Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (758)

plagát

Jadžú no seišun (1963) 

Klasická akční jízda sehrané dvojice Suzuki - Shishido. Bývalý detektiv se infiltruje mezi gangstery, aby mohl pomstít bývalého parťáka (a také si vydělat nějakou tu korunu, že..;). Přesně v duchu Seijuna Suzukiho se mísí nespoutané vizuální umění s nadupanou zábavou a akcí. Režisér nápady jen hýří, ať už jde o dějové zvraty (jichž mnoho vzniká, či se mění, až na place), práci s prostorem (zejména v interiérech), či prostou skutečnost, kam postavit / zavěsit kameru.

plagát

Scene at the Sea, A (1991) 

Krásný snímek, jeden z Kitanových nejsoustředěnějších, s hladivě pomalou dynamikou. Dobré téma, silné myšlenky převedené do ještě silnějších scén, kitanovsky originální atmosféra. Vzhledem k tomu, že prostředí surfařů je mi celkem protivné (horší představa je pro mě snad už jen snímek o golfu či squashi), je až s podivem, s jakou chutí jsem film celou dobu sledoval. Kitano pracuje s různými klišé, ale díky jejich chytrému zasazování do kontextů nikdy nesklouzne do trapnosti či vyprázdněnosti.

plagát

Rasuto Furankenshutain (1991) 

Dost bizarní variace na frankensteinovské téma. Světem se šíří virus, který u nositelů vyvolává sebevražedné jednání. Vědci si nevědí rady, až na jednoho - značně podivínského a zatrpklého, stranou od lidí žijícího Yoshia Haradu, který léta pracuje na vytvoření nového člověka, nezatíženého emocemi a podobnými lidskými "slabostmi". Zajímavý je mix silných existenčních témat v kombinaci s množstvím prvků a rekvizit, které jsou spjaty s klasickou "béčkovou" horrorovou tvorbou. Jedinečná atmosféra, jasné poslelství, několik zajímavých vedlejších témat...Silné ****

plagát

Narajama bušikó (1958) 

Jeden z pilířů díla Keisukeho Kinoshity i japonské kinematografie jako takové. Známý příběh (když starým vesničanům začnou docházet síly, dobrovolně odcházejí zemřít do hor..tedy někteří) o síle tradic a jejich střetu s osobními emocemi a vlastním životem, ve stylu divadla Kabuki (a místy i trochu Bunraku). Předloha je sice smyšlená, existence podobných tradic v různých částech světa je však průkazná (příkladem budiž různé indiánské kmeny), příběh nicméně samozřejmě není třeba brát doslovně. Čistý, nerozmělněný děj bez zbytečných kudrlinek, naprosto dokonalá audiovizuální stránka, harmonická a ladně plynoucí, přesto však intenzivní a naléhavá atmosféra. V r.83 tentýž příběh zpracoval také Shohei Imamura.

plagát

Jomigaeru kinró (1979) 

V zásadě souhlas s Flipnicem. S velmi netypickým antihrdinou se člověk těžko ztotožní, každopádně jde o vynikající archetyp, který v současné kinematografii značně chybí (místo obsažného modelu, který obvykle přinášel nějakou formu varování, jak nenápadně může nad člověkem přebrat kontrolu to horší z něj, bývá nyní antihrdina vlastně sympaťák - jen tak trochu zmrd, aby nepůsobil trapně - a často ve výsledku slouží jako vzor, což je maximálně tristní). Těžký případ k ohodnocení - váhám, jestli to je na *** či na ***** - dokud se mi to nerozleží, dám ****. Btw hrozivě kýčovitou a vlezlou titulní píseň lze doporučit jen na vlastní nebezpečí, mně hrála v hlavě i ve spánku;)

plagát

Harakara (1975) 

Zajímavé je, že ať Yamada točí o samurajích, válce, nebo třeba zemědělské usedlosti, mají všechny jeho filmy jakéhosi společného ducha. O sebevykrádání nemůže být ani řeč (nejlepším důkazem je právě známá samurajská volná trilogie), témata i náhledy na ně se různí, vždy však zůstává určité společné nadčasové poselství, které člověk přijme naprosto přirozeně a víceméně podprahově. YY nefilosofuje ani nemoralizuje, zkrátka "jen" zprostředkovává (ne)obyčejné příběhy o (ne)obyčejných lidech a činí tak s nenucenou přesvědčivostí a ladností - momenty, kdy by do snímku probleskávalo o pozornost žadonící ego, jsou v jeho případě zcela vyloučeny. Děj je jednoduchý - na venkov přijede zástupkyně divadelního spolku, nabídnout místnímu združení omladiny vystoupení. Pro pokrytí nákladů je však třeba prodat několik set vstupenek a začínají dohady, skepse se střídá s entuziasmem a budoucnost projektu je značně nejistá. Skrze dění kolem máme možnost okusit optiku japonského venkova, jeho priority, rytmus a v neposlední řadě též estetiku. Skvělá hudba a tradičně dokonalá, byť tentokrát trošku jiná - jakoby dokumentárnější - kamera. Mé hodnocení berte s rezervou, pro člověka, který si v podobých věcech nelibuje půjde o sotva tříhvězdičkovou záležitost.

plagát

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) 

Jedinečná kombinace uměleckého filmu a bláznivé parodie, fenomenální herecké výkony, skvělá hudba (s mým vztahem k muzikálům všeho druhu je toto opravdu velká poklona). Rozhodně jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

plagát

Svastika (1964) 

Ústředním tématem není (jak to může na první pohled působit) lesbická láska, ale citová manipulace. Abych mohl hodnotit zodpovědněji, musel bych nastudovat, nakolik bylo ve své době téma zpracováno jinými umělci, ale podle svých skromných znalostí předpokládám, že šlo o celkem přelomovou záležitost. Maximální decentnost, citlivost a vkusnost si Masumura zachoval i u výrazně kontroverznějších motivů, tyto atributy zde tudíž nepřekvapí, přesto ale potěší. Komorní záležitost s několika málo herci a působivou vizuální stránkou. Kyoko Kishida hraje skvěle, ještě lépe než má oblíbená Ayako Wakao. Scénář: Kaneto Shindo

plagát

Jukkai no mosquito (1983) 

Příběh o naprostém rozkladu osobnosti, s osvědčeným antihrdinou Yuyou Uchidou (mmch již od 60. let jeden z nejznámějších japonských zpěváků - předskakoval Beatles, nahrával s Frankem Zappou apod.). Naprosto beznadějný policista se snaží držet krok s dobou a věřiteli. Trefné, nezaujatě chladné, na můj vkus snad až s příliš nihilistickým vyzněním. Zkrácení některých ""milostných"" scén by snímek mohlo o něco zhutnit, což by rozhodně nebylo ke škodě. Kitano se mihne v krátké vtipné úloze, ale pro film je v zásadě zbytečný (narozdíl od podobného - jak obsahem a vyzněním, tak i rozsahem role - http://www.csfd.cz/film/75161-komikku-zasshi-nanka-iranai/ , jež podobné téma zachycuje ještě výstižněji a navíc o poznání méně negativně).

plagát

Tantei džimušo 23: Kutabare akutódomo (1963) 

Suzukiho dvorní herec Jo Shishido v roli suverénního a poněkud hyperaktivního soukromého detektiva. Příjemně odlehčená záležitost s rychlým spádem a množstvím zvratů. Vizuální stránka i celková stylizace jsou podle očekávání na vysoké úrovni, stejně jako hudba dokonale korespondující s atmosférou filmu. Stravitelné pro kohokoli, obrázek o Suzukiho tvorbě si však lze podle tohoto snímku udělat jen stěží (pro takový účel jsou vhodnější experimentálnější kousky, se kterými začal ve větší míře o něco málo později). Silné ****