bystroocko

Film, který upoutá, dá nám pocítit realitu elitní školy a jiné doby, která nás nikdy nepotká. A tím "dá nám pocítit" myslím to, že uvidíme a pochopíme špatné stránky a oddechneme si, zalitujeme protagonistů, ale možná taky někde uvnitř pocítíme špetku lítosti nad tím, že nepotkáváme tak fascinující osobnosti, jako John Keating, a nikdy nevytvoříme Společnost Mrtvých nebo jakýchkoliv jiných básníků. Film plyne pomalu a graduje ke strhujjícímu závěru, který by nás skoro donutil nějakou podobnou společnost založit, abychom se mohli osobně vnořit do pěkných záběrů kamery.

Pedro Almodóvar ve vlastní šťávě. Život ze stinné, slunné i absurdní stránky. Láska a její následky ze všech stran a podob. Nádherné herecké výkony. Co víc dodat?

Souhlasím s tím, že Až na Krev JE epická freska, velkolepé filmařské dílo. Umožňuje nám pohled na vzestup a sžírající vnitřní pád Pana Naftaře "Yes, I think I can consider myself an oilman". Ale i přes uznání této velkoleposti musím napsat, že na mně film absolutně nijak než svým rozměrem nezapůsobil. Herecké výkony jsou sice stejně velkolepé jako výprava, donutily mě uvěřit postavám každé slovo, a přesto se mi nelíbily. Hudba byla pro mě stejně hypnotizující jako pro nadšence, ale taky mně celý film dost nepříjemně znervózňovala. A délka filmu? Bylo to pro mně sakra dlouhých 158 minut nekonečného čekání na to, co jsem věděla, že se stane.

150 minut nabitých dějem, který je jako látka, sama o sobě kvalitní a krásná, protkaný nádhernou a drahou nití vhledu do niter postav a vyšťouráním jejich největších slabostí nebo naopak nejsilnějších stránek. Bravurně zahráno, s působivými referencemi na historické události té doby - pro mně do-ko-na-lé!

Coenovi nám ukázali, že "zběsilá štvanice" nemusí mít vůbec zběsilé tempo, že při rozhodujících scénách nemusí z nebe crčet déšť, a že téma sériového vraha s sebou nenese stopu zakrvácených místností nebo sexuální zločiny. Jednoduché téma, jednoduchý příběh, jednoduché pohnuty a jednoduché motivy. Film plyne tak nějak svým vlastním pomalým tempem, jako když Javier Bardem jde naproti vám se svým přízračným "Call it." nebo jako když z dálky vidíte auto projíždět pouští. Takové tempo se nebude líbit všem, ale bude se jistě líbit mnoha.

Mně tenhle film fakt zaujal, nemám daleko k tomu říct nadchl. Bylo jen málo okamžiků, kdy jsem se nesmála a k relaxační jednoduché náladě na sci-fi komedii tenhle film bodl jako křen k uzenýmu kolenu. Tu jednu mínusovou hvězdičku jsem ubrala plastickým chirurgům, kteří dělali Denise Richards nos - to se jim moc nepovedlo, v kontrastu s tím jak se Verhoevenovi povedlo udělat pěkný komediální akční snímek ze zajímavého prostředí :o)

Vůbec nechápu, jak to někdo může srovnávat s trainspottingem - nemá to společného pranic krom drog v poslední povídce... Celé je to nechutné až za hrob a "výpovědní hodnota" a "nahota a syrovost všedního života" jsou tu vyobrazeny tak, že mě skoro urazilo, jak mi to režisér předložil. Herecké výkony?? Kde?? Celou dobu jsem měla pocit, že ve filmu "hrají" lidi, které casting director posbíral někde po okolních putykách, aby to po natáčení neměli moc daleko zpátky k báru.