Réžia:
George B. SeitzScenár:
Wells RootKamera:
John F. SeitzHrajú:
Wallace Beery, Chester Morris, Virginia Grey, Douglass Dumbrille, Jonathan Hale, Phillip Terry, Leon Ames, Frank Faylen, Rand Brooks, Regis Toomey (viac)Obsahy(1)
V roce 1918 potopily německé ponorky u pobřeží Atlantiku více než osmdesát americký lodí. Film připomíná hrdinství těch, kdo jim v tom zabránili. Lidé mávají a slaví pochodující dobrovolníky, kteří rukují, aby s ponorkami bojovali. V přístavu se mezitím Pop Thorson (Wallace Beery) a jeho dospělá dcera Susan (Virginia Grey) zoufale snaží zachránit jejich napůl potopený vlečný člun. Pop si je jistý, že jim loď poškodil jejich letitý soupeř Rocky Blake (Chester Morris), aby získal výhodnou smlouvu na vojenské transporty, ale Susan tomu nevěří. Blake se přihlásí také, aby udělal dojem na Susan a předběhl Popa. Smlouvu získá Thorson, ale když vyjede na moře, je zajat německou ponorkou a s posádkou vysazen do záchranných člunů a loď i s nákladem je potopena.
Hned po návratu se také přihlásí jako dobrovolník. Oba muži jsou zkušení námořníci a brzy začnou velet dalším lodím, ale spory mezi nimi trvají, zejména ze strany Thorsona. Ten se dokonce vzepře pokynům a pokusí se na vlastní pěst potopit tu samou ponorku, ale selže a skončí zraněný ve vodě, kde ho Blake osobně zachrání. Je degradován a poslán ke službě na souši, což bere jako ponížení. Už už chce odejít se Susan do Kanady, ale Blake mu nabídne novou, utajenou a nebezpečnou misi. Budou předstírat, že jsou rybáři a tajně budou pozorovat situaci a podávat hlášení. Jsou opět zajati ponorkou, dokonce už potřetí stejnou, rádio je objeveno, ale přivolaná flotila už je na cestě. Thorson je vzat na ponorku jako rukojmí a ponorka se ukryje pod vodou. On ale začne bušit do trupu velkým klíčem, aby tak identifikoval přesnou polohu ponorky. Blake musí zaútočit, času není nazbyt, ale ohrozí tím i Thorsona. Jak boj s ponorkou nakonec dopadne?
(Peabody)
Recenzie (1)
Slušné a zajímavé - spíše výjimečné - tím, že v roce 1939 byly USA ještě neutrální a hollywoodská studia se pečlivě vyhýbala jasné identifikaci Německa jako nepřítele. jednak poroto, že nechtěly opustit německý kinotrh, který byl pro ně zajímavý a jedna i proto, že většina majitelů studií byli Židé a nechtěli na to nějak upozorňovat. Dokonce i kongres, pokud vím, přijal přímý zákon, který to studiím nařizoval, i když nebyl moc (spíše vůbec) v souladu s ústavou. Některý studia ale po vypuknutí války v Evropě už věděla, kam vývoj směřuje a začaly se objevovat i filmy jako je tento, kde vtipně zákon obešli tím, že to zasadili do první světové války. Jiným je třeba "Confessions of a Nazi Spy" (1939), kterž už zákon vědomě ignoroval. ()