand, Žut nebo Divokým Kurdistánem. Apropos Karlem Černochem zazpívanou písničku nepovažuji za žádný zázrak. Melodie je pěkná to ano, ale zpěv se mi moc nelíbí. (15.12.2009)

Tak tohle je seriál mého dětství. Seriál úplně nejseriálovější. Pro mne zkrátka zážitek na celý život. Tak moc jsem se tehdy těšila na každý další dí! Tak moc mě bralo to „Vzhůru na palubu“ a všechno ostatní. A nostalgicky mě to bere do dnes. Napjatě jsem čekala na další reprízu, ta se však nekonala (kromě čtyřdílné podoby na tehdejší OK3 s rychlodabingem). Vášeň pro moře a plachetnice mi zůstala. Jak jsem zajásala, když před dvěma roky vyšel seriál na DVD. Naprosto příšerným dabingem jsem ani překvapená nebyla (ačkoli na sekundu se mi zastesklo po tom starém dobrém), stejně bych si pustila originál. Ale i titulky v tomto případě chtějí slušnou představivost a alespoň maličko francouzské ucho na úplné výpadky. Ptát se „proč?“ je asi zbytečné v dnešní době konzumu. No, ale musím se přiznat, že jsem viděla jen tři díly a líbilo se mi to pořád… a ten zbytek si, nevím proč, tak nějak šetřím. Hloupost? Možná. Ale vím, že nejsem sama. (26.07.2011)

Poprvé jsem sledoval tento seriál když mě bylo cca 10let. To, co jsem prožíval při sledování každého dílu se nedá absolutně vůbec popsat. Seriál zcela ovládl mé sny a touhy. Každou neděli jsem jako špunt zcela nekompromisně zabral prostor před televizí a rodičům bylo jasný, že kdyby mě měli za mé " školní zločiny" zakázat byť jen jediný díl tohoto skvostu, znamenalo by to navždy umrtvit moje srdce. Zcela určitě moje nevětší doživotní seriálová láska. A co jsem dělal mezi nedělí a nedělí ? Měl jsem zavřené očíčka a to i ve škole a snil jsem o tom jak kormidluji loď na širým moři a jak zdolávám s klukama tíhu osudu na ostrově plném nebezpečí. Seriál skončil, ale sny zůstaly. Pak přišli vánoce a já rozbalil první dárek byla to knížka a na ní stalo Jules Verne - Dva roky prázdnin, ten den zazněl Žižkovem asi největší křik štěstí v historii. Další dárky už mě vůbec nezajímaly. Třísknul jsem sebou do postele a 28.12. žižkovskej prcek triumfálně oznámil - Mám přečteno ! Uběhlo mnoho let a já poprvé stanul za kormidlem lodičky z napnutými plachtami, ucítil ve tváři první poryv, který nakopnul plachetnici k větší rychlosti, uslyšel vlny šplouchající o loď a měl svého prvního skutečného mořského kapitána, který mě položil otázku " Tak co Pavle, co se ti teď honí v hlavě? " a já odpověděl "Jak jsem jako dítě sledoval seriál Dva roky prázdnin." Tak tedy vzhůru na palubu, dálky čekají a Vám pane Verne děkuji, že jste mě pozval do svého světa plného dobrodružství a udělal ze mě největšího snílka na světě. (14.03.2008)

Koukám, že 90% lidí tady nevidělo tenhle seriál třicet let a že hodnotí čistě z nostalgickýho hlediska. Byl jsem jedním z nich a pamatoval jsem si z něj jenom úvodní píseň a to, že jsem ho coby smrad hrozně miloval. I když jsem trochu tušil, že když si ho pustím dneska, budu zklamanej, nedalo mi to a šel jsem do toho. Předně musím říct, že dabing je neuvěřitelná tragédie a nepamatuju se, že bych kdy vůbec slyšel něco tak příšernýho. Za celou dobu jsem nebyl schopnej si na něj zvyknout a i když jsem se sebevíc snažil bejt objektivní a nenechat ho ovlivnit můj pohled na seriál, bojím se, že se mi to nepodařilo. Ale to není zas až tak úplně podstatný, protože i seriál jako takovej není bůhvíco. Herecký výkony jsou dost mizerný, dialogy, (i když nemůžu posoudit, jestli to není způsobený překladem očividně "profesionalni" dabingový společnosti) taky dost hrozný a že bych byl z příběhu napětím a nadšením celej bez sebe, tak to taky fakt ne, i když musim uznat, že ve druhý půlce, kdy se kluci ocitnou sami na moři, je to trochu lepší. Hudebni stránka je dost rozpolcená, ale ta její lepší část mě obzvlášť v dramatických pasážích docela příjemně překvapila. Takže Vy všichni čtyřicátníci a starší, co máte na Dva roky prázdnin z dětství jen ty nejlepší vzpominky, nenechte si je vzit a už se na ně nikdy nedívejte, snad jen když seženete verzi s původním dabingem, ale ani tak bych to radši neriskoval, přece jen, už nejsme ti malí kluci s hlavama v oblacích. Nechci bejt nespravedlivej, takže hodnotím jak podle tehdejších(90%), tak i nynějších(60%) dojmů, celkově teda 75%. (12.06.2018)

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. (07.08.2009)