Ardno.Lamalz

Hry o trůny jsem četl a přesto, že jsem ze seriálu byl zklamaný, když došlo na poslední řadu, která předběhla zatím napsané knihy, oproti lidem kolem mě jsem byl naopak překvapivě z poslední série nadšený, protože pospojovat a ukončit takto rozjetý vlak na tak malém prostoru, tak aby to stále dávalo smysl, byl dobrý výkon. Jediné co mi tam nesedělo, bylo finále a všeobecný mír za hudby demokracie, ale to je na jiný komentář. Od tohoto nového seriálu jsem tedy moc nečekal, a jelikož je zde příběh o období, kdy tu byly draci běžní, ani oni, mě neokouzlili svým představením hned takto v prvním díle, a tak i když mám možná deformaci, z úrovně kterou mi nastolily knihy, prozatím hodnotím pouze **. Herci, hezké, zajímavý výběr tváří, který ve mně u dvou aktérů podněcuje možnost jiné rodinné příbuznosti, než je prezentováno, ale to ukáže čas.

Tuto partičku mám rád a byl jsem zvědavý, s čím přijdou tentokrát. Jejich dřívější filmový počin Volným pádem, jsem totiž prozatím nedokoukal, je totiž překvapivě vážnější a surový, až konáním hlavního hrdiny působí více a více depresivně, tak jsem ho v půlce odložil a zatím neměl příležitost ho dokoukat. Především mi ale dokázali, že mají i na film. JACKPOT  začal jako jejich klasická taškařice, role byli už dávno rozdány, ale něco bylo jinak.  Filmařsky i herecky akceptovatelné, vše však nabralo pro tři tygry typický „odér“ až když byli všichni zase na jedné lodi, pospolu a táhli to dál za jeden provaz. Nakonec jsem byl spokojen.

Český počin, z českých vesnic, ukazující reálně možnou scénu, mapující jedno předvelikonoční období s poukázáním na klasické životní situace, někdy řešené naprosto neklasicky, přesto je zde prostor pro vcítění se do aktérů a pochopení, jejich pohnutku k tomu či onomu činu, a krásné finále, kdy po konečném uvědomění hlavní postavy a tedy možnosti poukázat všem správnost dříve pochroumané opravdovosti té jeho verze, bez váhání vše zahodí, včetně svého přesvědčení, aby následně zase naprosto neklasickým řešením hlavně udělal svého kamaráda méně nešťastným.

Ať na Marvel komiksárny jen neházím šablonovský, podprůměrný plášť stereotypu,  je mou povinností vyzdvihnout dalšího Waititiho Thora. Je tam všechno, co tam má filmovo a marvelovsky být, tak aby to navazovalo a spolu s už klasickým Taikaiho podáním, které jen potvrzuje  a opět ukazuje jeho nadání vidět radost v každé příležitosti, dalo vzniknout po delší odmlce opět i povedené marvelovce, která rozhodně vyčuhuje. Bavil jsem se a užíval si tu kreativní jízdu od začátku až do konce. Kéž by točil všechny následující počiny tohoto universu.

Očekávaný snímek, který také, jako zanedlouho vydané pokračování též očekávaného Spidermana, převážně lákal k nutnému shlédnutí v kabátku za nostalgickou tutovku. Ale ačkoli Tři pavouci v akci přišli a odešli, bez nápadu, jako většina marvelovek, protože ta usoukaná nostalgická struna jim dohrála jen co doběhly titulky a vyklidil se sál, návrat pana Andersona, přesto, že byl naprojektován jen jedním, ze dvou původních architektů, rezonoval i dále, kdykoli se o něm někdo jen zmínil a trvá to tak stále. Čekal jsem mírné zklamání, jako z většiny velkotonážních pokračování klasiky,  např. ty nové díly STAR-WARS, co z nostalgie udělaly kabaret s náhodně vybranými prvky objevující se v původních filmech, postrádajíc tu čistou dějovou linku, která opravdu utvořila charakter tohoto filmového vesmíru, zde její nelogičnost jen zvýraznila lajdáctví v přípravách a tedy absenci dopředu odsouhlaseného scénáře. A musím přiznat, že se mě to zklamání při čtvrtém Matrixu ze začátku i chvíli drželo, když ale ty drobné detaily začaly postupně dávat smysl, bylo jasné, že je to jen nevyhnutelná evoluce starého, dobře známého, chtěného. Proběhl i první díl budící pocit ztotožnění, kdy hlavní aktér je na tom jako pozorovatel a postupně se společně noří hloubš dozvídají se nové skutečnosti. Zde je tedy navázáno a počítá se, že pozorovatel je alespoň minimálně z předchozími skutečnosti obeznámen (viděl ty tři původní filmy, nebo že o nich alespoň něco zaslechl) a humorně, parodické situace, které nastanou v okamžicích, kdy si o existenci předchozích dílů také uvědomují samotní aktéři, postupně rozkryje pravdu, že ač se to snaží tvářit, jako vymyšlená nadsázka, někdy až s groteskní palčivostí, hlavní myšlenka zůstává ryze stejná, svobodný jsi jen když se odpojíš od matrixu a nakonec dává smysl pouze láska. Pozn. k aktuálnímu ohodnocení filmu na čsfd: značná dehonestace snímku ihned po vypuštění špatnou, nekonstruktivní kritikou v masmédiích, včetně dopředu kvalitu podrývající, ze strachu vydávaná prohlášení k filmu ze strany samotných vydavatelů/investorů, spolu s diváky, co do kina chodí nejraději na to, co má tak jednoduchý šablonový děj, že netřeba se nad tím ani trošku zamyslit, myšlení totiž, jak známo bolí, krásně propsalo hodnocení tam kde je.

Hlavní postavy k sobě sedí stále více, dramaticky podbarvené dění je konfrontováno humorem, nejde-li to, tak snahou o pochopení, o upřímnost, o skutečnou pravdu, o vyrovnání se z nepřízní osudu, prostě tak, aby se pak člověk zbytečně nedeptal, nezabředával v minulosti utápějíc se nad špatným pocitem, ale mohl se přenést přes tu či onu nepříjemnost, směle dál. Těším se na poslední desátý díl!                    DOPORUČUJU

Seriálek si stále drží svou nadprůměrnost. Mimo ostatní kvality drží stále i avizovnou přednost ze svého názvu a přes počáteční obavy a strachy postav, plynoucí zde z obvyklých život lemujících menších či větších každodenních útrap, je tím konečným řešitelem pro všechny pravda. A i když je mnohdy nepříjemná, až to bolí, chce-li se člověk opravdu posouvat životem dál, nábát se své přirozené lidskosti, ba ani zodpovědnosti svých činnů, dojde nejdále, bude-li k sobě samému, jako i k ostatním pravdomluvný. DOPORUČUJI