QueenE.

Berte Deppa, ale bez dabingu. Osamělý s ptákem na hlavě baví víc než s flaškou rumu na vlnách podivna.

U Baze Luhrmanna prostě musíte přistoupit na jeho hru, kde platí pravidla kýče. Ačkoliv si jeho filmy zakládají především na vizuální působivosti, kde si ve změti obrazů připadáte jak na horské dráze, nelze jim nikdy upřít hluboký psychologický přesah. Velký Gatsby ale nezachází tak daleko jako Moulin Rouge (kde prvních pár scén v kabaretu je opravdu jen pro diváky se silným žaludkem) a poslání mu přece nechybí. Luhrmannovi se podařilo našroubovat přebujelé televarieté na klasický příběh o nenaplněné lásce tak mistrně, že se vám místy doslova tají dech. Fitzgeraldova novela Velký Gatsby patří už dlouho do mé topky, stejně jako Leonardo DiCaprio, tudíž jsem očekávala cosi výjimečného. S předstihem mě uchvátily dynamické trailery i hvězdami našlapaný soundtrack, ale to, co pak skutečně přišlo, jsem si nepředstavovala ani v nejdivočejších snech. Bez nadsázky lze říct, že DiCaprio se pro roli Jaye Gatsbyho narodil. Vlasy zčísnuté ke straně, béžový oblek a slamák – a uvěříte mu každou z jeho malých lží. Tobey Maguire i Carey Mulligan se celí schovají do jeho stínu, i když jim prakticky nelze nic vytknout. Sečteno a podtrženo – Gatsbyho můžete buď milovat pro skvělé obsazení a silný motiv na pozadí neobyčejné výpravy, nebo strčit do koše za všechna otřepaná klišé a předimenzované efekty. Ale i když předem tušíte příklon k druhé skupině diváků, přesto Velký Gatsby za návštěvu kina stojí. A 3D není vůbec potřeba.

Twilight saga prodělala od prvního dílu velký vývoj. Slaďoučká romantika pro náctileté, která se dala v klidu přežít s kopcem popcornu, se přetransformovala v nekonečnou konverzaci o ničem proloženou rádoby akčními scénami, kde upíři létají vzduchem, jakoby šlo o remake filmů o čínském bojovém umění. Jediná hvězdička za brutální závěr, který na jediný moment dovedl přesvědčit diváka, že happy-forever-and-ever-end nepřijde.