Benigni

Jedno z nejlepších uměleckých děl, které za poslední dekádu vzniklo. Nepřekonatelně geniální text, protagonista i doku zpracování.

Nemohu posoudit práci dokumentaristů, asi to není jednoduché někoho takhle "portrétovat", ale sofistikované vyprávění mě vždy nutí dát plný počet hvězd, i když by se dal dokument podle mě natočit i mnohem atraktivněji. Škoda, že "jen" televize. Citlivé zpracování s atraktivními lidmi.

Zajímavé, vkusné a inteligentní. Mnohem kultivovanější, než jiné komnaty - překvapilo.

Coppola vsadil nejlepší karty na svůj vzor - Antoniovu Zvětšeninu - a postavil film na podobné zápletce, ke které využil všechny své přednosti. Práce s tajemnem, mírnou přítomnost krve a násilí, skvělou kameru a výtečnou práci s hudbou. Filmu stačí jeden klavír a pouze pět jeho motivů. Kombinace mysteriózního filmu, psychologického dramatu a "kriminálky" skvěle vyvážená. Komorní svět filmu připomíná Ucho či např. Hubačovy filmy z uzavřených prostor, jako je Pasiáns, Raport, nebo Podezření. Pro milovníky mysteriózního filmu doporučuji, stejně jako např. film Medůza s Linem Venturou.

Půvabnost sama. Snad to nebude poslední Robertův film!

Benigniho nejpůvabnější film s naprosto jasným komentářem dějin. Humorná nadsázka nad rasovými úvahami nejvýstižnější ze všech filmů o holocaustu. Bravurní herectví na tenké nitce mezi trapností a skvělou inteligentní zábavou Benigniho skvěle doplňuje vždy submisivní Nicoletta a další skvěle vyvážené charaktery vedlejších postav. Scéna s mrtvolami mrazící a film stejně neuvěřitelný, jako dějiny samy.

Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba.

Zdánlivě nezajímavý a nenápadný člověk s mimořádným příběhem a posláním. Je to opravdu stigma.

Alegorie pseudo-intelektuálních úvah rozprostřená do úmorných sto minut. Hlav by stačilo klidně jen šest a osmdesáti minutový film by vůbec neurazil. Rozhodně by bylo potřeba vystřihnout špatné Anetino herectví, které je poznamenáno především nejistou režií a dost nedotaženým scénářem. Výtvarno ve filmu jistě hojí obrazové nedostatky, to je vidět - i když si to tvůrci nechtějí připustit. Kamera často nekompaktně rozzáběrovaná, experimenty s jumpcuptem nesmyslné, hudební dramaturgie bez špetky rozumu. Cyklus Citrus selhává i přesto, že prvotní nápad a námět nemusel být vyloženě špatný, ovšem věčná repetice, opakování hlášek a záběrů a nejasnost dějového vývoje film z "artové" scény jaksi vylučuje a ukládá ho do škatulky "zbytečné filmy".

Režisér Bohdan Sláma se drží svého kopyta a sociální témata stále udržuje v kondici, byť nás postupem času v české kinematografii pomalu opouštějí. Jsem ráda, že Sláma nepropadl americké hysterii, jako mnozí tuzemští (zvláště mladší) tvůrci. Vůbec ve filmu nepostrádám hudbu a užívám si herce, kteří výjimečně (i když u Slámy vždy) mají o čem hrát. Pavel Nový ve filmu zářil vlastně dost implicitně, ale za to opravdově. Více takových jednoduchých filmů o dobrých a zlých lidech.