Omámení a zmatení

Režisérský enfant terrible Richard Linklater vzpomíná na svá středoškolská léta obdobným stylem jako o dvacet let dříve George Lucas. Omámení a zmatení stejně jako Americké graffiti nic zásadního neřeší, nesměřují k žádným určitým cílům a pro mnohé bude problém strávit s nimi celou noc. Ač kvůli neobratné retro stylizaci (působilo to na mne příliš současně) nešlo o srovnatelně „nadnášející“ jízdu, rád jsem se pobavil pohledem na některé nedozrálé hvězdičky (kdo napoprvé pozná Bena Afflecka, vyhrává dvacet deka dobrých pocitů) a ještě radši zaposlouchal do vymazleného soundtracku, který právem spolknul největší část nuzného rozpočtu. Nabídka dále čítá pěkná auta, trapné vtipy a zvonové kalhoty. Buď berte, nebo nechte být. Možná pochopíte, čím si Omámeni ve Státech vysloužili kultovní status a oblibu u Quentina Tarantina. 75% (03.02.2008)

Asi nelze pochybovat o tom, že Dazed and Confused je Linklaterova verze American Graffiti. Zatímco Lucas vzpomínal v letech 70tých na nedávno skončené 60ky, Linklater už v podstatě točil dobovku. Tak či tak, konstrukce filmu je identická, nicméně z mého pohledu o něco méně zábavná, než jeho slavný předchůdce. Drahnou chvíli mi navíc trvalo vytvořit si alespoň nějaký vztah k postavám. Na druhou stranu, Linklater zbytečně v jednotlivých scénách nesetrvává a bez otálení se hned posouvá dál. Tenhle observační postup mu navíc dává šanci pokusit se o generační výpověď, nicméně nemám pocit, že by k něčemu takovému úspěšně celý film dovedl a zůstává tak podle mě spíše jen u bezkonfliktní dobové vzpomínky. 6/10 (31.05.2017)

Richard Linklater jako mistr filmů, v kterých si hrdinové jen a jen povídají a pronášejí své touhy, pocity i myšlenky v jednom ze svých prvních filmů příliš nepřesvědčil. Obsazení je slušné dokonce některá jména přímo překvapí (mladičká Milla Jovovich a Matthew McConaughey). Přesto je sledování konce školního roku pro několik studentů a studentek spíše jen nárazový pohled do předem známé a filmy často idealizované podoby "Amerického školství", kde se jen pije, jezdí v rychlých autech, šikanuje mladší a spí s každým, kdo se nabídne. Tento pohled je nám předkládán velmi často a nic nového se divák nedozví. Nejde o špatný ani nudný snímek, jen nenabízí něco nového neobjeveného a neustále pití alkoholu a narážek na sex vás přestanou bavit dříve než uplyne první půlka. (16.02.2008)

Dazed and Confused chce být, a dost možná i je, American Graffiti pro jinou generaci. Trochu slabší, snad proto, že i na první pohled nezávislejší, ale na konec velmi fajn. Z prvu se Linklater snaží jakoby nezaujatě snímat dialogy jako by to byla realita - styl je trochu odtažitý. To se projevuje i na absenci nějakého skutečného dramatu nebo třeba romantizující linky. I když tam tyto prvky jsou, nemáte pocit, že vám někdo podsouvá jejich výklad nebo svůj názor. Prostě to tak je. Ale s přibývajícíma minutama do sebe začnou věci víc zapadat a člověk si některé postavy oblíbí. Je to bezstarostné, uvolněné, o moc tam nejde. Asi jako když nostalgicky vzpomínáme na mládí a máme pocit že lepší období jsme už nikdy nezažili - žádná zodpovědnost, nahodilá osudová setkání a možnost se večer bez následků prostě zkalit. (16.05.2020)

Sice bylo strašně zábavný v televizi pozorovat, jak kníže Trautenberg spokojeně spí na pohřbu humanitárního bombometčíka Veškrny, ale nakonec jsem přímej přenos ze státního megasmutku vyměnil za týnejdžrovskou komedii. Už jsem si navyknul na to, že pokud navštěvujete "hááj skůůl" v USA, musíte se nutně stát členem nějakýho spolku (čim víc řeckejch písmen v názvu, tim víc Adidas), protože jinak se s váma nebude bavit ani klika na hajzlu. Pokud chcete do takovýho klubu patřit, obvykle to obnáší, že nováček musí třeba vykouřít péro staršímu členovi nebo nějakou podobnou záludnost. Ale nováčci to s radostí udělaj, takže žádnej stres. Holt amíci jsou prostě divný. Tady mě ale dost překvapilo, že skoro celej film je o tom, jak starší študenti se snažej chytit nový študentíky, aby jim slavnostně nakopali prdel, přestože nikdo z nich o to nemá zájem. Já sice nejsem žádnej Mirek Dušín, ale poslední školní den jsem se šel v klidu, v pokoji a míru vožrat s ostatními spolužáky a nikdo z nás neměl choutky neblaze zmasakrovat nějaký o hlavu menší a o 3 váhový kategorie lehčí prváky. Možná, že Linklater při týhle tradici dostal hodně ran do hlavy, protože všechny jeho filmy, co jsem zatim měl čest vidět, mi připadaly dost debilní. Tady dávám jednu hvězdu za opravdu parádní auta, přestože možná byly parádní až příliš (opravdu si nedokážu představit, jak všichni středoškoláci maj prakticky to nejlepší, co bylo v tý době na trhu) a druhou hvězdu za to, že jsem u filmu vydržel až do konce, protože jsem hledal Renée Zellweger (a nenašel). (23.12.2011)