Ferrari

Michael Mann je pořád dobrý řemeslník, třeba klíčová scéna bouračky, je absolutně luxusní má v sobě velké emoce, Technicky se jedná o kvalitní snímek, ani herecky na adresu Adama Drivera nemůžu říct špatný slovo. Problém je však v příběhu tak zoufale nudná storka se hned tak nevidí. Já jdu na film s názvem Ferrari a klíčovou dějovou linkou je rodinné drama o nemanželským dítěti, to snad není normální tohleto.  Píše se, životopisné drama, ale co je životopisného na tom, že tam Enzo Ferrari chodí a řekne, aby tankovali beznín do auta a ne na řidiče. To je teda životopis jak stehno a ještě teda aby se neřeklo tak tam byly dvě scény s Penelepkou ohledně nemanželskýho haranta. Ty tři hvězdičky bych si tu obhájil, ale já se fakt cítítm těžce podveden a to mě těžce sere, zjištění, že Mann umí s obrazem a Adam je kvalitn herec na to jsem tenhle film nepotřeboval. (04.01.2024)

Chápem, že Michael Mann išiel na to nekonvenčne a chcel sa u Ferrariho zamerať na jeho psychológiu, osobnosť a životné útrapy. Výsledok je však dosť nudný, nezaujímavý a zdĺhavý. V závere, keď konečne dostaneme závodenie, akciu a autá, je to razom omnoho pútavejšie. Ale ako sa hovorí: too little, too late. Mannov najnovší film som mal problém dopozerať, z čoho som bol veľmi nepríjemne prekvapený a zámeru vynechať zo života Ferrariho všetko zaujímavé a atraktívne spätne vôbec nerozumiem... 35-40% (17.03.2024)

Vyčichlý Mann servíruje sterilní a banální storku ze sice atraktivního prostředí, ale to co by jsme v tom filmu chtěli vidět především tam bohužel není a když už ano tak mě to zrovna moc nepřesvědčilo. Pro někoho tady jak jsem se dočetl mistrovské dílo, ale to jsem po pravdě nepochopil proč a upřímně doufám i vzhledem k vadnoucímu renomé režiséra, že z toho avizovaného pokračování Heatu pod jeho taktovkou už nic v současné době nebude. To prostě nechceš vidět, takže asi tak.25% (05.05.2024)

„…NESMÍŠ ODEJÍT K CIZINCŮM. JSI NÁŠ NÁRODNÍ POKLAD. KLENOT KORUNY ITÁLIE…“ Exhibice Adama Drivera, Penelope Cruz a veteránskejch závoďáků. Scény, ve kterejch jsou ti dva spolu, jsou parádní! (A věřím, že motorističtí fanoušci si užijou i ty veterány…) Jinak je to prostě takovej film o kousku života Enza Ferrariho, kterej se zaměřuje na události před závodem „Mille Miglia 1957“, jenž měl pro Enza zásadní význam. Takže nečekejte žádnej další „Le Mans 66“ nebo „Rivalové“. Jde o životopisný drama s jedním zajímavým závodem. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je založen na biografii „Enzo Ferrari: The Man, the Cars, the Races, the Machine“, kterou v roce 1991 napsal novinář Brock Yates. 2.) Onen automobilový závod „Mille Miglia“, byl kvůli událostem v tom roce 1957 posledním v historii. 3.) Thx za titule “lordek“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (08.02.2024)

Po Hackerovi a hlavně po Veřejných nepřátelích jsem se začal bát, jestli už se Mann nevyčerpal a nezestárl, ale Ferrari mě přesvědčilo o tom, že rozhodně ne a že ty dva filmy jen zrovna moc nedopadly. Koneckonců, přechod na ruční kameru některými režisérům na konci kariéry vyloženě uškodil (třeba Chytilové) a ačkoli mi Hacker, který s ní byl natočený celý, přišel pořád lepší než Veřejní nepřátelé, jsem rád, že se ve Ferrarim Mann na ruční kameru vykašlal a natočil to klasickou. Popravdě, jediný, kdo to s ruční kamerou zvládl skvěle, je David Lynch, který s ní natočil podle mě nejlepší jeho film, ale to už odbíhám. Hlavní je, že je Mann zase zpátky a tak jsem si poprvé na velkém plátně mohl užít jeho chytré pomalé budování atmosféry a brilantní filmařinu od zvuku, který upřednostňuje vždy to, na co je třeba upoutat pozornost, než na to, co by mělo být slyšet nejvíc (telefon), po kameru, která dokáže do nejednoho záběru dostat cinefilní překvapení a do jednotlivých scén zase nehollywoodské (její) budování a určité minizvraty. Perfektně vede i herce, kteří tu podávají skvělé výkony a všem jsem jejich role věřil.. A nejvíc mě těší, že to není tolik o závodění a rychlých autech jako spíš o postavách a vývinu vztahů mezi nimi, které naštěstí Mann umí podat tak, aby byly zajímavější než rychlostní testy a přitom to nic nemění na tom, že závěrečný závod s fatálním koncem je napínavý a vysoce intenzivní. Navíc se mi v tom zamlouval víc než Grand Prix, které se mi sice taky líblo, ale zatímco to jen cvrnklo o temné stránce tohoto sportu, Mann se tomu nebál víc věnovat a přitom to ještě začlenit mezi více nastíněných témat. Životu Enza Ferrariho se to věnuje jen v krátkém časovém úseku a přitom mi to přišlo výstižnější a komplexnější, než spousta jiných životopisů. Zároveň to ale není tak filmařsky a scénáristicky výrazné jako třeba Heat, Collateral nebo Zloděj, takže díky tomu Ferrari není až tak silným zážitkem, jakým by mohl být. Nehledě na to, že úvod je zbytečně pomalý a hůř se mi do něj dostávalo, ale pak mě to spolehlivě pohltilo jako většina Mannovy tvorby. A ještě mě mrzí, že se to sice celé odehrává v Itálii, ale všichni tu mluví skoro pořád anglicky s výrazným italským přízvukem. Přitom italština by tomu dodala na realističnosti, ale to už je spíš můj problém, který možná nikdo jiný kromě mě u filmů nemá. Za mě tedy povedený film a ačkoli to není látka, která by Mannovi seděla nejvíc, je poznat, že to bylo jeho vysněné téma a tak do toho dává hodně. Díky tomu je ale taky poznat, že má stále filmovému světu co nabídnout. (Světozor, Praha) 4* (14.01.2024)