Corpus Christi

Jo, jo. Když si ta nesmlouvavá, řádně mstivá a brutální starozákonní modla, před níž si nejeden žid dvakrát rozmyslel, než požádal manželky bližního či páchal jiná antisociální příkoří, nasmrkala s řádně vdanou pannou kolem roku -1 hipisáckého fakana, musela si holt přestat srát na hlavu. A tak upustila od svého zjevného pokrytectví a změnila se v dobrotivého novozákonního fousatého strejce, který za pouhý finanční příspěvek svému novému marketingovému korporátu, První Římskokatolické a.s., ba mnohdy dokonce i jen za několikrát zopakovanou básničku ožralému pedofilovi, bez problému odpustí každé kudlance jakoukoliv sebevětší kurvárnu. Tato krátkozraká politika snadné a bezbolestné psychické očisty má však za následek pouze to, že se mu ve stádečku přemnožily bezcharakterní, amorální panbíčkářské kundy, jejichž zcela prázdný kategorický imperativ se automaticky každotýdně dobíjí při nedělní chvilce na kolenou, popřípadě posvěcenou psychoterapií pravidelným svěřováním se s napáchanými zmrdstvy onomu certifikovanému požitkářskému pederastovi s mobilem na Ředitele, mnohdy morálně prohnilejšímu než ony samy. Pak jen „tytyty“ tlustým prstem, nějaké to srandopokání, a to i pro těžké mukly, a tak s čistým svědomím jedeme dál, znovu a klidně i vydatněji, protože Belzebubův rozžhavený pohrabáč v prdeli bez problému zažehnán a na světské sociální či morální standardy sere Bílý tesák. Po skvostném Smarzowského Kléru si kritickou situaci v PLR, s alarmujícím přetrvávajícím výskytem téměř sta procent rutinně pomatených kudlanek na kilometr čtvereční, vzali na paškál i neméně zajebiści Komasa a Pacewicz, kteří ve své výborné satiře roztomilými dilematy exponují právě výše popsané sociální nešvary a jdou docela na dřeň. A tak tu máme rypákovitého krimoše, co se samovysvětil na amatérského kněze, bandu budoucích kariérních muklů, rozhodně účinně napravovaných pravidelnými polepšovními mšemi, typicky zbožně blahoslavené obyvatele Górnych Pierdolic či zkorumpovaného lokálního impotenta, jehož pečlivě požehnaná stolárna produkuje boží prachy, všechny samozřejmě pravověrné katolíky, prosycené láskou k bližnímu svému a žijící jak jinak než dle urputně dodržovaných křesťanských zásad. Ale když už se konečně najdou černé ovce, které neváhají na celou tu Boží komedii veřejně ukázat prstem, je to rozhodně dobré znamení a budoucí předzvěst vítezství rozumu nad nehmotou a klauniádami. Pokud tam tedy záhy nenahradí boží diktát jen diktát nějakého toho „modernějšího“ zkurveného globálního korporátu s ještě prohnilejšími pseudomorálními kodexy pro kontrolu bezduchých loutek. (18.01.2021)

Námet filmu znie tak, že si človek nevie presne predstaviť, o čom celý film bude. A presne tak sa aj stalo, všetko je vám odkrývané behom deja pomerne prekvapivým spôsobom a tým pádom sa aj hlavná myšlienka dostáva na svetlo sveta postupne. Nie je to kritika kresťanstva, cirkvi či náboženstva vo všeobecnosti, je to intímnejší pohľad do duší ľudí, ktorí si prešli traumatizujúcou udalosťou (aj "návštevník", aj miestni) a lepšie je pre nich si niečo nahovárať ako čeliť skutočnej, veľmi nepríjemnej pravde. Kto by čakal nejaké veľké precitnutia a priznanie si vlastného omylu, nech sa poobzerá po niečom mainstreamovejšom. Miernu výtku mám voči istej snahe Corpus Christi pôsobiť vizuálne ako "klasický" festivalový film na úkor auterizmu. Ale možno sa mýlim. Istú spojitosť (kolektívna trauma, malomesto, temnejšia atmosféra) vidím s Egoyanovými Svetlými zajtrajškami. (22.02.2021)

No toto!! Po Kleru další polský film o tom, jak to asi chodí v církvi. Opět vidíme za oponu těch všech náboženských frází, prázdných liturgických úkonů, vyžehlených talárů. Film však v tomto případě zatoulá nejen do života duchovních, ale i do života obyčejných lidí. Spousta z nás to zná z vlastní zkušenosti. Nedělní zbožnost, prázdné fráze o lásce a Kristu, a jen co člověk sundá talár či vyjde z kostela a hned ta láska se mění v nenávist a neodpuštění. Zpracování na jedničku, příběh mně vtáhl neskutečně, ty obrazy a paralely, které až moc dobře znám. Jedinou kladnou postavou zde zůstává ten Kristus. Ale tak jako u Kleru ubírám hvězdu, páč je to film drsný a občas sprostý. Některým bude totiž na obtíž se skrze to přenést a zaměřit na ten přesah, odpuštění a kým mají křesťané skutečně být - tělem Kristovým. Takové dramata by měli točit křesťané. Příběhů za oponou máme určitě dost. (04.01.2021)

Klasické westernové schéma o cizinci v zapomenutém městečku, tentokrát ale se skutečně plnotučným scénářem, který sází před hrdinu jednu výzvu za druhou a nám je jasné, že to každou chvíli rupne, takže si společně s ním užíváme raději každý moment jeho divadýlka, který nám byl dopřán. Ta nepravděpodobná zápletka by se jinak mohla docela dobře zhroutit i nehledě na vynikající kameru a režii (brutální Noerovský konec dokazuje, jak eklektický režisér Komasa je), kdyby to ale nemělo tak bezvýhradné a zajímavé herce. Zejména protagonista, prazvláštní mutant mezi Pattinsonem, Kristen Stewart a Cillianem Murphym, je jedna z nejzajímavějších tváří, co jsem za dlouhou dobu viděl a ponechává v sobě až do konce spoustu nevyřčeného a tajemného, jakkoli sledujeme celý film jeho optikou. Bude to skvělý bondovský padouch. (23.12.2020)

Film ktorý hovori vela aj vtedy, keď sa nehovori... aj vďaka prirodzenosti Bartosza Bielenia, ktorý uz len drobnou mimikou vyjadri vsetko co sa deje v jeho vnutri. Film o "vsetkom a nicom specialnom", prirodzene ludsky, citlivy, hlboky, hladivy, desivy a znicujuci...a poriadne podprahovy... Silne, archetypalne - ako to kurwa do pierdole ti poliaci robia!?! :) (24.11.2020)