tick, tick...BOOM!

Jonathan Larson mi vůbec nic neříkal. Znám akorát muzikál Rent, vím, že to byl obrovský hit na Broadway, ale neviděla jsem ho, neslyšela jsem žádné písně a vůbec jsem nevěděla, kdo ho napsal. Takž tick, tick...BOOM je pro mě takové seznámen s Jonathanem a docela povedené. Byl to ambiciózní a talentovaný snílek, který chtěl dosáhnout hodně věcí, hodně rychle. Muzikálový styl má hodně podobný se Stephenem Sodheimem, akorát má více vypravěčský styl, což mě osobně moc nesedlo. Hudba byla příjemná, herecky taky dobré. Vadila mi tam Vanessa Hudges, na její hlas jsem alergická od dob HSM, ale Andrew překvapil a byl opravdu skvělý. Kdyby to šlo, dala bych filmu tři a půl hvězdy, bylo to lepší než tři, ale ne tak dobré na čtyři. Ale těším se s čím Lin-Manuel Miranda přijde příště, talent a oko na režii má.  (29.12.2021)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)

Rent znám moc dobře a vím, co tomu předcházelo...Tudíž jsem ráda, že se tento film zaměřil na něco jimého než tento jeho nejznámější muzikál... Dost mě ten film dostal svými tesklivými písněmi, kdy mě při nich až mrazilo a přechody mluveného textu do písně byly tak... tak silný..Nemůžu najít to správné slovo.. Rozumím, že tento film bude pro NewYorčany perlou, pro ostatní velkou neznámou. Oscaři v hlavní mužské roli to tedy mají tento rok dost nabité a popravdě nevím nevím.. Je to hodně ponuré, nicméně plné cílů a touhy a myslím si, že mnoho lidí se s tím dokážou ztotožnit...Kreativní umělci holt žijí jiný život než lidé, kteří nemají takovou představivost... (12.03.2022)

Po vynikajúcom úvode tomu až príliš často padá reťaz. No keď sa ju podarí nahodiť, je to paráda (scéna rozchodu je skvostná). Trochu problém som mal s postavami a ich vzťahmi, pretože ma vôbec nechytili a všetku ťarchu ponechali na chrbte hereckého dynamitu Andrew Garfielda v ďalšej parádnej úlohe. 7/10 (23.11.2021)

Andrew Garfield hraje na klavír, komponuje, zpívá, pracuje v bistru, pomáhá vymýšlet marketingové slogany a mezi tím vším poznává, jak může být život „opravdového“ nekomerčního umělce trpký. Celá autobiografie je ještě podtržena tím intenzivním tápáním a nejistotou, co bude po třicítce a Andrew Garfield skutečně ztvárnil Jonathana Larsona velmi působivým způsobem. Do konvenčního muzikálu to má dost daleko, do citlivého životopisného vyprávění, které obsahuje dojemná a dechberoucí muzikálová čísla, zase poměrně blízko. Jeden z těch méně nápadných filmů, který rozhodně stojí za vidění. [80%] (16.01.2022)