Vôňa cibule

Nechápu co se komu na cibuli nemůže nelíbit. Roztomile pitomá komedie s neodolatelně srandovním Francem Nerem v hlavní roli. Důkaz, že pořádnou srandu neumí v itálii jen duo Spencer/Hill...zásadně nesledovat dabingovou verzi Nova Cinema. Totálně zabité dialogy mizerným dabingem, proti kterému je i polský rychlodabing genialitou (19.02.2009)

Cibuľový Joe aneb skvelo ozvučená komédia o strete pestovateľa tejto smradľavej zeleniny s chamtivým ropným magnátom s kovovou rukou, s ktorou mu musí stále pomáhať istý Benjamin, nápadne podobný jednému nemeckému kancelárovi. Ďalej tu máme dvojicu drsných detí, z toho jedno aj keď nerozpráva, tak pije a fajčí ako správy hrdina divokého západu dospelého veku, do morku kosti skorumpovaného šerifa, po pravde bažiaceho novinára a jeho dcéru, ktorej keď poriadne natiahnete (samozrejme omylom), tak sa raduje z toho, aký ste silný. (27.11.2016)

Do městečka Paradise City přijíždí muž zvaný Cibule (Franco Nero), který si koupil pozemek nedaleko za městem, kde chce pěstovat své milované cibule. Brzy však zjistí, že o jeho pozemek projevuje velký zájem bohatá naftařská společnost, která ho chce získat za každou cenu… Snímek Vůně cibule režiséra Enza G. Castellariho rozhodně není klasický spaghetti western typu Djanga a svým stylem i provedením nejvíce připomíná klasické westernové komedie Buda Spencera a Terrence Hilla (čemuž napomáhá také opět skvělá hudba bratrů De Angelisových). Příběh o dobráckém cibuláři bojujícím proti pohůnkům mocné naftařské společnosti pravda není příliš složitý, ale nechybí v něm typické komediální propriety jako jako bitky, honičky (které jsou pro jistotu zrychleny, aby připomínaly klasické grotesky), gagy a hlášky a dlužno dodat, že většina z nich je opravdu povedených. Franco Nero, který si střihl roli ústředního hrdiny, rozhodně není klasickým komediálním hercem, ale i s touto hereckou polohou si poradil na výbornou (jistou typologickou podobnost s Terrencem Hillem však přesto nezapře). V hereckém obsazení sice chybí klasické tváře jako třeba Ricardo Pizzuti, ale zase se tady objeví samotný Martin Balsam, který navíc má jakožto hlavní záporák také stylovou robotickou ruku. Zkrátka Vůně cibule není jen samoúčelným plagiátem, ale svébytným (a svérázným) filmem, který se bez ostychu může zařadit k těm nejlepším westernovým komediím. (22.05.2016)

Neskutečně ujetá parodie nejen na spaghetti-westerny, ke které přilnete podle toho, nakolik vám stačí k pobavení vyjevený ksicht Franca Nera a vyskládání karikatur všemožných figurek z šestákových románů (nejen teplí zmalovaní šerifovi zástupci, ale i šílený vědec) - a abych nekřivdil, i trocha té satiry. Scénář je plně propojen s vizuálním vyjádřením, takže se dá klidně říct, že je to takhle pitomé zcela záměrně. Mě to příliš neoslovilo, a zdaleka nejvíc jsem se pobavil až po letech od prvního setkání s Cibulářem, když jsem zjistil, že zfetovaní motorkáři z Mad Maxe vypadají přesně jako ti šerifovi poskoci:) Z dlouhodobého hlediska si pamatuji, že jsem Vůni Cibule viděl, pamatuji si zmíněné poskoky a místní motorkáře, a nemám potřebu se k tomu někdy vracet. 60% se mi tak zdá být přijatelné ohonorování jedné svébytné, neskonale praštěné čtyřicet let staré parodie. (20.09.2014)

Westernová komedie mého dětství, tenhle film mě kdysi hrozně bavil, viděl jsem ho i později a i když už má na to člověk jiný pohled, pořád dokáže pobavit, který jiný film kombinuje spaghetti western s prvky z němých grotesek? Franco Nero jako cibulář, rozpouštějící barové sklenice vymačkanou šťávou z cibule, je dokonalej. Tak si vyberte - cibule nebo pistole? (25.06.2009)