Haymar

Jediným opravdovým poselstvím Hostelu je u racionálně smýšlejícího člověka se zdravým morálním základem nutkání k zamyšlení se nad tím, kam až jsou filmaři schopni zajít a co všechno je publikum ochotno akceptovat - odpověď se zde přímo nabízí: kamkoli resp. cokoli! Hostel opět posunul v tomto směru hranice - bohužel zde forma naprosto předčila obsah. Hostel je prostě jen hovadsky natočená píčovina - egoistickým nýmandem bez talentu... Stejně jako mnoho ostatních jsem se nechal zmasírovat ohromnou reklamní kampaní a ačkoli horory mám rád, tak tento subžánr rád vážně nemám a nevyhledávám jej. Zároveň se nabízí otázka, proč vlastně lidé na podobné filmy čumí??? Za A) ze zvědavosti... Za B) chtějí být za drsňáky(-čky), co všechno snesou... Za C) je to zrovna "cool"... Za D) prostě se jim to líbí (popř. vzrušuje). V případě A) je to v pořádku (člověk je tvor zvídavý)... Body B) a C) se dají ospravedlnit nižším intelektem, mindrákem nebo zkrátka mladickou nerozvážností... Poslední bod - D) by měl být dostatečně varovným signálem k neodkladné návštěvě cvokaře!..... Do jaké skupiny patříte Vy?

Bourneovská série (ta řekněme regulérní, oficiální) skončila pro mě - asi jako pro většinu z nás - když Bourne dával ty svoje ultimáta! Odkaz není ale vůbec zlej a Renner mi paradoxně do role Agenta beze jména typově pasuje mnohem líp než sladký hoši Met Deeejmn

Inu co k tomu dodat?! Jediný pozitivum "Hlasu" je, že o kvalitní hlasy tu fakt není nouze a divák tak není zbytečně konfrontován s nýmandy s nulovým talentem vs přehnaně nabubřelými egy. Na druhou stranu, to ale zas bylo na všech těch superstars jako jediný (občas) vtipný... Co nám zbývá tady? Samé (jako fuckt) výtečné pěvecké výkony (která však velice brzy omrzí), už otně obroušený (a často na hranici trapnosti) Meoš Lareš ale především zcela nepochopitelný výběr porotců - což je opravdu kapitola sama o sobě a soudný divák se udiveně ptá: "Kde jsou ty skutečné autority v oboru (a Osobnosti s velkým "O") typu Bílá, Slávik, Horáček, Soukup (kteří už se parkrát v podobných "vodách smočili)?!?! Kde sakra sou?! Nic proti Vojtkovi, Davidovi, Rytmusovi, Rolins, ale nic lepšího už opravdu na skladě nebylo?!... Nehodnotím! Nemá to smysl!

Magor Zeman je učebnicovým příkladem, že Pravda a Lež... Vina a Nevina... Dobro a zlo... jsou jen prázdné pojmy, které dostávají konkrétní obrysy jen v kontextu určité doby, místa, společnosti, národa... ale především ve formě jakou (a kým) jsou reprodukovány "obyčejnému stádu". Vždycky jsem měl (a mám) ze sledování 30 případů... husí kůži. Teď už vím, že kdysi to bylo díky tomu co jsem viděl, zatímco dnes je to díky tomu co cítím! Otázkou je, jak hodnotit objektivně dílo, kde je po formální stránce spousta dílů nadprůměrných a (+/-) detektivních, ALE kde celek prolézá (jako rakovina po metastázi) skrz naskrz nekompromisní komunistická propaganda?!?! Nejenže se tu nehorázně překrucují historická fakta (Mimikry, Strach) ale hlavně (a to je horší) ospravedlňují těžké zločiny režimu (vše okolo 48. a 68. roku)! Po formální stránce tedy značný rozptyl (1-3*) ale po stránce obsahové by mi bylo upřímně líto odpadu!. Tohle se zkrátka zcela vymyká všem běžným žebříčkům a hodnotícím systémům !!

NEMÁM RÁD řezničiny tohoto typu, NEMÁM RÁD exploitation žánr obecně. Proč teda na to vlastně čumím?! Jednoduše proto, že Martyrs není jako ostatní, je zcela jiný (a bylo to patrné už z ukázek)! Martyrs je hororem, thrillerem, akční řežbou, dramatem, exploitation podívanou... je vším a zároveň ničím. Už dlouho jsem neviděl (jestli vůbec někdy) tak strašně žánrově i dějově rozpolcený film, který však funguje! Proč? Scénář, režie, herci, gradace - vše ukázkové! Ovšem nechybí ani ten další (NE)lidský rozměr. Pascal Laugier si naštěstí nelibuje v explicitních brutalitkách (čímž neříkám, že tam o ně je nouze), naopak! Vše je striktně podřízeno celku a není kapičky krve, která by padla nazmar. Režisér dobře ví, že příšera je vždy mnohem hrozivější, když ji přímo nevidíme! Proto je spousta hrůz jen v náznaku, jakoby mimochodem a divák je tak ponechán na pospas své vlastní představivosti. Sugesce! To je hlavní síla filmu. Onen fyzický teror není nic proti totální psychické destrukci nebohé Anny, potažmo Lucy, potažmo utrpení diváka, kterému není dopřána ani chvilka oddechu (vždycky jsem měl za největší úchyláky asiaty, ale frantíci jim v poslední době úspěšně šlapou na krk - i když inspirace asijskou kinematografií je zde silně znát)... Nejděsivější horor všech dob? Ani náhodou! Originální? Příběhem nikoli, pointou možná, pojetím určitě! Brutální? Ani ne tak v rámci fyzična jako spíš v té duševní rovině! Šokující? To je relativní! Znepokojující? Zcela jednoznačně! Sice jsem úplně přesně nepochopil, co nám tím chtěl básník vlastně říci: Příběh pomsty? Varovně vztyčený ukazováček na hrozby náboženského fanatismu? Či snad reflexe na stále aktuálnější problém zneužívání a týrání dětí? Nebo prostě jen chladný kalkul režiséra, který chtěl zkrátka šokovat? Nevím! A upřímně? Je mi to jedno! Je dobře, že se filmy jako Martyrs točí, protože (stejně jako válečné filmy) bychom si nikdy neměli přestat připomínat, jakých hrůz jsme my - lidé (prý inteligentní bytosti haha) schopni. ***** Nedokážu Martyrs ohodnotit ! ***** Odpad si to nezaslouží a průměrné to není ani náhodou! ***** Formálně by to bylo za 5 * ale slušné vychování, morální kodex a stud mi prostě nedovolí plné hodnocení dát (vím, jak pokrytecké), protože ve své podstatě byl MARTYRS opravdu extrémně hnusnou psychárnou a těžce brutální podívanou, z které není ani otrlému divákovi ještě dlooouho po projekci dobře na duši !!! ...

S tím mám fakt problém - vážně nevím, jak hodnotit takovýto film (který vlastně ani filmem není). Asi dost záleží na úhlu pohledu. Na jednu stranu zde máme precizí technické zpracování a mrazivou autenticitu - neboť před 2000 let to takhle nějak opravdu asi bylo... Ovšem na druhou stranu, ačkoli na křasťany (kteří na to budou buď plivat nebo to opěvovat) to bezpochyby udělá silný dojem, ty ostatní (kam počítám též sebe) přeci jen potřebují ke spokojenosti trochu víc, než jen 2 hodiny bezzubého děje, hektolitrů krve, hromady zpomalovaček, samoúčelného násilí a prázdných vět (které nezachrání ani to, že jsou divákovi servírovány v latině, hebrejštině či aramejštině)... Gibson sice odvedl kus poctivé práce, ale spíše si natočil film sám pro sebe, než pro diváka.