orkadimenza

Je tu vidět značná inspirace Fimfárem, ovšem kvalitou za ním značně zaostává. Mrzí mě, že jsem musel vidět odfláknutou práci s primitivním pozadím, které bylo oproti pěkným loutkám kýčovité. Lábus svým hlasem odvádí skvělou práci, ale možná bych si tuhle adaptaci raději představil s nepřekonatelným Werichem. I přes to, že si tvůrci ke své práci vybrali dobrý příběh, se tento kraťas zařadil spíše mezi ty horší snímky Studentského maratonu.

Tak to byl určitě nejslabší díl Pata a Mata, který jsem viděl. Vůbec to na sebe nenavazovalo, nedávalo to smysl a fórky byly moc předvídatelné na to, abych se zasmál. Nápady samy o sobě nebyly špatné, ale sportovní téma se dalo daleko lépe využít. Bohužel.

Jsem jejich velkej fanda, to přiznávám. Ale i bez toho, ten videoklip měl něco, co většina videoklipů v současné době postrádá, a to příběh, podaný velmi nekompromisně a chladně. A ta hudba k tomu jen pasovala a já si mohl vychutnat tu atmosféru. Podle mě se jedná o nejlepší klip od Sum 41.

Taky bych tomu namyšlenému egoistickému buzerantovi pořádně rozmlátil držku, jen ať se ten kokůtek nad sebou zamyslí, je to odpad celé společnosti a showbyznysu. Narozdíl od této písničky, nebyla to až zas taková katastrofa, ale že by se konal nějaký velkolepý převrat, to ne. Na "Bobra" je to však ode mně vysoký nadprůměr.

Není to špatné, ale na 5 hvězd bych to musel doporučit mojí chemikářce se stoprocentní jistotou, že se jí to bude líbit. Takto se jedná o průměrnou zábavu, která nijak neurazí.

Ke zhlédnutí mě dovedla oscarová nominace a jelikož mám kraťasy rád, nemohl jsem odolat. Těch 11 minut vůbec nelituji, je to sice smutný snímek, zato opravdu nádherný a donutí k zamyšlení, čeho bychom si měli na světě vážit nejvíc. To vše podpořeno pěknou a emotivní hudbou. Okouzlující! Edit: K mé radosti Oscar přišel, ač jsem v to zpočátku moc nevěřil.

Díky tomuto dílu si od dětství pamatuju, že nikdy nesmím protrhnout kulečníkové plátno. Nezapomenutelná podívaná!

Začátek je slabý, v podstatě divák ani hlavní aktéři netuší, co se děje. Pak se ale rozjede improvizovaná akce, která ani na okamžik neztrácí na nepředvídatelnosti. Neznámí herci nevadí, podávají solidní výkony a jsou celkem sympatičtí. Sem tam jsem se zasmál. Celkový dojem: příjemné překvapení => spokojenost. Vůbec by neuškodil remake pod taktovkou nějakého slušného a známého režiséra. Ten scénář za to stojí.

Opravdu jsem moc neměl v dětství tuhle pohádku rád, hlavně kvůli její depresivitě. Depresivní atmosféru náramně vystihovaly tmavé obrázky a podpořily vjem poučení, jež z pohádky plyne. To vše doplňeno tradičně famózním Werichovým vyprávěním. Dnes už se na pohádku dívám z jiného pohledu, z pohledu zamyšlení se nad životem.

Hudba otřesná, ale 2* za ty prdelky, to je něco :-D