Obsahy(1)
Časosběrný dokument o vzniku nové inscenace slavné opery italského skladatele G. Verdiho, která je prvním premiérovým titulem ve zrekonstruované budově Státní opery... Tragický příběh o pomstě, lásce, sebeobětování a vraždě měl světovou premiéru v Benátkách v roce 1851. Šlo o jednoznačný triumf a vévodův cynický popěvek „La donne e mobile“ (Ó jak je měnivé to srdce ženy) si příštího dne zpívali lidé na ulicích. Verdimu bylo jasné, že napsal operní hit. Na jevišti budovy Státní opery byl Rigoletto uváděn od počátku její existence. Poprvé zde zazněl roku 1888 v tehdejším Novém německém divadle. Současné inscenace se ujala mladá česká operní režisérka Barbora Horáková Joly a právě na její přístup a proces tvorby se v našem dokumentu zaměřujeme. Barbora se narodila v Praze, dnes žije ve švýcarském Bielu. Na hudebních akademiích v Basileji a Ženevě vystudovala zpěv a jako členka Švýcarského mezinárodního studia zvítězila v několika soutěžích. Poté se rozhodla vyměnit pěveckou dráhu za povolání režisérky a absolvovala Bavorskou divadelní akademii v Mnichově. Její první samostatnou režií byl Poulenkův "Lidský hlas v Neuchâtelu" v roce 2011 a pak následovaly další úspěšné operní realizace v Basileji, v Neuchâtelu, Oslu, Bilbau, Heidenheimu, Lyonu, Wuppertalu, Londýně, Drážďanech a v Theater an der Wien. Nesporný talent Barboray Horákové Joly dokládá vedle režijních úspěchů i mezinárodní soutěž Ring Award ve Štýrském Hradci v roce 2017, kterou vyhrála se svým režijním konceptem Donizettiho opery "Don Pasquale", a prestižní britské ocenění International Opera Award 2018 v Londýně v kategorii Objev roku. V živě přenášené premiéře Rigoletta jsme v akci zachytili v titulní roli španělsko-amerického barytonistu Daniela Luise de Vicente a křehkou Gildu v podání Olgy Jelínkové. V roli vévody mantovského jsme viděli čínského tenoristu Long Longa, jako Maddalenu mezzosopranistku Janu Sýkorovou a Sparafucileho představil basista Zdeněk Plech. Hudební nastudování zaštítil mladý italský dirigent Vincenzo Milletari. (Česká televize)
(viac)Recenzie (1)
Na rozdíl od ostatních dílů cyklu, které se zaměřují na tvůrčí proces vzniku konkrétní divadelní inscenace, jde v tomto případě o podivný hybrid, který jako by se nemohl rozhodnout, jestli bude o opeře Rigoletto v Národním divadle, anebo medailonem její režisérky. Vypadá to, jako kdyby měli tvůrci málo natočeného materiálu ze zkoušek, a tak se to snažili vyřešit touhle „znouzectností“. Ani řemeslně se to moc nepovedlo: paní režisérka nemá zrovna moc průrazný hlas a při velmi špatném mixu zvuku (hlavně v úvodu filmu) jsou její slova utopená v muzice, která by přitom měla plnit funkci zvukového druhého plánu. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
