Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Komédia
  • Krimi
  • Rozprávka

Recenzie (562)

plagát

Chľast (2020) 

Po té chvále, co na tenhle film byla v poslední době odevšad slyšet, jsem možná čekala o trošku víc (zvratů, dramat, nějakého většího rozuzlení). Ale zároveň nemohu říct, že bych byla nespokojená. Viděla jsem moc hezký, místy hodně smutný, místy správně seversky vtipný film pomalejšího tempa se zajímavou pointou, příjemnou hudební složkou a (jak už to u severského filmu člověka vlastně ani moc nepřekvapuje) se skvělými hereckými výkony (příjemně civilními). Po delší době jsem zase v něčem viděla mého oblíbeného Madse Mikkelsena a ten si to tady tedy zase dává (jeho kolegové také, ale on přece jen pro mě vyčnívá). Uvažovala jsem, zda dát čtyři nebo pět hvězd, za Madse (a hlavně ten závěr, kde si úplně krade prostor pro sebe a je to naprosto dokonalé vystoupení - tomu chlapovi je už 55!!!) a zvláštně nahořkle (bude to tím absinth drinkem?) příjemnou, těžko slovy popsatelnou atmosféru, která se celým tímhle snímkem line, trochu přidávám a s 80 % dávám plný počet.

plagát

Mŕtvi neumierajú (2019) 

Tak jsem zase jednou na základě zdejšího hodnocení i skutečnosti, že mě zatím až tak nenadchly věci od Jima Jarmusche, od filmu příliš nečekala. A pak byla velmi příjemně překvapená. Snad se mi ještě začnou líbit zombie filmy a bude ze mě nakonec Jarmuschova fanynka nebo co... Byla radost dívat se na všechny ty divnopostavy (na zombíky taky, ale myslím teď hlavně ty skutečně živé), poslouchat jejich perfektní dialogy, užívat si ten zvláštní trhlý všudypřítomný humor. Jsem vážně velmi spokojená, považuji to za zatím jednoznačně nejlepší film, co jsem od Jarmusche viděla (zatím jsem zhlédla Kafé a cigára, Zlomené květiny a Patersona). Kdyby tam nebylo zahrnuto to ufo (neidentifikovatelné létající objekty ve filmech (a celkově) úplně nemusím a sem mi to vůbec nesedělo), film byl trochu ucelenější/uzavřenější a jednotlivé postavy více propracované (ráda bych se o nich přece jen dozvěděla trochu více, i když i takto mě moc bavily), neváhala bych dát pět hvězd. Takto jsou to čtyři velmi slušné, 80 % a skvělý pocit z času stráveného u dobrého filmu.

plagát

Posledná aristokratka (2019) 

Herci, kteří umí hrát, záběry z interiérů mého nejmilovanějšího zámku... A přesto mi připadá, že se tenhle film vážně hodně nepovedl. Ani z předlohy jsem před lety tedy, nutno říci, nebyla nijak odvařená - bylo to takové oddechové čtení, ale že bych se u toho lámala smíchy či mě to navnadilo k četbě pokračování, to ani náhodou - na to to na mě (jako dlouholetou průvodkyni na zámku) bylo asi až moc přestřelené. No a film mi nepřipadal vtipný a zajímavý už vůbec. Co bylo ještě docela podařené v knížce (nějaký ten vtip, sympatičnost některých postav) se nějak nepodařilo přenést na plátno, takže člověk sledoval jen takové nijaké (ač dobře zahrané) rádoby vtipné dialogy nesympatických postav, přičemž těm řečem nevěřil, nesmál (ani neusmíval) se u nich, spíše to byla hodně dlouhá nuda a taková jedna velká umělost. Možná by pomohlo, kdyby byl film vypravovaný samotnou poslední aristokratkou Marií, která by podobně jako v knížce více přibližovala celé dění, povahy a motivy jednotlivých postav, pak by to možná nepůsobilo celé tak nastrojeně a neuvěřitelně. Nevím, každopádně znovu si to určitě pouštět nebudu a doufám, že nevznikne pokračování. 40 % (za kvalitní herce a zahrnutí "mého" zámku).

plagát

Nebožtíci žičia láske (1972) 

Jsem až překvapená, jak výborně jsem se u této komedie bavila. Kdyby to bylo o trošku kratší, bylo by to skoro dokonalé. 80 %.

plagát

Prázdniny v Ríme (1953) 

Audrey Hepburn je v tomhle filmu kouzelná. Má ale velké štěstí, že má za partnera Gregoryho Pecka, protože bez něj by to kouzlo, které vyzařuje, jistě nebylo takové. No je to prostě borec a kdybych byla princezna z nejmenované evropské země a dala si dvacet na jedné římské lavičce, chtěla bych, aby mě probouzel a odvedl si k sobě do bytu právě on. :) Jinak je tento film samozřejmě velká romantika, která mě ale po pravdě více začala bavit až s tím, jak si k sobě hlavní představitelé nacházeli cestu a byli si čím dál blíž. A ten konec, ten je prostě krásný! 75 %.

plagát

Stroskotanec (2000) 

Obsahuje menší SPOILERY... Asi jsem neviděla působivější ztvárnění (letecké) havárie, než v tomto filmu. Od prvotních problémů, přes náraz do vody, zmítajícího se Chucka ve vlnách, až po záběr na postupně se zmenšující záchranný člun a zvětšující se vodní plochu okolo. Do toho úžasná práce se světlem a tmou, zvukem...Člověk měl pocit, jako kdyby tam skoro byl taky, to se vážně povedlo. A povedl se celý tenhle film... Těch dechberoucích záběrů/scén je tam více (třeba první pohled z hory na ostrově do širé dáli zprostředkovávající silné uvědomění si, jak moc je hlavní hrdina ztracen), příjemná je také hudba. No a samozřejmě výborný výkon Toma Hankse, zvládá to zahrát tak, že se člověk nenudí, i když se dívá většinu času na jednoho čím dál zarostlejšího chlapa, který skoro nemluví (až na pár slov pronesených k balónu). Možná bych si troufla říct, že je to, ač Oscary získal za jiné věci, Hanksův výkon životní... A přece mi na pět hvězdiček něco málo chybí. Nevím přesně co, možná je to na mě místy (hlavně ke konci) takové už moc patetické, lehce umělé. A toho Wilsona mohl jako podle mě zachránit, nebyl tak daleko přece, to bylo trochu moc nahrané (ale bez téhle scény, která utkví asi každému v paměti, by to zas jako nešlo, uznávám). Čtyři hvězdičky každopádně i s Wilsonem "Newilsonem" pořádné. 80 %.

plagát

Evita (1996) 

Tenhle film podle mě stojí na velmi dobrém výběru ústřední milenecké a následně manželské dvojice (prostě jim to spolu sedlo), neotřelém nápadu zařadit postavu ztvárněnou Antoniem Banderasem, která je účastníkem a zároveň komentátorem dění, no a hlavně na skvělé hudbě. Ačkoliv úplně nemusím Madonnu a dokázala bych si asi představit příjemnější hlas, který by mě provedl životem Evy Perónové, ty písně, které ona i její kolegové interpretují (vůbec nejvíce se mi líbil pěvecký výkon Banderase), jsou prostě nesmrtelné, krásné. Neříkám, že všechny, to by asi na dvouhodinový muzikál, kde se skutečně celé dvě hodiny jen zpívá, byl trochu malý zázrak. Jsou tam pro mě i hlušší místa, která mě tolik nebaví a ať již hudebně nebo podáním děje mi nepřijdou až tak zajímavá, ale bohatě to vynahrazují místa jiná, ve kterých se člověku nad tím, jak jsou zazpívaná, zahraná, procítěná skoro až tají dech. 80%.

plagát

Mělas to vědět (2020) (seriál) 

Tenhle počin bych pomyslně rozdělila na dvě poloviny. První tři díly skvělé, napínavé, vtahující, člověk se nemohl dočkat, jak se to bude dál vyvíjet. Cca od čtvrtého dílu už to z mého pohledu ale začalo trochu pokulhávat, už to nebylo tak zajímavé, některé věci se jevily poněkud přestřelené, začalo se to táhnout. Předností minisérie je určitě výborné herecké obsazení a výkony, asi vůbec nejvíce se mi líbil dětský herec Noah Jupe, Nicole Kidman mě postupně začínala naopak trochu štvát tím svým stále hodně podobným lehce umělým výrazem. Hodně se mi líbila úvodní znělka, video s holčičkou i libý zpěv Nicole Kidman k tomu, připadalo mi, že to (vzhledem k ději seriálu) bylo přesně akorát něžně děsivé. Skoda, že si serial jako celek neudržel svou neotřelost a napínavost až do konce (jako se to například podařilo jinému seriálu z kolébky HBO GO z poslední doby, rovněž kratší sérii Vlast). Takto to v celku vidím tak na 75-80 % a slušné čtyři hvězdičky.

plagát

Obyčajní ľudia (1980) 

"...A tak jsem plakal. Protože nevím, jestli tě mám ještě rád. A nevím, co si bez toho počnu..." Hodně silné. Tak nějak obyčejně lidsky. Pořád úplně stejně, jako když jsem to viděla před lety poprvé. 90 %.

plagát

V úskalí (2020) 

Tak já úplně nevím, co si o tomto filmu myslet a jak ho hodnotit... Na úvod mohu říci, že jsem se na něj opravdu hodně těšila, protože mám ráda Billa Murrayho a jeho spolupráce se Sofií Coppolou v podobě Ztraceno v překladu patří k mým největším filmovým zážitkům vůbec. No a tak jsem se teď asi podvědomě těšila na podobný zážitek (když navíc popis zápletky působil více než slibně) a z toho pohledu moje (asi až moc vysoká) očekávání V úskalí nenaplnilo. Pokud si promítnu, co jsem těch 96 minut sledovala, napadá mě, že to vlastně bylo tak trochu o ničem, žádná pořádná zápletka, vyvrcholení, pořád jsem čekala, kdy už se něco začne dít a ono nic. Moc mi k sobě neseděl ústřední manželský pár v podání Rashidy Jones a Marlona Wayanse, nebyla mezi nimi žádná chemie, jejich dialogy byly povětšinou takové dosti ploché, plné prázdných frází. Kdo se k sobě ale hodil naopak naprosto perfektně, byla Jones s Murrayem jako dcera a otec, nedokážu to moc popsat, ale prostě jim to spolu sedlo. Přirozený herecký projev Jones i její postava jako taková na mě vlastně asi působily ze všeho nejsympatičtěji, ač tedy byla Jones docela často ve společných scénách poněkud zastíněna Murrayem (to už je zřejmě skoro takový úděl Murrayho hereckých kolegů obecně). Murrayho Felix už mi jako postava tolik sympatický nebyl, některá jeho rádoby hluboká životní moudra na mě působila spíše trapně a u jeho vtípků jsem se zase až tolik nepobavila. I když má Murray stále obrovské charisma (proto si asi ty scény s prakticky jakýmikoliv hereckými partnery také pravidelně krade pro sebe), tady na mě místy působil trochu unaveně a ve svých (předpokládám že zase asi často improvizovaných) monolozích a dialozích pro mě nebyl tak přirozený, jako je u něj zvykem. Takže (ač mě to opravdu mrzí) úplně nesdílím názor některých zde, že je na něm vidět, jak si hraní v tomhle snímku mimořádně užívá. Na druhou stranu jeho výkon se určitě nedá označit za nějak vysloveně špatný. Jak už jsem zmínila výše, funguje souhra mezi ním a Jones, což asi dělá hodně, mimořádně se mi třeba líbily také jeho společné scény s vnoučaty, no a charisma z něj prostě pořád čiší, tudíž je na něj i jako na mírně unaveného a místy trochu v křeči chlapa pořád radost pohledět, i když třeba jen sedí, hledí a nic neříká. Celkově mám z filmu vlastně docela příjemný pocit a jako nejvýstižnější mě teď napadá slovo "překvapení". Jsem překvapená, že i přes řadu nedostatků, které na tom snímku vidím, u mě z nějakého důvodu, který vlastně neznám, ten film působí ve výsledku docela dobře. Určitě ne jako Ztraceno v překladu, s nímž to asi nemá ani smysl srovnávat a které mělo zřejmě určité neopakovatelné kouzlo, dokázalo probudit spoustu emocí (ač vlastně také nebylo nějak dějově složité). Ale pozitivní dojem prostě z nějakého záhadného důvodu převažuje. Asi si budu muset V úskalí po čase zopakovat a třeba tomu přijdu na kloub (nebo na mě bude zase působit úplně jinak, ani bych se nedivila). Aktuálně slabší 4 hvězdičky a 70 %.