antalyan

Vulgární seriál s přízemním humorem pro nižší vrstvu české společnosti, která je až překvapivě početná. A pak se může člověk divit, že je úroveň češtiny čím dál horší a slovo "vole" lze zaslechnout už prakticky všude. Aby ne, když k tomu člověka vede i ta televize...

Již samotný název pohádky působí rozporuplně; na jednu stranu je absolutně nevýrazný a nudný, na druhou stranu alespoň neprozrazuje, o čem pohádka bude, protože motiv přátelství se vyskytuje snad všude. Výrazným plusem je tedy rozhodně absence čertů v názvu, neboť různých více či méně rohatých princezen a čertů už tu bylo dost a navzájem se pletou. Stejný dojem jako její název však zanechává i samotná pohádka. Zapůsobit dokáže především perfektně zpracovaným byrokratickým peklem, pro nějž se scenáristka nepochybně inspirovala na některých našich úřadech. Inspiraci však zřejmě hledala na mnoha dalších místech včetně jiných pohádek, a na výsledku je to bohužel poznat. Jako by se pohádka nemohla rozhodnout, čím chce vlastně být. Motivy lásky, přátelství nebo třeba i lakoty se střídají, aniž by byl některý významně rozpracován. Zamrzí tak především trestuhodně nevyužitý potenciál některých zajímavých postav, které se bohužel nijak nevyvíjí. Tedy až na ty hlavní, které naopak mění svůj charakter mrknutím oka. Kupříkladu bohatství nejen dokáže člověku zcela zkazit charakter, ale zároveň jej udělá absolutně stupidním, a to za jeden den. Vyléčení je naštěstí stejně snadné... Ačkoliv je tedy vánoční pohádka České televize lepší než loňské a nabízí pár zajímavých nápadů, jsou filmem zcela pohřbeny. Občas povedené vtipy sice pohádku trochu zachraňují, přesto jde o čistý průměr a pravděpodobně brzy zapomenu, že jsem tuto pohádku kdy viděl.

Jakmile film vybočí z žánru tím, že má špatný konec, ihned nepochopitelně stane legendou. Herecké obsazení vynikající, celý dějově lehce nadprůměrný až průměrný snímek hraje na výrazně emotivní notu, aby nakonec vyvrcholil... tak, že nevyvrcholí vůbec. Jestliže někomu závěr přijde dojemný a propracovaný, mně přijde poněkud prázdný a hlavně bezvýznamný. Snad ode mě bylo bláhové očekávat, že s ním uteče (i když ve filmech tohoto typu se to obvykle stává) nebo se s ním zasnoubí, ovšem přiznávám, že jsem nečekal, že se nestane naprosto nic. Bylo by snad z její strany nelogické alespoň trochu mu za všechno, co pro ni udělal, finančně pomoci? Zde musím opravit své počáteční tvrzení: tato komedie nemá špatný konec, protože vlastně neskončí vůbec, což alespoň mně kazí potěšení z jinak příjemné odpočinkové podívané. Princezna si užila a moc ji to mrzí, ale na chudého novináře, který se jí líbí, se s velikou lítostí vykašle a nehne pro něj prstem. Jestli nakonec to nemá být skryté poselství tohoto snímku... Pozor na podobné typy. Pokud by se tato ukrytá rafinovanost potvrdila, pak by si film určitě zasloužil čtvrtou hvězdičku. Obávám se ale, že tak daleko tvůrčí ambice nesahaly.

Hlavně, že jsme se znovu nemuseli dívat, jak strýček Ben umírá... Spider-Man: Homecoming ničím významně nevybočuje z řady lepších Marvelovek, snad jen ještě výraznějším zaměřením na Young Adult, což nemusí být někomu po chuti, ale za mě to po všemožných tajných chrámech, sídlech a laboratořích tajných organizací rozhodně nebylo na škodu. Děj je sice většinu času poněkud předvídatelný (i když k minimálně jednomu nečekanému zvratu dojde), film však stojí převážně na humoru, a tam se mu vede víc než dobře. V letošních kinech mu vtipem z hraných snímků konkurují snad jen Strážci Galaxie, kteří jsou sice poněkud rozvláčnější (u Spideyho děj utíká překvapivě svižně), ale vtipných a zajímavých postav je v nich daleko víc. Spider-man představoval jednu z mála světlých stránek Občanské války, a svým očekáváním zkrátka dostál. Navíc přinesl jedno významné plus, je to první (!) film, kde Stark/Iron Man neleze na nervy a celý film se chová tak, jak bych od něj očekával, čili nejedná přesně opačně, než by říkal zdravý rozum. Jediné, co bych vytknul, je jedna scéna, která prostě ve filmu být MĚLA, protože jedna nejmenovaná dívka si to (zvlášť v dnešní době, kdy Oregon vážně neznamená Aljašku, kde není žádný signál na WiFi, aby jí aspoň napsal) prostě vědět zasloužila. K čekání na scénu, kterou všichni čekali, a nepřišla, se tak aspoň vtipně vyjádřila potitulková scéna, která chuť hořkosti aspoň částečně přebila. I ta nakonec přispěla k udělení 4,5 hvězdiček, které si film zaslouží, samozřejmě pokud víte, co očekávat.

Jsou seriály, kterých se podobají jako vejce, navzájem se vykrádají, když nedávají jeden, nahradíte ho druhým, a vlastně vám to ani moc nevadí. A pak jsou SERIÁLY jako Ztraceni.Tento unikátní scénáristický počin, založený na principu "více otázek než odpovědí", si pozornost určitě zaslouží. Většina epizod je totiž neuvěřitelně napínavá, takže se po zhlédnutí jednoho dílu pustíte hned další. A pak další a další... Celý děj se točí ohledně ztroskotání letadla na záhadném ostrově a jeho cestujících. S postupujícím dějem se tak rozplétá (a nebo spíš splétá?) síť záhad nejen ostrova samotného, ale pomocí flashbacků i o jednotlivých postavách. A když někdo zemře, jeho smrt skutečně pocítíte. Tedy aspoň na začátku, než začnou rychle přibývat... Jestli však nechcete být hořce zklamáni, doporučuji přestat seriál sledovat po třech sezonách. Byť to není vůbec snadné, ušetříte se tak nic neříkajícího a nic nevysvětlujícího konce seriálu. Tolik úžasných záhad, které ve skutečnosti zůstanou nedořešené. Pro mě jde o zatím nejhorší filmové/seriálové zklamání, dokonce jsem zvažoval, zda kvůli němu jinak úžasnému seriálu nesebrat jednu hvězdičku. Ale nakonec převážil neopakovatelný, fantastický zážitek, pocity, které jsem měl při desítkách hodin u seriálu strávených.

Přiznám se, že netuším, za co si tento film vysloužil od diváků i kritiků tak vysoké hodnocení. Ano, skutečně se podařilo zbavit se jisté šablonovitosti, která je Marvel filmům vyčítána. Jenže za příliš vysokou cenu. Základní zápletka, tedy že se Tony Stark/Iron Man, známý pro svůj odpor k jakýmkoliv pravidlům, zaváže souhlasit zákonem, jež omezí činnost Avengers, není totiž nic jiného, než scénáristická berlička, jak dostat Kapitána Ameriku a Iron Mana do konfliktu proti sobě. A v tomto smyslu se nese celý film: soupeření těchto dvou hrdinů. Slavná scéna na letišti je zábavná pouze do chvíle, než si uvědomíte, že je v podstatě úplně zbytečná a jednotliví hrdinové Avengers, bojující proti sobě, si ve skutečnosti vůbec nemají důvod chtít ublížit (a vlastně ani to nechtějí). Co by šlo vyřešit v klidu během pár minut nad hrnkem kávy, film protahuje přes dvě hodiny, a ani to nijak nevyřeší. Jestliže bych neviděl poslední možná hodinu a půl filmu, vlastně bych o žádnou zásadní dějovou situaci nepřišel. Záporná postava, která celý tento souboj vyvolala, je tak na jednu stranu geniální, protože pouze stojí v pozadí a nechává hrdiny, aby se sami zničili, na druhou stranu se jí zbavíme až příliš snadno - a vzhledem ke stínové roli si ji ani divák nemusí zapamatovat. Klidně by mohlo jít o třetí Avengers, nebýt toho, že ostatní členové týmu jsou tam jaksi přebyteční. Asi aby nabídli prostor pro více akce a efektů. A skutečně, jako nenáročná akční předváděčka film vcelku funguje a baví. Jenom nad ním nesmíte chtít přemýšlet a čekat něco hlubšího, protože nic navíc tam vážně není.

Po chaotickém druhém a ještě horším třetím dílu jsem se musel hodně přesvědčovat na sledování čtvrtého. Ale světe, div se, šlo o příjemné překvapení. Dějová linie byla prostá a pochopitelná, v příběhu a motivacích postav se dalo slušně orientovat a rozhodně jsem se za celou dobu sledování nenudil. Strhující, dobrodružnou podívanou ale nečekejte. Film funguje spíše jako slušná komedie s hláškujícími postavami (samozřejmě hlavně Jackem), poměrně osvěžující je uvolněný tón, v němž se celá podívaná nese. Ani absence starých postav nevadí, protože možná právě díky oproštění se od snahy navazovat na staré události a rozvíjet je vše funguje. Ve výsledku tak film v některých momentech paroduje sebe sama, což ale vůbec není na škodu: konečně se Piráti rozhodli, čímž chtějí vlastně být. Jen rozpočet mohl být klidně menší.

U filmových sérií, plánovaných jako trilogie (byť u Pirátů to očividně nevyšlo a jejich rozsah bude nakonec minimálně dvojnásobný) by člověk očekával, že pokud druhý díl všechno řádně zamotá, aniž by nabídl vysvětlení a zakončení událostí, stane se tak v díle třetím. Bohužel ne vždy je toto očekávání správné (vzpomeňte na Matrix) a třetí díl místo toho přinese více otázek než odpovědí. A to je přesně případ filmu Na Konci světa. Divák tápe už poměrně od začátku, kdy se hlavní hrdinové vydávají do východní Asie, aby se dozvěděli, jak se dostat na konec světa. Mluví o ohrožení a osudovém nebezpečí, ale jak přesně jim to má pomoct (kromě záchrany Jacka Spearrowa), už se divák nedozví, musí si skládat obraz z drobných útržků. Jenže to není zdaleka to nejhorší. Přibližně od půlky se stane film absolutně nesmyslným: takřka všechny postavy mění své názory a strany co pět minut (někdy i méně), opět bez jakéhokoliv zdůvodnění, vyjasní se jakási hlavní dějová linka ohledně záchrany bohyně Calypsó, která v příběhu nakonec stejně není důležitá, protože zmizí. Zkrátka film trpí absolutní překombinovaností - všeho je moc: akce, zvratů, postav, dějových linií, dokonce i místo jednoho Jacka Sparrow máme hned několik objevujících se malých a velkých Jacků, navzájem se překřikujících a někdy i zabíjejících. Když časem člověk rezignuje na hledábí neexistující byť jen základní logiky, proč ten dělá tohle a ten tamto, a jen si užívá efekty a hudební doprovod, dá se film i dodívat, byť na konci není příliš o co stát.

J.K. Rowlingové se podařilo vytvořit se svou knižní (a posléze filmovou) ságou o Harrym Potterovi fantastický magický svět, který si po celém světě získal miliony nadšených fanoušků. Snad kvůli tomu ležela má očekávání Fantastických zvířat velmi vysoko, a bohužel se je nepodařilo úplně naplnit. Je pravda, že přitažlivost světa přetrvala, a funguje stále dobře jako fungovala v Harrym Potterovi, byť se trochu změnilo prostředí a kulisy konzervativní Anglie nahradil zaprášený, kapitalistický New York. Nová stvoření, kolem nichž je film vybudován a která se rozutekla po New Yorku, jsou vizuálně velmi lákavě zpracována. A i hlavní postavy jsou poměrně sympatické a zapamatovatelné. Přesto filmu cosi chybí. I přes poměrně akční scény se totiž ve filmu po většinu doby neděje nic převratného a nepředvídatelného, Mlok hledá (jak je zmíněno na každé upoutávce) rozuteklá zvířata, dostává se do konfliktu s KOuzelnickým Kongresem USA a jejich zákony a... to je vlastně všechno. Žádné dramatické zvraty, žádné proměny v povahách postav, vše je zhruba stejné až téměř do konce. A nemůžu se zbavit pocitu, že i zvláštní schopnosti zvířat šlo scénáristicky využít líp, například v boji s nepřítelem. Pro fanoušky Harryho Pottera jde tedy o příjemný návrat do oblíbeného světa s několika symbolickými pomrknutími, pro neznalce pak o průměrný film odpovídající třem hvězdičkám.