Gray

Snímek bylo ve Velké Británii zakázáno distribuovat až do roku 2008 kvůli rouhačství. V nesestříhané podobě byl film uveden v roce 2012. Režisér i distributor Nigel Wingrove se v roce 1996 neúspěšně odvolal u Evropského soudu pro lidská práva. Proti zákazu se také postavili spisovatel Salman Rushdie či režisér Derek Jarman.

Název filmu odkazuje k mystickému učení sv. Terezie z Ávily (také Terezie od Ježíše), jehož vrcholem je zbožná extáze. V ní prožila a popsala stav, kdy jí Ježíš, kterého miluje, skrze bolest způsobuje slast. Terezie byla některými duchovními podezřívána ze spolku s ďáblem, ale vysoké církevní autority obvinění rozhodně odmítly. I tak mají její vize mnoho interpretací, včetně erotických.

Natáčení filmu bylo nejnáročnější, jaké Goran Markovič kdy zažil. Měsíce se přípravy děly v jedné prázdné nemocnici, ale dva dny před zahájením filmování mu byla poskytnuta jiná, pochopitelně zcela odlišná nemocnice. Musel tedy rychle vyřešit dilema „ber nebo nech být“, štáb také opustil scénograf, celé natáčení vůbec probíhalo v provizorních a nuzných podmínkách, pracovalo se 14–16 hodin denně. Postupně se Markovič cítil víc a víc ničen nejen fyzicky, ale také morálně.

Režisér Goran Markovič v rozhovoru z roku 2012 pro časopis Vreme říká, že chtěl vždycky zfilmovat Camusův Mor a tuto touhu umocnil vpád ruských tanků do Prahy v roce 1968, který v hluboké deziluzi osobně zažil jako student FAMU. Mělo tedy jít o zobrazení konfliktu jedince a jakési „temné síly“, jíž je třeba se vzepřít. Nikdo ale nechtěl takový projekt financovat, až teprve skutečné události kolem epidemie pravých neštovic v roce 1972 daly příběhu výslednou podobu.

Ve filmu se objevuje přímý odkaz na slavnou razítkovací scénu ze snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky (1966). Dr. Grujić (Rade Šerbedžija) osahává sestřičku Slavicu (Vladislava Milosavljević), bere do ruky razítko a ptá se jí, jestli viděla film Строго контролисани возови (srbský název), a potom poznamenává, že má božský zadek.