Tigran

Předem bych chtěl upozornit, že netrpím nenávistí k Troškovi. Třeba trilogii "Slunce, seno" mám opravdu rád. Ale tohleto je tak neskutečný sranec... Pardon, nepovedený film. Troška se snaží vykrádat sám sebe, ale takovým způsobem, že mi při sledování bylo opravdu mdlo a nemohl jsem uvěřit svým očím a uším. Vtipné situace a dialogy nejsou vtipné a navíc je Troška neuvěřitelně natahuje, takže k pointě se dostáváme velmi pomalu. Velmi pomalu. Velmi. Takže nejen, že (vzhledem k monstrózní stupiditě vtipů a dialogů) už od začátku víte, jaká bude pointa, ale ještě si na ni musíte počkat a "vychutnávat si" dementní omáčku okolo. Je mi z toho zase mdlo, takže už jenom ve zkratce: Báby, které měly být vtipné, jsou trapné a otravné. Bohužel, žádná "druhá Kelišová" ani "dementní bába v posteli", (což jsou podle mě vtipné báby ze Slunce, seno) se zde nekonají. Zápletka a podzápletky, které mají vypadat tak, že se postavám dějí samé nešťastné náhody, jsou tak křečovitě vymyšlené a natočené, že by jeden zaplakal a celé to působí značně dadaisticky. Tady už nemůžu udělit ani tu jednu hvězdičku, kterou jsem prsknul Kameňákům.

Těžko se mi hodnotí filmy, které jsou součástí nějaké slavné série. Možná bych dal tomuto filmu i tři slabší hvězdičky. Jenomže to by se hlavní hrdina nesměl jmenovat John McClane a film by nesměl být právě součástí kultovní série Die Hard. Vzpomeňte si, na čem byla založena kultovní jednička: Normální řadový policista se náhodou ocitne v mrakodrapu plným teroristů a jelikož je trošku magor a navíc ani vlastně nemá moc na výběr, tak se rozhodne, že jim dá na prdel. A daří se mu to hlavně díky jeho intelektu a vynalézavosti, není to žádná mašina na zabíjení. Navíc je cynický, neustále hláškuje a kouří jednu cigaretu za druhou, samozřejmě. No a to se tady poněkud vytratilo. Hlášek tu sice pár je, ale McClane řeší situace zbytečně komplikovaně a často takovým způsobem, který by ve skutečnosti nemohl fungovat. A kdyby jo, tak by to musela být opravdu náhoda (helikoptéra sražená autem apod.). O závěrečné scéně se stíhačkou by se dalo napsat hodně řádků, ale nebudu se zdržovat. Zkrátka celkově docela průšvih.

Tak tohle je opravdu jeden průser za druhým: Za prvé: John McClane v tomto filmu není John McClane. Prostě není. Není to ta samá postava, kterou máme rádi z prvních tří filmů. Dokonce i v tom čtvrtém byl Willis víc McClane, než tady! Za druhé je to celé neuvěřitelná nuda, zápletka je nezajímavá a po chvíli vás přestane zajímat, o co komu jde a jestli se někomu něco stane nebo ne. To by ovšem mohly ještě trochu zachránit akční scény, že? Jenomže to se tu neděje, protože John Moore je zkrátka opravdu špatný režisér. Takže desetiminutová automobilová honička se zdá býti třicetiminutovou, jelikož se u ní divák nudí. Ostatní akční scény jsou založeny na tom, že Willis s (naprosto nezajímavým a necharismatickým) Courtneym někde běhají se samopalama a střílejí, což možná nezní špatně, ale jelikož to celé postrádá nějaký zajímavý zábavný nápad a náboj, tak je to opravdu nudné. Akční scény jsou proloženy povídáním si a řešením vztahu "syn/otec", ale hlubší psychologie se tu nedočkáme, takže... Nechci se opakovat, ale... Je to nuda! Z letargie mě trochu probudila až poslední akce s vrtulníkem (protože tam něco vybuchovalo a podobně), ale žádná sláva, spíš jsem se chvílemi chytal za hlavu. Zkrátka... Nudnou akci vystřídala akce přepálená a poněkud debilní. Ovšem možná méně debilní než ve čtyřce se stíhačkou. Závěr? Jsem smutný. Opravdu jsem na konci kromě znuděnosti cítil smutek, že se Bruce Willis o svoji nejslavnější roli nestará lépe, kývne na takovou ubohost, jako je tento film a společně se scénáristou a režisérem posílá celou sérii do kytek.

Problémy spojené s neustálým přepisováním scénáře se na tomto snímku ve výsledku opravdu viditelně odrazily. Ovšem podle mě dosti pozitivně. Vznikl díky tomu originální zombie film, který se vyhýbá mnohým klišé a i když se vlastně sestává ze tří rozdílných částí, tak velmi dobře drží pohromadě, má drive a sympatického Pitta a super vojandu. Spokojenost.

Tento dokument zvítězil v rámci soutěže devátého ročníku filmového studentského festivalu V.Ř.E.D. Takže slečně Turečkové gratuluji, posílám pusu, opravdu jí to ze srdce přeji a teď ke kritice: Na začátku jsem měl pocit, že se dívám na povedený a zajímavý dokument, jelikož začíná výpovědí Metrixova videomanažera a pseudokamaráda v jedné osobě, který neví, že je natáčen a vypráví o tom, jak je Metrix mimo mísu a jak na něm tento manažer sprostě vydělává peníze skrze jeho neschopnost a komičnost. Což je šikovně prostřiženo úvodními titulky v dokumentaristickém stylu, po kterých následuje kraťoučký úvodní sestřih sestávající se z Metrixových videoklipů, rozhovorů, záběrů z televize apod. Do této chvíle v pořádku. Potom následuje ještě docela zajímavý záznam situace, kdy dva opilí a snad možná i zdrogovaní chlapi slovně útočí a vyhrožují Metrixovi v nějakém klubu. No a dále už se neděje nic moc zajímavého, vidíme (nebo vlastně jenom slyšíme) fanoušky, kteří se nechtějí nechat natáčet (naprosto zbytečná část), focení Metrixe s fanoušky a záznam z jeho vystoupení, jakých je na youtube už mnoho a jsou téměř identické. To všechno je navíc technicky dosti mizerné. Kdyby to všechno bylo prostřiháváno nějakými rozhovory a výpověďmi Metrixe, mohlo by to fungovat docela dobře, ale toho se nedočkáme. Opravdu zajímavá část přichází až po tom všem, kdy Metrixovi mladá dokumentaristka řekne, že má ony kompromitující záběry jeho videomanažera a vysvětluje mu, že si nikdo nemyslí, že něco umí a že je schopný rapper, tanečník a podobně. Ale pořád je to technicky nezvládnuté a neinveční, i když přihlédnu k tomu, že byl z toho všeho zjištění Metrix poněkud v šoku, nechtěl mluvit do kamery a utíkal ze záběru. Takže za tento (pravděpodobně) debut uděluji začínající režisérce dvě hvězdičky. A to za nápad, za náznak nějakého střihačského umu a za to, že byla k Metrixovi upřímná a nekompromisně mu vmetla pravdu do tváře. Snad mu to otevřelo oči a snad ustojí to, že jsou jeho sny a představy o realitě zadupány do země.

Nejsem nějakým velikým nebo fanatickým fanouškem Metallicy, takže je těch mých 5 hvězd zcela legální hodnocení. Tento dokument totiž obsahuje všechno: Zákulisí nahrávání alba, hádky, strach z rozpadu, nejistota, deprese... Chvílemi jsem si říkal, že se snad dívám na další fiktivní Zelenkův dokument typu Rok ďábla, jelikož některé situace mi přišli docela bizarní, hlavně díky magorovi Ulrichovi. A také díky bývalému členovi Metallicy, který se málem rozbrečel, že byl kdysi vyhozen a musí teď hrát s Megadeth, což není cool. Paráda.

Atmosféra a celkově celá forma je úžasně depresivní a odporná v tom nejlepším slova smyslu. Ovšem scénář, který se snaží tvářit, že je strašně chytrý a hluboký, už tak super není. Ale svoje silné okamžiky bezesporu má.

První cca půlka filmu má svižné tempo, výcvik je zábavný, ale v druhé půlce mu trochu docházel dech. Ovšem závěr je docela slušně vypointovaný, i když se musím přiznat, že mě napadlo, co bude tou hlavní pointou, takže jsem z toho hlavního twistu překvapen nebyl. Spíš se mi líbily takové drobné finty, které na sebe na konci agenti vymýšleli. Al Pacino s Farrellem tvoří velice slušnou hereckou dvojku a i díky nim je Test slušný, lehce nadprůměrný thriller.

Pozor, budu asi hodně spoilerovat, takže pokud se právě potýkáte s hormonálními změnami a zvykáte si na pravidelnou menstruaci, tak raději dál nečtěte. Tak to jsem si opravdu pošmákl. Zhruba po prvních pěti minutách snímku jsem se musel ujistit, že se nekoukám na nějakou parodii na Twilight, protože jsem měl pocit, že míra debility ságy vzrostla o několik desítek procent. Což vzhledem k tomu, jak debilní byly předchozí díly (které jsem neviděl úplně celé, kromě prvního) opravdu působí, jako by už si z toho tvůrci sami dělali legraci. Zhruba v desáté minutě už jsem se pomalu začal dostávat do psychostavu. Je tam totiž scéna, kdy divák zjišťuje, že se Belle narodilo poněkud děsivě digitální dítě (ne, v tomto případě to neznamená, že to dítě nemá ručičky jako digitální hodinky), které roste velmi, velmi rychle, protože je to prostě podivnej mutant člověka a upíra nebo co. Takže na konci filmu je tomu dítěti kolem deseti let a už nemá digitální ksicht. Následuje sled několika parodických psychoscén, které nebudu popisovat, akorát snad zmíním scénu, kdy Dakota Fanning (hezká sexy upírka z ní vyrostla) hodí upírské zlé dítě do ohně. Tady jsem se docela zaradoval. Škoda, že to nebylo víc gore. Film potom pokračuje shánením dalších upírů z celého světa, kteří mají hlavním hrdinům pomoci v boji proti zlo-upírům, kteří chtějí zabít ono polodigitální dítě (a ani se jim nedivím), což je oživováno běháním po lesích, skákáním na stromy a do podkrovních pokojů, protože upíři jsou líní chodit po schodech. Nebo to možná neumí, nebo z nich mají možná strach, nevím. V tomhle universu je možné všechno. Každopádně přes všecky možné bizarnosti se na konci dostáváme k finálnímu epickému souboji pseudoupírů, kterému se nedá upřít určitá zábavnost. I v tomto universu ovšem upírům nekoluje v žilách krev, což je škoda, protože jinak by to neustálé trhání hlav mohlo být krásně šťavnaté. Mimochodem, tím, že i těmhle světelkujícím upírům od šílené spisovatelky, neteče v žilách krev, jsem si právem nebyl zcela jistý. Hlavní upír Edward Plochej Ksicht je totiž evidentně schopen provádět soulož a to prý dokonce 10 let v kuse bez odpočinku. A k tomu ještě produkuje spermie. Prosím o vysvětlení. A nebo raději ne. Každopádně tím, že se po zabití hlavního zlo-upíra dozvídáme, že celá bitva byla jen jakási vize toho, jak by to dopadlo, kdyby se ona bitva udála, se tvůrci v čele s psycho-spisovatelkou (pokud to tak je i v předloze) dopouští jedné z největších filmových sprosťáren a failů. Trošku Dallas-style. Ať žije Bobby! Tím pádem se v celém filmu nic zásadního nestalo, ač se tak možná může zdát. No pak už jen následoval romantický emo-konec a já si šel koupit intimky, protože jsem během sledování prošel určitou změnou. Ale to nic, pustím si Komando a budu zase OK. Za tu zábavu uděluji Twilightu jednu hvězdičku. PS.: Ještě jednu úchylárničku na závěr: Ten krásný úžasný dospělý vlkodlak Jacob (jak si furt sundává tričko, víte kterej, ne?) se do toho digitálního batolete zamiloval a dělá si na něj zálusk. Akorát tomu tady říkají, že se do něj "vtiskl". Oujéééé.

Docela dobrý nápad s nulovou krátkodobou pamětí hlavního hrdiny a vyprávěním příběhu pozadu, ale na zadek jsem se z toho neposadil. Tempo snímku je ubíjející a táhne se jako pověstný štrúdl a do toho mi pořád režisér se scénáristou do zblbnutí opakují, že Guy Fucking Boring Pearce má problémy s krátkodobou pamětí, jako by si mysleli, že mám úplně stejný problém a nechápu, na co to vlastně koukám. Styl vyprávění přímo vybízí pustit si film znovu, ale já to neudělám, protože mám strach, že bych se při sledování podřezal. Ale Nolan umí, nebylo to debilní a pointa je celkem fajn, takže za 3*.