Samuel7

Eh, hodnocení trošku šok. Nechápu, co za lidi to tu hodnotí, ale asi neviděli víc než krátké útržky během přepínání televize a zase jako ovce napodobují ostatní. Na IMDb má seriál 8,2/10... trošku zvláštní, nemyslíte? Druhé hodnocení dává rozhodně větší smysl. Seriál je totiž svěží, milý a bere sám sebe i svou dobu s nadsázkou. Zápletky bývají velmi originální, postavy jsou sympaticky střelené. Už po necelém měsíci sledování jsem si seriál zamiloval a pátou hvězdičku si nechávám do rezervy, protože většina dílů mi stále zbývá zhlédnout. (k srpnu 2018) EDIT po 5 letech: Měním na pět. Tento seriál mě každý díl zaručeně pobaví i dojme. Obzvláště poslední díly každé řady jsou jak něco od Pixaru, co se slz štěstí týče. Navíc velká část dílů má jako koncept nějaký kultovní osmdesátkový film, což jako kinefil umím docenit. Posledně jsem koukal na díl na motivy Misery nechce zemřít, kdy Beverly (matka, hl. hrdiny) byla zobrazena jako Annie Wilkis, jen muchlující a milující, ale pořád dost šílená na to, aby vyžadovala po svém synovi, aby změnil autobiografickou hororovou povídku  tak, že už si o ní nebudou kamarádky myslet, že je šílená "momster".  Spolu s Modern Family je tohle můj nejoblíbenější sitcom 2010s. Modern Family má větší tempo díky většímu množství rodin, co sleduje, a je osvěžující svým mockumentary stylem, ale zdaleka nezahřeje tak u srdce jako Goldbergovi. Obojí je jiný styl, ale oba seriály jsou na podobné úrovni. Zdejší hodnocení si vážně vysvětluju buď typickou zdejší stádovitostí, anebo českým snobismem. Žil jsem v několika zemích Evropy i světa a nikde jsem nezažil takové snoby jako u nás. A věřím, že to vysvětluje i mnoho rozdílů v hodnocení mezi čsfd a imdb. Tento seriál je jedním z těch příkladů, kde je ten rozdíl vážně příliš velký na to, aby to byla náhoda. Na nic si prostě nehraje, věci bere trošku do extrémů, sám tvůrce si dělá srandu sám ze sebe, ale pokud se přenesete přes ten ztřeštěný první dojem, zjistíte, že je sitcom napsaný vážně chytře a se srdcem. Věta pronesena k autorovi a zároveň hlavní postavě seriálu: "Umíš psát, šprte! Na knížky to sice nestačí, ale na sitcomy by mohlo!" Aneb jak se přes scénář pochválit, aniž by to bylo působilo nabubřele! Já tuhle rodinu prostě miluju. Jak jsem nechápal hype HIMYM a TBBT, tady nechápu, že u nás seriál není populárnější.

Těsně po zhlédnutí jsem dal čtyři, ale co se mi film uležel v hlavě, tak mi došlo, jak vyumělkovaný vlastně byl. Paradoxně nejopravdověji na mě působila linka s Martinem, který se alespoň choval jako opravdový, nevyrovnaný člověk, a vůbec byl asi nejoriginálnějším a nejzábavnějším prvkem celého filmu. Už fakt, že šlo vlastně o "záporáka", který mi ale ve finále byl i celkem sympatický, je úspěch. Kdyby takhle plasticky byly ztvárněny i další postavy, bylo by to asi na plný počet. Jenže ty působí jen jako figurky, jejichž reakce odpovídají potřebám příběhu, nikoliv jejich osobnosti. Dobrý příklad uvedl VincentB. ohledně Simonovy nejlepší kámošky, která se po 13 letech překvapivě rychle dá do kupy. V reálném světě by asi konec sotva byl tak růžový. A právě v tak pozitivně laděném filmu, který se tváří, že každý má právo na lásku, nejvíc zamrzí ten ošklivý detail, který jsem prvně prošvihl, protože jsem na pár vteřin nesledoval obraz a až díky komentáři J*A*S*M jsem se o něm dozvěděl. A to sice ty znechucené ksichty na fanoušky Game of Thrones a jejich záměrně dost stereotypní výběr. Takže během obhajoby homosexuality zesměšňujeme jinou skupinu, těžko říct, jestli "nerdy" nebo zkrátka neatraktivní lidi. Spíš bych ale byl pro tu druhou možnost. A upřímně nesnáším, když se někdo povyšuje nad druhé skrz vzhled. V realističtějším filmu bych to bral zkrátka jako součást charakteru, ale u filmu, který se očividně snaží hlásat toleranci a rovnost, to považuji za neodpustitelné. Co si z toho asi odnese řekněme 14letý gay, který si pomalu uvědomuje svou sexualitu a vypadá uprostřed puberty jako jeden z tamtěch GoT fanoušků? V gayích přece jen asi vlastní vzhled vyvolává větší nejistotu než u většiny heterosexuálů, takže tento malý, ale podstatný detail, může paradoxně ve skupině, na kterou je to nejvíc cíleno, vyvolat dojem, že láska je jen pro krasavce a způsobit pocit ještě většího odcizení. A na pachuti povrchnosti nic nezmění ani poněkud kýčovité prostředí. Věřím však, že knížka si s danou problematikou mohla poradit s mnohem větší přirozeností.

Kdyby se film víc zaměřil na potrhlou rodinu, udělal by mnohem lépe. Tam totiž potenciál byl. Romantická linka zabírající většinu času byla však příliš fádní a Alexis Bledel mimořádně nesympatická. Závěr naprosto neuspokojivý.

Geniálně natočené! Skvělá parodie hororových filmů!

Celkem dobré, ale příliš předvídatelné. Bylo by to ale dobré psycho, kdyby byl konec natočen s trošku větší energií. Finále mi docela připomínalo závěr Misery, ale napětí zde na rozdíl od Kingovy adaptace bylo naprosto minimální. Oscarové nominace mi přijdou opět mimo mísu, je jasné, že za to může tematizace rasismu - byť dosti zmatečná. Netuším, jaké poselství jsem si měl odnést. Že černoši jsou vlastně lepší, takže celý problém pramení ze závisti? Zkrátka zajímavý film, ale absolutně zklamal, co se týče momentu překvapení a zvratů. A protože na tom podobné filmy stojí, nemůžu jít s hodnocením výš. Kdyby tam byla i nějaká zajímavá myšlenka krom poměrně originální zápletky, budiž. Jenže nic, co by stálo za řeč, jsem bohužel nezaznamenal.

Chaos. Je sice chvályhodné, že se Nolan snaží inovovat žánr, ale jeho experimentování na mě dojem neudělalo. Mám rád vyprávění z více úhlů pohledu, ale tady to bylo poskládané dohromady velice nepřehledně. Postavy pouhé figurky a pokud to byl účel, tak si nedovedu vysvětlit pokus o emotivní závěr, který - krom úryvku z novin o sedmnáctiletém chlapci - na mě vůbec nezapůsobil. Dialogů bylo málo a některé repliky byly naprostá klišé a působily nepatřičně, např. dramatické "Take me home." po vytažení Fiona Whiteheada na palubu. Snad by to fungovalo v konvenčním válečném filmu, ale v tomto syrovém a emočně vyprázdněném filmu to naopak ubírá na realističnosti. Zimmerova hudba sice vytváří napětí, ale na rozdíl od takového Inception, kde hudba vytvářela podobně hutnou atmosféru, je velmi monotónní a rychle omrzí. Ale nebýt jí, tak ani akční scény nebudou vůbec napínavé. Pro mě velké zklamání a Nolan mi znovu potvrdil svůj status jednoho z nejnadhodnocenějších režisérů současnosti.

Výborné maloměstské drama s velmi neotřelou kompozicí. Již na začátku víme, že dojde k vraždě díky krátkým flashforwardům na svědky a jejich postřehy k hlavním aktérům děje. Potenciálních konfliktů ale s každým dílem přibývá a my netušíme, co se vlastně stane. Střih pak krom budoucnosti zahrnuje do hlavní linky i nejrůznější představy, a tak občas chvíli netušíme, co je realita, a co se pouze odehrává v mysli jedné z postav. Technicky rovněž není co vytknout, krom zmiňovaného střihu zaujme i výborná kamera, skvěle zachycující krásy Kalifornie. Scénář se také mimořádně vyvedl, dialogy jsou chytré a zábavné. Navíc dokázal probudit sympatie k většině postav, a pokud ne vyloženě sympatie, tak minimálně zájem. Opravdu bych si nemyslel, že se mi bude líbit člověk s vystupováním a ukecaností Madeline, ale povedlo se. Všechny hlavní postavy byly sužovány strachem - to bylo to, co hnalo děj vpřed. Strach a nejistota. Je moje dítě skutečně nevinné? Dovedu se ovládnout? Jsem dobrá máma? Neztratím ji? Byl by schopen mě zabít?... Právě to je podle mě důvod, proč je v Big Little Lies tak snadné se s postavami sžít. A velký podíl na tom má samozřejmě brilantní herectví. Reese Whiterspoon zde předvedla skvělý výkon (dosud jsem ji až na jednu výjimku viděl jen v komediích, takže tady byla pro mě jak z jiného světa a rozhodně nesrovnatelně zajímavější), Nicole Kidman byla tradičně naprosto přirozená a přesná a Laura Dern nádherně excentrická. Už se těším na druhou řadu!

Stísněná atmosféra zavřeného pokoje, případně vůbec uzavřeného světa je opravdu bravurně zpracovaná. Bezútěšný svět z nedaleké budoucnosti, který v současnosti už bohužel vůbec nepůsobí jako sci-fi. Podobná dystopická realita by se klidně mohla vyplnit a vůbec by mě to nepřekvapilo. Musím vyzdvihnout výkon Elizabeth Moss, která celý seriál táhla vpřed svou úžasnou hrou s mimikou, výrazem a hlasem. Málokdo by působil tak přirozeně během všudypřítomných close-up záběrů na nejjemnější detaily tváře. Stejně tak byla perfektně ztvárněná Janine, Lydia, Offglen a Serena, která mi postupem času začala silně připomínat Cersei v podání Leny Headey. Ohranil bych se však vůči škatulkování tohoto díla jako feministického. Vůbec toto slovo na csfd vídám nějak často. Ano, obzvlášť z úst Moiry padaly silně feministické výroky, nicméně se rozhodně nejedná o žádnou feministickou černobílou propagandu. Však nejdémoničtěji tu působí právě ženy, z nichž jedna si tento systém sama vymyslela. Muži tu jako čisté zlo také jistě nevystupují. Na některé se i narativ blíže zaměřuje a jsou to vesměs kladné postavy. Ta šedivá charakterizace postav je jistě skvělým krokem. Najednou nevíme, odkud vlastně všechno to zlo přichází. Zaujal mě v tomto ohledu hlavně vývoj Lydie - ač navenek tyranka, na svých svěřenkách jí záleží.

V komentářích se zde objevuje spojení "plynutí času", které bylo prý perfektně ztvárněno. Netuším, jestli tu zas funguje vzájemné kopírování, ale mně tedy film plynul velmi pomalu. Nejsem příznivcem utahaných záběrů na to, jak se někdo válí v posteli. Jistě, jeden delší záběr beze slov ve vypjaté situaci může říct mnohé, ale nezávislé filmy si v dlouhých nicneříkajících záběrech vyloženě libují. Od filmu ale očekávám nějakou přidanou estetickou hodnotu, i kdyby měl zobrazovat tu nejvšednější realitu. Tady mi nějaký umělecký rámec chybí, přitom film paradoxně umění dost tematizuje. Snad to byl záměr, zobrazit tento vztah co nejstřízlivějším způsobem, ale aby to na mě nějak zapůsobilo, musel by být pak příběh mnohem silnější, zajímavější a originálnější. Nejosobitější prvek je přijetí Elia svou rodinou, navzdory době. Nejsilnější částí pak pro mě byla otcova rada v závěru filmu. Celkově mi to však na film nominovaný na množství cen přijde poněkud prázdné.

Další důvod, proč milovat filmy. Krásná syntéza futuristického vizuálu a vesmírných scenérií, Newmanovy působivé a hravé hudby a překvapivě hlubokých a palčivých existenciálních otázek. Nabízí se spojitost se Šípkovou Růženkou (na niž odkazuje už jméno Aurora), jen to probuzení je z poněkud méně ušlechtilých důvodů. Kolik lidí by však ustálo to pokušení a čelilo samotě až do konce života? Napínavý i dojímavý film o kontrastu živého a neživého, síly a slabosti vůle, nesmlouvavosti přírodních zákonů a naopak proměnlivosti lidského prožitku. I přesto, že lze tušit poněkud větší potenciál (obzvláště co se týče příčiny poruch; čekal jsem něco "záhadnějšího"), má největší výtka směřuje k volbě titulkové písně. 85 %.