Dva roky prázdnin

Seriál si pamatuji z dětství. Tehdy mě uchvátil a tak jsem ho dnes pustil svému sedmiletému synovi. Je jím naprosto nadšený, takže asi bude pro tuto věkovou skupinu výborný. Mě ale zarazil ten nejpříšerněší dabing, jaký jsem kdy slyšel. Opravdová hrůza. Z nostalgie nehodnotím, ten dabing mě fakt odrovnal. (23.06.2014)

Pěkný dobrodružný seriál natočený podle románu Julesa Verna. Román jsem nečetl, takže nemohu porovnávat seriál s knihou. Některé díly seriálu jsou velmi dobré, jiné podprůměrné. Mé celkové hodnocení nemůže být vyšší než tři hvězdičky a to i s přihlédnutím k opravdu hroznému dabingu. Celkové hodnocení seriálu je velmi vysoké a zaráží mě, poněvadž seriál má výrazně lepší hodnocení než podle mě naprosto vynikající dobrodružné filmy jako jsou Old Shatterhand, Žut nebo Divokým Kurdistánem. Apropos Karlem Černochem zazpívanou písničku nepovažuji za žádný zázrak. Melodie je pěkná to ano, ale zpěv se mi moc nelíbí. (15.12.2009)

Dám průměr, páč jako malej kluk jsem to hltal jako malej Jarda a vůbec mi nevadil totálně, brutálně, zpatlanej dabing. To bych hodnotil nejlépe. Dnes, když jsem to po roce co mě to leželo v polici viděl tak mě zklamalo a dal bych jednu hvězdu, totální propadák. Takže sumasumárum je to průměr. V dnešní době těžko hodnotit. Lidé co to neviděli to po 5 minutách vypnou a řeknou, že to je sračka. Lidé co na tom vyrůstali, protože jim to komunisti pouštěli po troškách v Magionu nebo Veze to milovali a milovat budou třeba už jen z nostalgie. Ať si z toho každý vybere co chce. (15.06.2010)

Nádherný seriál mého dětství, nesměl jsem vynechat žádný díl. Už jen úvodní znělka naháněla a nahání husí kůži. Tohle je pravé filmové dobrodružství. Samozřejmě vím, že hodně dělá nostalgie a pohled dětskýma očima, proto také nedám 5 hvězd, i když ten malej kluk co na to kdysi koukal by jich dal ještě víc. (28.04.2015)

Poprvé jsem sledoval tento seriál když mě bylo cca 10let. To, co jsem prožíval při sledování každého dílu se nedá absolutně vůbec popsat. Seriál zcela ovládl mé sny a touhy. Každou neděli jsem jako špunt zcela nekompromisně zabral prostor před televizí a rodičům bylo jasný, že kdyby mě měli za mé " školní zločiny" zakázat byť jen jediný díl tohoto skvostu, znamenalo by to navždy umrtvit moje srdce. Zcela určitě moje nevětší doživotní seriálová láska. A co jsem dělal mezi nedělí a nedělí ? Měl jsem zavřené očíčka a to i ve škole a snil jsem o tom jak kormidluji loď na širým moři a jak zdolávám s klukama tíhu osudu na ostrově plném nebezpečí. Seriál skončil, ale sny zůstaly. Pak přišli vánoce a já rozbalil první dárek byla to knížka a na ní stalo Jules Verne - Dva roky prázdnin, ten den zazněl Žižkovem asi největší křik štěstí v historii. Další dárky už mě vůbec nezajímaly. Třísknul jsem sebou do postele a 28.12. žižkovskej prcek triumfálně oznámil - Mám přečteno ! Uběhlo mnoho let a já poprvé stanul za kormidlem lodičky z napnutými plachtami, ucítil ve tváři první poryv, který nakopnul plachetnici k větší rychlosti, uslyšel vlny šplouchající o loď a měl svého prvního skutečného mořského kapitána, který mě položil otázku " Tak co Pavle, co se ti teď honí v hlavě? " a já odpověděl "Jak jsem jako dítě sledoval seriál Dva roky prázdnin." Tak tedy vzhůru na palubu, dálky čekají a Vám pane Verne děkuji, že jste mě pozval do svého světa plného dobrodružství a udělal ze mě největšího snílka na světě. (14.03.2008)