Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Rozprávka
  • Dobrodružný

Recenzie (68)

plagát

Muži, ktorí nenávidia ženy (2011) 

Fincher už prostě není tím, kým býval. Řemeslná dokonalost, to bezesporu k jeho filmům patří, ale takový ten drive a živelnost, ty se naopak vytrácí. Tolik obecně, teď konkrétně (ale stručně). Absolutně nechápu tak brzký vznik amerického remaku. Ale o tom už toho bylo napsáno mnohé. Fincherovi Muži jsou dobrý film, ale v ničem objevní, natož pak nadprůměrní. Pokud bych chtěl tento Larssonův příběh vidět ve zfilmované podobě znova, sáhnu mnohem raději po švédském snímku z roku 2009.

plagát

Lovci nacistov (2010) 

Takřka celou dobu dobré drama, ačkoli v rámci žánru to vidím spíš na průměrné hodnocení. Nicméně ten konec, ach ten konec, ten to vážně zazdil. Stoletý extra vitální chirurg z Birkenau a proti němu Helen Mirren s injekcí a slušivým šátkem, bože, tohle musel být jistě filmový souboj desetiletí.

plagát

Happy Happy (2010) 

Jako vždycky. Spojení slova komedie s Norskem, to dává tušit, že to tak úplně komedie nebude. Musím říct, jedna postava lepší než druhá, obzvláště celá ta rodinka Kaji je vskutku vytříbená. Ale tak žít tam kdesi na severu, to možná leckomu musí lézt trochu na mozek. Je to prostě poněkud zvláštní rodinné drama, místy vleklé, ale nenudil jsem se. 50 %

plagát

Moja krásna učiteľka (2011) 

Pohoda, pohodička. Takový je Larry Crowne. Nenáročný příběh, nenáročné dialogy, nenáročné provedení, avšak žádná nuda. Herecké obsazení je kořením v jinak možná neslaném nemastném snímku, ale takhle je to celkově příjemná podívaná pro uklidnění. A i takové filmy jsou občas potřeba. 65 %.

plagát

Melancholia (2011) 

Zdá se to trochu jako Trier 2 v 1. Film rozdělený na 2 části, které drží v jedné kupě jen stejné postavy, nicméně příběh je úplně jiný. Snad jen to Marigoldovo přirovnání postavy Justine k zákeřné planetě, to mi jaksi stále vrtá hlavou a docházím k závěru, že je velmi trefné. Ačkoli je druhá část jistě námětově originálnější, depresivnější a lepší mi přijde ta první - svatební část filmu, která dala hlavním i vedlejším představitelům prostor k úchvatným hereckým výkonům. Následné čekání na planetu ze mě tak nějak brzy vyšumělo. No, ale stejně mám pocit, že Trierovy filmy může úplně pochopit jen autor sám.

plagát

Super 8 (2011) 

Hezká oddechovka, fajnové efekty, dobří dětští herci... tak co na tom, že ten film nepřináší lautr nic originálního.

plagát

Lietam v tom (2009) 

Třetí celovečerní film Jasona Reitmana. A pro mě třetí nezapomenutelný filmový zážitek od Jasona Reitmana. Laťku si nastavuje tento tvůrce poměrně vysoko, jen doufám, že si ji udrží a neopustí svůj jedinečný styl. Pro nás diváky to bude moc dobře. Jako vždy, ani v Up in the Air nechyběly skvěle napsané postavy vedené skvělou režií. 80%

plagát

Muži v nádeji (2011) 

Základní poněkud nevěrnickou myšlenkou tohoto filmu se moc nechci zabývat. Ano, nevěra je tady braná jako něco naprosto normálního a samozřejmého, takže to může zřejmě leckoho pohoršit, ale o to podle mě ani tak nejde. Jde o to, jak dalece Muži v naději naplnili očekávání dobré komedie. Oproti Ženám v pokušení je zde méně originálních a vtipných nápadů, a alespoň podle mého názoru, málokdo v tom filmu působí přirozeně. Některé scény pak působí, jako by tam byly vlastně přes moc a ani tam nepatřily. Především motiv smrti, jako by tam neměl co dělat. No, je to tak nějak celé zvláštně poslepované. Ale pár světlých momentů se taky najde, jako např. scéna v restauraci s Macháčkem pod stolem. 50 %

plagát

Zombieland (2009) 

Jak nemám rád zombíky ani filmy, ve kterých se vyskytují, tak tentokrát jsem se opravdu dobře pobavil. Zombieland je snímek pro oddech a odreagování jako dělaný. Velkým plusem je skvěle zvolené herecké obsazení. Především bijec Woody Harrelson exceloval v každé scéně, na Emmu Stone se krásně dívalo a role Billa Murrayho byla prostě k popukání. 80 %

plagát

50/50 (2011) 

Někdo by řekl, že je to typický příklad filmového citového vydírání diváka. Já bych řekl, že to tak není. 50/50 je chvílemi úsměvnější a chvílemi smutnější příběh o mladíkovi s rakovinou. A ten mladík není ani přehnaný hrdina bojující s nemocí, ani kdovíjaký hroutící se padavka. Jeho postava je napsaná naprosto uvěřitelně a životně. Občas se mu daří vážnou situaci si nepřipouštět, jindy má chuť narazit autem do svodidel. Ať tak či onak, když má po ruce svého trochu trhlého hláškujícího kamaráda a za terapeutku extrasympatickou Annu Kendrick, to se pak rakovina překonává mnohem líp. Jednoduše: velmi sympatický film.