Foxized

Džejk Gilenhol? Perfektní. Nový oblek? Dokonalý. Ta scéna plná iluzí? Teču. Mám krásnou vagínu a pod sebou kaluž. Tvůrci se viditelně nechali inspirovat ‘Into the Spider-Verse’, což mě strasně těší. Miluju Milese Moralese a miluju i tuhle podívanou.

Jste ta největší fanynka Zápisníku jedné lásky. Hormony s váma hazí víc než záchvat s epileptikem, který během masturbačního maratónu zapoměl na Kozlíkův čaj. Ale protože nevypadáte jako Evženova Lenina nebo Princezna z Maraudonu, v hlavě nemáte vakuum, základy etiky pro vás nejsou španělskou vesnicí, věříte, že by vás Ryan Gosling neposlal k šípku. Od prvního dne, kdy začal natáčet v Praze vám vaječníky štěkají jako nadržený srnec a vy jen doufáte, že ho třeba někde potkáte a snad i zkusíte sbalit. A ono se to povede. Jste u vás doma, zapálíte svíčky, navzájem se začnete svlékat, Ryan vás položí na postel, políbí a poté do vás vnikne. Každý milimetr vaší kůže zalije piloerekce. A přesně tohle, snad i ve větší intenzitě, zažívám pokaždé, když ba jen pomyslím na tuhle epizodu a její závěr.

Chci být jako Batman. Chci být jako Thor. Chci být první bílej Černej Panter. Ne, smažte to. Chci být Azzarellův Constantine. Bendis. Ten kluk mi učaroval u Daredevila - Muže beze strachu a ty jeho prvky tady jsou znatelné. A teď chci být Spiderman v paralelních světech. Né ten černej, ale ten černej, Noir Spiderman. Dokonalé spojení hudební složky, zprvu nepěkné a HODNĚ epileptické animace a ucházejícího příběhu, který by sólo neudělal díru ani do prostěradla. Ale se všem těma paralelo pavoukama a Kingpinem tak dokonalým, že by mu ji mohl závidět i Gosling v němém filmu je to jasná desetina americké vlajky.