Biely Bim, čierne ucho

Těžko se mi hodnotí tento film tak brzy po jeho shlédnutí.Je to totiž nádherný film s nejsmutnějším koncem,jaký si dovedu představit.Další úžasný příběh o oddané lásce dvou tvorů-psa a člověka.A další ukázka toho,že je bohužel spousta lidí,kteří jsou ta nejhorší pakáž. Primitivní,zlomyslná a bezcitná sebranka,která si nezaslouží být nazývána člověkem.A o to více vyniká opačný pól-nezištná a obětavá nádherná studentka Dáša (asi spíš Dasja) i Bimovi dětští kamarádi.Nádherný a hlavně plně realistický snímek-nepřikrášlený-i s tou ironií na občanskou "uvědomělost".Kam se hrabou ty americké hovadiny,kde psi hrají baseball apod.Z tohoto snímku by si měli vzít příklad všichni filmaři,než začnou točit "zvířecí" film.Ten konec je ale až srdcervoucí a to já nemám rád-nedělá mi to dobře-jsem takovej citlivka.Na začátku to vypadalo,že z Bima bude nějaký ošklivý "vořech" a nakonec z něj vyrostl nádherný hafan.Ve filmu podal nejpozoruhodnější výkon-vše bylo tak věrohodné,až z toho mrazilo.Sympatický byl i Vjačeslav Tichonov a půvabná Irina Ševčuk v roli Dáši.Dlouho jsem měl k tomuto filmu nedůvěru jen kvůli tomu,že je to sovětské-no a své nedůvěry dnes mohu jen litovat-tímto bych se chtěl tvůrcům filmu aspoň na dálku za nedůvěru omluvit. (02.01.2012)

Příběh nestandardně zabarveného gordonsetra Bima mě poprvé uchvátil v knižní podobě na základní škole. Pak mi mamka řekla, že existuje i filmové zpracování tohoto smutného příběhu. Z malé nerozumné štěněčí bytosti se vyvine inteligentní tvor bezmezně oddaný svému pánovi. Právě oddanost a věrnost připraví Bimovi nelehkou cestu. Pokud se chcete spolehlivě dojmout. Vyberte si tento film. Je sice už malinko starší, ale dostane vás, zvlášť, jestli máte rádi zvířata a nejste cynici. Slzy se mi vkrádají do očí, jen co si na Bima vzpomenu. (09.03.2009)

Bim začíná opravdu dobře a mile jako příběh o starém, osamělém, rozjímavém spisovateli, kterému dělá společnost hlavně jeho nový pes Bim. Skoro celá první hodinka je plná melancholie, která se moudře snoubí s jakýmsi laskavým viděním světa starého pána, pána, co umí vtipně a chytře oglosovat kdejakou drobnůstku. Jenže když pod tíhou zdravotních problémů mizí do nemocnice, pes Bim, ač sympaťák, nedokáže bez něj zbytek tříhodinového filmu táhnout. Ono je sice dojemné, jak je smutný, že páníček zmizel, jak po něm marně pátrá, jak při tom pátrání strádá či potkává dobré lidi, ale takovéhle dojímání nezdá se být právě invenční a nedělá dobrý film. Říkám to přesto, že i na mě kus dojetí padl, což ovšem není nijak podivné, když uvážím, že člověk má z nějakého důvodu evolučně dáno, aby mu připadla roztomilá mláďata všelijakých druhů a pes je považován za savce, který si svou "juvenilnost" zachovává i v dospělosti, což mu zřejmě v soužití s člověkem ohromně pomáhá. Úplný závěr filmu už buď hraničí nebo spíš opravdu je těžko ospravedlnitelným citovým vydíráním. Dětem bych se to bál pustit, poněvadž by po takovém závěru řvali nejspíš celý týden (že by odsud pramenil Apachův odpad?). (28.07.2009)

... Film o přátelství muže a psa,film o psí lásce a věrnosti.Tento film jsem viděl kdysi dávno,patří mezi filmy,které mnou hluboce citově zamávaly natolik,že jsem dodnes na něj nezapomněl.Přesto,a asi právě proto,se na něj nejsem schopen podívat podruhé.Citově mě naprosto vyždímal.Rozpláče snad každého,kdo má v sobě alespoň trochu lidskosti.Pro slabé povahy rozhodně nedoporučuji,tolik smutku a beznaděje - přitom víru ve šťastné shledání - jsem snad nikde neviděl.Tento film mě do sebe naprosto vtáhl,a ač si jej již dnes do detailu nepamatuji,nevím,jestli někdy najdu odvahu se na něj opět podívat.Chtěl bych... (09.12.2017)

Filmu nemožno uprieť príjemnú atmosféru a pekné posolstvo o ochrane živých tvorov a prístupe k nim. Ak by ostal taký, aký je na začiatku, teda iba ako vzťah staršieho človek a psa, ktorého nikto nechcel a "lovecké" prechádzky po lese, nemal by som námietok a film si užil. Lenže postupom času sklzáva do rozbrojov medzi "dobrými" a "zlými" ľuďmi a dialógy, ktoré z týchto rozbrojov vznikajú, sú nasilu úsmevné až veletrápne. Aj to chovanie "uvedomelých a aktívnych" sovietskych občanov - to nalinkovanie, ako sa má sovietsky občan chovať - smerovalo viac k rodinnému žánru než k dráme. Nečakaný záver ale sčasti napravuje slabšie veci v príbehu a prikláňa sa späť k dobre natočenému začiatku. Je dojímavý, smutný a pritom veľmi krásny. Filmárska práca s učenlivým setrom je príkladná, v tom som nemal žiadne obavy. Sovieti v nej mali bohaté skúsenosti. Akurát mi vadili vmontovávané psie zvuky, kde bolo jasne vidno, že ich ten pes nevydával. Akoby pes musel (na spôsob ľudí) reagovať vrčením a zavíjaním na všetko, čo sa vôkol neho deje. Aj keď to nie je výnimka, podobne to bohužiaľ robia vo väčšine filmov. (31.05.2019)