spacylemon

Je mi jasné, že všichni čekáte, až se já - jakožto největší žijící odborník na Hlavu 22 - taky konečně vyjádřím. Hahá, máte to mít a teď mi tu neplačte, když jste to tak chtěli. Jako ono moc není o čem, seriál je to koukatelný, s krvebysenedořezal scénami z bojovým misí... A dál už to bude jenom o tom, jak moc je kniha lepší a tohle promarněná šance... V románu jsou všechny postavy naprostí blázni, vedle kterých je Yossarian, snažící se za každou cenu uniknout z armády, jediný příčetný. V seriálu jsou všechny postavy tak jako trochu divní, ale ne dost, takže vedle nich vypadá Yossarian jako blázen, ohrožující ostatní. Absurdita a grotesknost předlohy je osekána, že těch pár zbylých scén pak působí jak pěst na oko. Natelyho děvka bez pointy. Doktor Daneeka bez pointy. Major Major (atd.) není tragicky vykořeněný, ale jen joudovitý Yossarianův kámoš. A Orr? Orr - nejlíp napsaná literární postava - v knize vytáčející Yo-Yo k nepříčetnosti. Marně ho přemlouvající, aby lítal s ním jako pilotem, přitom je neustále sestřelován. A na konci se ukáže, že jen on právě blázen nebyl a ten konec rozdrtil mě i hlavního hrdinu. Co v seriálu? Tam je Orr geek a nejlepší Y. kámoš. Jak to s ním dopadne přejde Yossarian úplně nesmyslně, jakože: "Hm, dobrý a co jako?" Bez pointy.

Zkáza broadwayského divadla.

První až mysteriózní kapitola natahuje nervy k nevydržení. A taky k očekávání. Bohužel ten zbytek je jen masochistický příběh o starém úchylovi a jeho oběti, která vždy vybere špatnou cestu.