Vôňa cibule

To byla taková klasika!!! Slavný Franco Nero v šíleném westernu, v kterém místo špenátu (pepek námořník promine) porcuje hromadu cibuli a mlátí každého, kterému neuteče. Kolikrát jsem tento film viděl na VHS? To ani nespočítám. Dnes už to není ono, doba šla dále, úplně jinou cestou a není zde prostor pro staré legendy, které se ukázali smysl pro humor. Také je to už neskutečných 33 let (!!!), co vznikl cibulový král a přesto má stále své kouzlo, svůj humor, svou vtipnou hudbu a svého, Franka Nera. (26.10.2008)

Vůni cibule jsem viděl asi ve dvanácti a to by bylo za pět hvězdiček, pro dítě ideální podívaná. S každou dekádou to nějak ztrácí kouzlo a hvězdičku, ale to je asi normální. Je to ztřeštěná italská komedie z westernového prostředí, která se řadí mezi nejznámější parodie spaghetti westernů. Technicky klasika, výsledný dojem záleží na vztahu diváka k westernům a jeho parodiím. (28.11.2012)

Do městečka Paradise City přijíždí muž zvaný Cibule (Franco Nero), který si koupil pozemek nedaleko za městem, kde chce pěstovat své milované cibule. Brzy však zjistí, že o jeho pozemek projevuje velký zájem bohatá naftařská společnost, která ho chce získat za každou cenu… Snímek Vůně cibule režiséra Enza G. Castellariho rozhodně není klasický spaghetti western typu Djanga a svým stylem i provedením nejvíce připomíná klasické westernové komedie Buda Spencera a Terrence Hilla (čemuž napomáhá také opět skvělá hudba bratrů De Angelisových). Příběh o dobráckém cibuláři bojujícím proti pohůnkům mocné naftařské společnosti pravda není příliš složitý, ale nechybí v něm typické komediální propriety jako jako bitky, honičky (které jsou pro jistotu zrychleny, aby připomínaly klasické grotesky), gagy a hlášky a dlužno dodat, že většina z nich je opravdu povedených. Franco Nero, který si střihl roli ústředního hrdiny, rozhodně není klasickým komediálním hercem, ale i s touto hereckou polohou si poradil na výbornou (jistou typologickou podobnost s Terrencem Hillem však přesto nezapře). V hereckém obsazení sice chybí klasické tváře jako třeba Ricardo Pizzuti, ale zase se tady objeví samotný Martin Balsam, který navíc má jakožto hlavní záporák také stylovou robotickou ruku. Zkrátka Vůně cibule není jen samoúčelným plagiátem, ale svébytným (a svérázným) filmem, který se bez ostychu může zařadit k těm nejlepším westernovým komediím. (22.05.2016)

Další z mnoha starých filmů, které v červené udržuje především nostalgie mé generace. Samozřejmě nevylučuji ani možnost, že se tahle blbinka líbí i dnešním mladým, ale moc se mi to nezdá. Opravdu vtipné momenty by se vešly do půlhodinového sestřihu a to v něm budou i ty zrychlené groteskoscénky, které pobaví jen fajnšmekry. Zbytek filmu tvoří omšelý příběh o vzdoru utlačovaných; bezskrupulózní dacan ohýbá zákon a bere si co potřebuje. Co ale funguje skvěle, je výběr herců. Ať už je to sympatický kukuč F. Nera a postava hustého hošíka, nebo tlupa záporáků, není co vyčíst. Díky nim se dají přečkat i hluchá místa, aniž by byl divák vysloveně otrávený. Ovšem občasné nudě se asi nevyhnete. (29.05.2024)

Ačkoliv to při úvodních záběrech vypadá na obyčejnou westernovou kovbojku, již po pár minutách se ze snímku stane naprosto střelená, bláznivá, ale naštěstí zároveň i velmi zábavná parodie. Občas skoro groteska. Milovníci parodií a bláznvého humoru si příjdou na své, ostatní možná budou kritizovat určitou přehnanost. Ale já se skvěle pobavil a ta roztomilost se tomu nezapře. Franco Nero Cibulku hraje skvěle, děj příjemně odsýpa. A úsměv na rtech zústane po celý film. Navíc i mě to silně připomnělo filmy s Budem Spencerem, kterého jsem tam tak nějak pořád viděl.:-) Takže pohoda, pochvala a poctivé 4 hvězdičky. (30.09.2016)