LachtanShows

Už to zase hapruje mezi trojkou a čtyřkou, napětí, které kolem sebe buduje Kinsey ve vztahu s Gabem, mě ale přesvědčilo, ať jsem ještě shovívavý.

Epizoda s podstatným zvratem, který láme sérii v půli a trochu přidává do kotle, aby se nezačalo přešlapovat na místě.

Svým odkazem další enormně citlivý díl, svým provedením už trochu mírnější, proto tentokrát nenechám plný počet. Mohli jsme se dočkat více Martina Hoffmana, jemu hrozně přeju, že se po letech konečně vymanil ze škatulky Ulice a dostal se na výsluní.

Není to za čistých pět *, chvíli jsem váhal nad nižším hodnocením, jako celek je ale 3. řada tak uspokojující náplastí za sérii druhou, že jsem s jejím koncem vlastně dost za dobře.

Takový už trochu klasický mustr desetidílných sérií = v 9. díle se dějí ty nejlepší věci.

Sice je konec dílu dost nahuštěný, jeho předchozí dění ale opět odkazuje na potřebu Netflixu šířit po světě očistu “Láska je láska”. A mě tenhle nátlak štve každým dnem čím dál tím víc.

Asi poprvé za celou sezónu mírný pokles, to ale zejména díky postavě Dottie, která není otřesná jen fyzicky, ale hlavně psychicky.

Nebudu lhát, že pro mě z 90 % stojí poutavost tohoto seriálu na postavě Kinsey, zbytek rodiny se zatím letos moc nepředvedl. Jsem zvědav, kam dál bude směřovat její vztah s Gabem.

Už se všecky střípky dávají trochu dohromady a já už téměř chápu všecko dění. Vychytávka s modelem domu highlightem epizody. Klidně bych bral, aby se k ní ještě jakkoli vrátili.

Jak nebyl Zámek a klíč jedním z těch poutavějších seriálů loňska, ale jen prostou jednohubkou, tak jsem se svou krátkodobou pamětí stále trochu zmatený, o co tu vlastně kráčí. Přesto jsem ale zvědavý, co nás čeká dál.