Chrysopras1

Mnohoznačný film a přesto jsem rozpolcený při hledání některých podobenství a alegorií. Každopádně velmi razantně vnímám jakési inferno na zemi. Také by se to dalo chápat jako zúčtování při kterém se odkrývají pravé charaktery. Pouť za smrtí mi připadala místy monotónní a plochá. Snímek však rozhodně v člověku vyvolává zamyšlení.

Docela nepochopitelně strukturovaný děj. Špatně se v něm orientuje. Vtípky s duchem jsou zajímavé, někdy i originální, avšak často i předvídatelné. Mafiánský duch je parádní herec a podává skvělý herecký výkon.

Hudebně přírodní dokument který rozhodně nenudí. Neustále je co sledovat a žasnout nad krásou přírody. Obraz se skvěle doplňuje s velkolepou Glassovou hudbou. Opakují se zde motivy jako například oči zvířat nebo běh stáda. Obdivuji práci štábu, který sesbíral a sestříhal obrovské množství materiálu přírody. Poklona.

Zajímavé animované dílo. Pěkná animace a originální scénář. Mimo výtvarnost oceňuji i perfektní dabing. Jedná se vlastně o jakýsi pohled na svět malé naivní myšky, což by se dalo přirovnat k pohledu dítěte. Ve filmu jsou obsažené morální přesahy, předsudky a společenská edukace. Co mi trochu vadilo byly nedokonalosti scénáře, kdy místy detaily nenavazovaly, nebo na ně bylo nedostatečně upozorněno. Avšak animací mi snímek trochu připomněl večerníček Krysáci, který byl kdysi mým oblíbeným.

Film Černý Petr působí velice opravdově a uvěřitelně, tak jak je pro českou tvorbu Miloše Formana typické. Režisér toho docílil podobně jako u Hoří má panenko, a to prací s neherci, kteří nepřehrávají a chovají se zcela přirozeně. Hlavní postavou je mladý dospívající Petr. V tomto období jeho života je nejistý a ostýchavý. Poznává věci a fakta, které každý mladý muž musí jednou poznat. Je to pro něj nový svět, ve kterém tápe a rozkoukává se. Herecký výkon Ladislava Jakima odráží charakter postavy především nejistým vystupováním a mlčením. Film pracuje s filmovým tichem, které utváří dojem nejistoty, ostýchavosti a vzpoury mládí proti stáří. Ticho je v kontrastu s výchovným spíláním Petrova otce. Zvukově je film podpořen také po hudební stránce, kterou zpracoval Jiří Šlitr. Vztah otce a syna je plný nedorozumění a nepochopení se navzájem. Otec to myslí s Petrem dobře, avšak ten se nedokáže plně rozhodovat, co a jak chce a má dělat. Petr je v pubertálním věku a vnímá rodiče jako přítěž a jsou pro něj otravní. Matka tomu občas přilívá svými zvědavými dotazy. Ač by se podle tohoto mého popisu mohlo zdát, že se jedná o dramatický snímek, není tomu tak. Je zde mnoho momentů, které jsou vtipné. Ty jsou vytvořeny jednoduchými přirozenými situacemi doma i ve společnosti. Divák se dokáže skvěle bavit různými vtípky a situacemi. Charaktery některých postav jsou mírně předimenzovány, buď ve své naivitě, nebo podivném chování. Ale jsou upraveny citlivě a dialogy působí jak z reálného života. „AHOJ, hoj. Slyšíte ten rozdíl, jo?“ 

Netradiční westernové drama Jima Jarmusche je sice jednoduchým příběhem o pronásledování vraha, avšak skrývá existenciální podtext. Snímek zkoumá především vnitřní proměnu protagonisty při pouti vstříc nevyhnutelné smrti. Postavy jsou, stejně jako celkové zpracování, pro western vcelku netypické. Charaktery jsou přehnané, či mírně ironicky vyexponované. Hlavní postava William Blake je hluboce psychologicky vykreslena a můžeme u ní sledovat přerod z úředníka až po neohroženého desperáta. Melancholičnost, snovost a poetičnost je docílena pomocí putování krajinou. Avšak dokresluje se především taky kamerou, která často zachycuje staticky, avšak velice živě. Je zde využito pozvolné řetězení záběrů za sebe, čímž je vytvořená malá ale plynoucí dynamika. Dojem vytváří i černobílé pojetí filmu, čímž je prohlubován temný rozsah tématu. Celý film podkresluje moderní elektrická hudba. Je to sice jen pár akordů elektrické kytary, které se neustále opakují napříč celým filmem, avšak nesou silnou melancholickou a monotónní atmosféru. Tuto dramatickou hudbu, která je velice citlivě umisťována ve filmu, tak aby skvěle doplňovala obraz, vytvořil Neil Young. Williama Blake ztvárnil Johny Depp, který v tomto filmu často hraje i dost minimalisticky, avšak myslím si, že to dobře funguje. Objevují se zde hodně scény, ve kterých nepotřebuje mluvit a hraje mimikou tváře. Skrz ni se divák do něj dokáže vžít a číst jeho rozpoložení. Postava indiána, které se ujal Gary Farmer, má vlastní filozofii, která vychází mimo jiné i z jeho vzdělání v Anglii. Jeho promluvy jsou mystické a často nejasné. Troufám si říct, že občas obaluje spousty slovy prázdný obsah sdělení. Celkově se jedná o film, ve kterém Jim Jarmusch boří hranice typického westernu a experimentuje s filmovými prostředky tak, jak je pro něj typické. „Někdo je zrozen k slasti žhnoucí a někdo zase k věčné noci.“

Mafiánský film, který obsahuje vše, co si člověk pod tímto pojmem představí. Nehynoucí klasika, v níž sledujeme herecké persony. Marlon Brando jako Don Corleone předvádí neskutečný výkon. Absolutně naplňuje mou představu hlavy mafiánské rodiny. Al Pacino mi dává nadšení pro další díly této ságy.

Film který v člověku svou silou výjimečně zarezonuje. Střetnutím hrůzy a nadpřirozenosti nenechá snímek člověka chladným. Kingův příběh mě strhává do děje a upoutává mou pozornost. Zpočátku si divák říká, čím je tak výjimečný, avšak jakmile je odhalena hlavní zápletka, člověk se nestačí divit. Jelikož jsem film viděl poprvé, byl pro mě děj velice nepředvídatelný. Byl jsem překvapen kam Zelená míle směřuje. Musím říct, že mě film absolutně dostal. Donutí člověka se zamyslet. „Myslím na to, že všichni kráčíme po své Zelené míli. Každý máme svůj vyměřený čas."