Jahy-sama wa kudžikenai!

Mám dilema, protože si tak nějak uvědomuji, že tohle anime není, co se týká zábavnosti, roztomilosti, nebo i snahy o milá řešení nejrůznějších sociálních, psychologických či jiných zajímavých problémů, vlastně nic extra, ale zároveň se nemůžu zbavit dojmu, že i tak se mi to nějakým zvláštním způsobem docela líbilo. Co se té srandy týká, tak jsem se většinou opravdu od srdce zasmál tak jednou za díl, stejně tak ten příjemný úsměv, co se mi na tváři objeví, když vidím něco „cute“ nebo „wholesome“ se dostavil jen občas. Některé vtipy se tu až moc opakovali. Ani mi to nepřišlo nějak extra hluboké, nebo milé v těch tématech, o kterých nám chtěli autoři povídat. Zkrátka když si to srovnám třeba s Dračí služebnou, tak Džahy prohrává ve všech směrech na celé čáře. Tohle je za mě spíš takový Džašin-čan level, akorát bez „slapsticku". Navíc mi přišlo, že autoři až často uvažují stylem „Je to hlučné, takže je to funny!“ a mě tím moc nepřesvědčily. Tohle všechno si uvědomuji a podle toho co jsem napsal bych měl dát maximálně 2* a jít dál, ale… Anime, ať už bylo jakékoli, mě neodradilo od toho, abych ho dokoukal. Během sledování jsem se dokázal uvolnit a docela dobře si odpočinout. A postupně jsem si tak nějak zvykl na to, že je Džahy a spol. součástí mých sobotních večerů, nebo nedělních rán a bylo mi to po chuti. Seznámil jsem se s celým ansámblem, věděl jsem, co od něj můžu čekat – bylo to jak pravidelný pokec se starým známým, který je sice hlučný jako strýček Pepin a dobrý vtip udělá tak jednou za večer, i když se moc snaží, ale tomu, co mi povídá, nemám problém uvěřit, i když o tom nemluví zrovna obsáhle nebo barvitě a nebude mi vadit, když za týden přijde zase. Možná je to nějaká mánie, Stockholmský syndrom, špatný vkus, guilty pleasure, ale ode mě Džahy dostane 5,5/10. (18.12.2021)