Necronomicon

Vstoupit společně s H.P. Lovecraftem do spletitých chodeb "Necronomiconu" značí zakusit... rafinované nástrahy, úklady a nebezpečenstva, děsy, přeludy zhmotnělé velice, závanem okultismu dotknut být, tvory dimenzí vzdálených spatřit blíž a blíž. :) Jen návrat, ten je nejistý.. Jak oproti tomu ověřená jedna jistota, že se do upředené sítě pavoučí, kořist třepotající vždy zamotá. (31.12.2009)

Tak tohle je docela zklamání a začneme hned tím prvním, jelikož zde vystupuje samotný Lovecraft, (kterého hraje výborný Jeffrey Combs) tak sem čekal nějaké zajímavé propojení s povídkami. Aaa tohle neni Lovecraft, který je znám široké veřejnosti, jako podivín, který žije se svoji matkou a straní se lidí, tohle je Lovecraft který se jen tak ničeho nezalekne a klidně zlikviduje i nějaké ty potvory. Ale teď k povídkám. První povídka má tématicky asi nejblíže k samotnému Lovecraftovi a nejen tím, že Lovecraft čte ten příběh a hlavní protagonista čte další příběh, který se stal jeho předkovi, ale hlavně tím pojetím. Tedy gotická usedlost, něco bydlí ve sklepě a moc kterou v sobě Necronomicon skrývá a byť to končí dobře, což je dost neobvyklé, tak se mi taky nejvíc líbila 4*. Druhá povídka, kdyby neměla fajn rozklad a Lovecraftovský konec, tak by asi ani nestála za řeč 2*. Třetí povídka, v sobě taky skrývá konec jako od Lovecrafta, ale jede se v ní hlavně gore a nějaká pointa, či něco víc se v ní neskrývá, což je škoda 3*. Nicméně až na první povídku, která se snaží být co nejvíc originální, tak zbylé dvě mají stejný problém, odehrávají se v moderní době a je z nich celkem i patrné, jak celé skončí, takže neumí překvapit. Od tohohle filmu, sem si dost sliboval a nakonec, to skončilo v průměru a to je škoda. (17.10.2020)

Poviedkový film, ktorý má na svedomí ortodoxne hororový režisér Brian Yuzna, spracúva tri bizarné príbehy, napísané Yuznovým obľúbencom H. P. Lovecraftom. Yuznovi sa podarilo zostaviť dosť nevšednú režisérsku squadru, v ktorej sú jeho "spoluhráčmi" Francúz Christophe Gans, v súčasnosti známy najmä vďaka Silent Hillu a Japonec Shusuke Kaneko, ktorý má mimo iného na konte aj zopár kaiju filmov. Gans svoj príbeh zvládol celkom dobre, po jeho pozretí sa nemôžem zbaviť pocitu, že tvorcovia Pirátov z Karibiku sa pri profilovaní postavy chobotničiarskeho kapitána Davyho Jonesa trochu inšpirovali práve Necronomiconom. Kaneko svojou adaptáciou dosiahol kvalít vydarenejšej epizódy seriálu Verte - neverte a posledná, splatterovo ladená poviedka, režírovaná Yuznom je najlepšia zo všetkých troch. Celkovo možno Necronomicon považovať za nadpriemernú poviedkovú hororovú snímku. (27.05.2010)

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná. (01.12.2013)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)