Vajonek

Ačkoli akční filmy se špióny či snímky podle komiksů nejsou zrovna můj šálek čaje, Kingsmani jsou jejich odnoží, na kterou se podívám opravdu ráda. Je to přesně ta správná směsice napětí a akce, suchého, cynického humoru, hry na serióznost klouzající na hraně (nebo možná spíš za hranou) absurdna, u které se skvěle bavím. Výborně vystavěný je celý příběh, skvělé jsou herecké výkony (zejména Harry se svou britskou elegancí, zásadami, specifickým smyslem pro humor, je postava naprosto dokonale sedící Colinu Firthovi). Asi jediné, s čím jsem měla místy trochu problém, byla hudba. Přišlo mi, že jí bylo ve filmu až moc, byla všude, byla hodně výrazná, až to někde už trochu rušilo. Na druhou stranu ale zase v některých pasážích naprosto výborně celou scénu dotvořila (např. masakr v kostele nebo scéna s vybuchujícími hlavami v závěru - nezapomenutelných scén je v tomhle snímku vícero, ale ještě teď mimochodem žasnu, když si specificky tady na tu "ohňostrojovou" vzpomenu - jak někoho napadne vymyslet něco takhle šíleného a provést to tak, že to diváka šíleně baví a díky všem těm barvám, kompozicím, hudbě, si z toho ještě odnese umělecký zážitek jak odněkud z živého měsíce zkoušeného megakoncertu???). Celkově tenhle film hodnotím jako výbornou, hodně odlehčenou, ale rozhodně ne hloupou zábavu, kterou si ráda zase někdy zopakuji a vřele doporučím každému (komu nevadí humor trochu za hranou). 90 %.

Výborný výkon Garyho Oldmana, který se Winstonem Churchillem v tomhle filmu prostě stal, o tom žádná. Bylo tam několik projevů nebo dalších scén (např. ta v metru), které mě docela dostaly. Celkově mě tenhle snímek ale příliš nechytl, připadalo mi to příliš dlouhé, rozvláčné, bohužel místy až nudné. Proto jen za tři a 60 %.

Věčné potrhlé skotačení a pištění spousty vdavekchtivých bab v čele s jejich příšernou matkou není úplně něco, u čeho bych chtěla trávit dvě hodiny svého života. Naštěstí je ústřední postavou žena, která je hodně jiná než její sestry a matka a svým příběhem vnáší do toho "slepičení" něco, na co už se člověk podívá docela rád. A tak tu máme romantické vyprávění, které je v mnohém vlastně ve filmu či knihách dost obvyklým (potkají se, nesnášejí se - nebo si alespoň chvíli jeden a pak zase ten druhý myslí, že ho protějšek nesnáší, pak tam máme nějaké zvraty, ukáže se, že vše je trochu jinak než se zdálo a že nesnášenlivost možná nakonec bude láskou, aby to celé mohlo směřovat ke šťastnému konci). Ale když on je to vážně moc hezký, krásně natočený a zahraný příběh! Přesně takový ten, kvůli kterému holky sní o svých princích na bílém koni a obdivují zajímavé ženy, které ty prince v oblíbené knížce nebo filmu získaly. Předností filmu je krom velmi dobrých hereckých výkonů obecně, kamery, hudby či exteriérů podle mého zejména výběr ústřední dvojice, která je spolu ve všech polohách opravdu kouzelná. Ať už je to "oťukávací" tanec na plese, vášnivá scéna v dešti nebo dojemné setkání při východu slunce, divák jim oběma věří, že jsou ve svých citech a v tom, co dělají, upřímní, že to nehrají. Člověk prostě nemá pocit, že by sledoval nějakou prvoplánovou růžovou knihovnu (což by se vzhledem k ději nebo době, v níž se příběh odehrává, mohlo v případě ne tak uvěřitelné dvojice docela snadno stát). A pak si také myslím, že tvůrci nemohli zvolit lepší závěr, než rozhovor Lizzie s otcem v jeho pracovně - Donald Sutherland v tomhle filmu hraje takovou možná trochu nenápadnou, ale velmi důležitou postavu, která je trochu utlačovaná svou ženou, nade vše miluje své dcery a v závěrečné scéně se naplno, dokonale a krásně dojemně ukazuje jeho slabost pro jednu z nich, souhra a porozumění mezi těmito dvěma, díky kterým může Lizzie nejen otci, ale sama sobě a nakonec i divákovi naplno odhalit své city k milovanému muži. Taková příjemná tečka (i s tím odlehčeným zvoláním otce v úplném závěru) za hezkým filmem. 80 %.

Dobrodružné snímky (jímž se tento primárně jevil být) nejsou úplně můj šálek kávy, takže se mi do Pího a jeho života dlouho dvakrát moc nechtělo. Nakonec jsem si řekla, že to zkusím a musím říct, že rozhodně nelituji. Poměrně rychle si mě film dokázal získat svou vizuální podmanivostí (i když v kině by to jistě bylo ještě o mnoho lepší) i příjemnou doprovodnou hudbou. Bavilo mě sledovat boje a rozjímání hlavního hrdiny (na moři i předtím a potom mimo něj) s přírodními zákony i sama se sebou, a to po celou ne zrovna krátkou stopáž. Pro hlavního hrdinu se dle mého názoru také podařilo nalézt dobré, přirozené představitele, kterým člověk dokázal věřit to, co dělali či říkali (nejvíce pak přece jen zapůsobil výkon Suraje Sharmy, který si zahrál Pího ve stěžejní a nejdelší pasáži snímku odehrávající se na moři). Úplně nesdílím názor některých, že film vlastně nemá krom vizuálna moc co nabídnout. Myslím si, že je to moc hezký, až trochu pohádkový příběh, do kterého se toho podařilo dostat spoustu - úvahy o smyslu života, významu náboženství, o odvaze, přátelství, rodině, naději, překonávání sebe sama. A mnoho dalšího. A to celé platí, ať už byla pravdivá první nebo druhá historka, případně existovalo ještě něco mezi tím (i když přiznávám, že chci věřit tomu, že se vážně ten zvláštní vztah chlapce a tygra na tom moři zrodil). 80 %.

- Vy možná máte moc, ale já mám pravdu. - Ale já mám moc... Působivý líně plynoucí emocemi nabitý a tak trochu jiný snímek o vině a odpuštění, naději i marnosti. Téma zpracované tak, že ač je vlastně v jádru docela obyčejné, působí tady (díky postavě charismatického "kněze z jiného světa", který nabourá a možná k lepšímu posune zavedené pořádky v jedné zapadlé vesnici) přitažlivě. Film provokuje, nutí diváka zamýšlet se nad obyčejnými otázkami lidské existence. Výborné je obsazení, kamera, celková atmosféra. Krásná a krásně provedená píseň na vesnické slavnosti, to jsem měla skoro husí kůži. Působivá závěrečná sekvence (i když konec mohl podle mě být přece jen trochu uzavřenější, jasnější). A nesmím zapomenout na dle mého největší přednost celého snímku a důvod, proč by stálo za to se dívat, i kdyby nebylo pozitiv, která jsem vyjmenovala - obsazení Bartosze Bielenii do hlavní role. Od první chvíle, kdy se objevil v záběru, na mě působil jako zjevení a bylo mi jasné, že má výjimečné charisma. Opravdu dlouho jsem neviděla herce, který by si dokázal takhle krást scény pro sebe, byl tak přesvědčivý, přirozený. Hodně mi připomínal Christophera Walkena za mlada. Doufám, že o tomhle herci bude ještě hodně slyšet. Takže hodně i díky němu opravdu zajímavý film, který určitě stojí za to vidět. Asi jediné, co mi tam výrazněji chybělo, bylo, jak jsem už zmínila, nějaké zřetelnější ukončení. 80 %.

Krásné středověké město, podmanivá zimní atmosféra, stylová hudba, sympatičtí zásadoví vrazi knězů a dětí, spousta trpaslíků, spousta sprostých slov, diskutování o vlastní smrti, kterou s pokorou přijímáte, protože si ji zasloužíte a málem svému vrahovi za to, že vás zabije, poděkujete. Nebo se rovnou zabijete sám, protože přece "morální zásady je třeba dodržovat". To vše a ještě mnohem více je V Bruggách (napoprvé je to působivější, při opakovaném zhlédnutí už to přece jen nebyla pro mě taková bomba jako poprvé, nicméně stále velmi dobré). Tak si tenhle velmi originální film dejte, myslím, že nebudete litovat a po zhlédnutí už vám bude chybět jen okusit to "peklo" Brugg na vlastní kůži (já už skoro sháním letenku :D).

Myslím, že u tohohle filmu je obzvláště důležité, aby se člověku trefil do nálady. A mně se do ní asi docela trefil. Celý je takový atmosférický, zvláštně magický, což asi hodně dělá prostředí, v němž se odehrává a hudba, která byla velmi dobře zvolená. Výborné herecké výkony tu vyzdvihli už jiní, mohu se jen připojit (i když vzhledem k tomu, že jsem si nedávno dávala opakovačku/doplňovačku House of Cards, měla jsem zkraje docela problém přeladit se na hodně jinou polohu Kevina Spaceyho). Každopádně zajímavé - zase jeden z těch filmů, kde se toho vlastně až tolik neděje, pomalu si to plyne, kdyby mi o tom někdo vykládal, tak mě to asi moc nezaujme. Ale jako celek to na člověka ve vhodném naladění prostě docela dobře funguje. Nevadily mi tam ani ty fantazie, které jsem ne vždy zcela pobírala a které by mi jinde a jindy asi dojem kazily. Mně se to prostě vcelku líbilo, i když vlastně tak úplně nedokážu říct proč, je to čistě pocitová záležitost. 75 %.

Ta první půlhodina, respektive scéna porodu, byla tedy opravdu síla, působilo to na mě tak autenticky, jako kdybych tam byla s nimi, až jsem si najednou uvědomila, že spolu s Marthou chvílemi téměř tlačím a když Sean v závěru doběhl k sanitce, zadržovala jsem slzy a bylo to, jako kdybych se probrala z nějakého transu. Dlouho na mě nic takto ve filmu nezapůsobilo. Když jsem se z toho trochu oklepala, hned mě napadlo (a zadoufala jsem, že nebudu mít pravdu), že zbytek filmu ten úvod asi nemůže překonat. No a z mého pohledu to pak bohužel přesně tak bylo. Neříkám, že mě to dále už nebavilo, že to celé nebylo výborně zahrané i natočené, ale prostě si to nedokázalo tu zkraje vysoko nastavenou laťku udržet a už vůbec ne překonat. Na to by asi dále ten příběh musel být o něco pestřejší, složitější. Určitě ale nelituji, že jsem se podívala, bylo to zajímavé, trochu jiné, citlivé, dokázalo to zapůsobit na emoce člověka. A takové filmy nikdy nejsou ztráta času. 75 %.

Nepřečetla jsem si k dokumentu předem popisek, takže mě trochu překvapilo, jak málo toho zaznělo o Lynchových filmech, procesu jejich příprav či vzniku (doufala jsem, že se třeba konečně dozvím něco víc k některým záhadám z Twin Peaks nebo o dalších Lynchových kultovních věcech - asi jsem byla moc naivní, když jsem si myslela, že by nám některé taje ten pán odkryl, že?). Každopádně je snímek ale velice zajímavý, poodhaluje nám zase něco málo z mysli tohohle velmi svého, zvláštního, snad ve všem se vymykajícího umělce (pokud nám tedy říká pravdu, u něj člověk nikdy neví :)). Lynch je muž, který má opravdu zajímavé myšlenky, člověk má pocit, že ho něčím obohacuje už jen to, když toho chlapa chvíli poslouchá a dívá se na něj jak přemýšlí, pracuje nebo si kouří ta svá cigára. Být v jeho společnosti (i když jen přes obrazovku televize) na mě trochu působí jako některé jeho filmy - ocitnete se na chvíli v nějakém úplně jiném, zvláštním, magickém světě, který chvílemi pobíráte, chvílemi ne, chvílemi je vám v něm divně, ale většinou vlastně hrozně hezky, i když tak úplně nedokážete říct proč... Lynchovy obrazy bych teda asi úplně doma mít nemusela. Ale vážně (krom některých - ne všech - jeho filmů či seriálů) miluju jeho vlasy - doufám, že mu vydrží takhle ještě dlouho a že ho třeba nenapadne měnit účes! :D

Třídílný dokument není jen o samotných vybraných rybách českých vod, ale hodně také o souvisejících věcech okolo (nádržích, přehradách, kde se tyhle ryby nacházejí, lidech, co poblíž těchto vod žijí i některých známých osobnostech, které ty ryby třeba chytaly nebo o tom psaly). Ne že by to vadilo, jen jsem možná čekala trochu něco jiného. Jakub Vágner je každopádně výborným průvodcem, jeho nadšení, čirá radost z každé chycené rybky (nebo i jen prostého bytí u vody a čekání, jestli se nějaká ryba objeví) se podle mě musí chtíc nechtíc přenést na diváka, dokonce i na naprostého rybářského laika (jako jsem já). Ani mi pak vlastně nevadilo, že když třeba začal mluvit o nějakém způsobu chytání či navazování háčků, že jsem to třeba vůbec nepobrala a obsahovalo to na mě až moc odborných výrazů. V dokumentu uvidíme krásné záběry přírody i těch samotných ryb pěkně zblízka, radost pohledět. Určitě zajímavý počin, který lidem dokáže rybí svět a rybaření zase trochu přiblížit.