ricola

Tak tohle je totální pecka, která dělá z více než sto let starého díla poměrně současnou záležitost! Kdy hlavním poselstvím je důraz na vědu a odpovědnost vědců za své pokusy. Viděla jsem obě verze a o něco lepší byla Cumberbatch/Monstrum, Miller/Dr. Frankenstein. Role monstra nabízí Cumberbatchovi mnohem více hereckých i fyzických příležitostí vyniknout, ovšem herecké projevy ostatních herců jsou pak dost nevyrovnané, což občas působí trochu rušivě. Takže za pozornost stojí i druhá verze (Miller/monstrum), která působí mnohem kompaktnějším dojmem. Celkový zážitek umocňuje překrásná hudba a především skladba Dawn of Eden (Underworld), která zní, když poprvé monstrum uvidí vycházet slunce...

Marii Stuartovnu provází příjemná Donizettiho hudba. Po dějové stránce je tato opera spíše nudná, hlavní důraz je kladen na pocity a atomosféru. Co ovšem záznam z MET řadí mezi nezapomenutelné zážitky je výkon americké mezzosopranistky Joyce DiDonato, která svým zpěvem dokáže jedinečně zachytit postupně měnící se nálady prvního dějství a dokonale si tak připraví půdu pro závěrečnou konfrontaci obou královen. Chvíle, kdy jako Marie Stuartovna pokleká před Alžbětou a prosí ji za odpuštění je nejsilnějším chvílí celé opery. Záznam povznáší nad průměr i tenorista Matthew Polenzani. Jevištní zpracování je spíše strohé a temné a podtrhuje celou tragedii.

Málo uváděná Rossiniho opera, která trpí vysokými nároky na hlavní představitele, což by ovšem neměl být problém pro MET a taky naštěstí není. Hlavní trio Flórez/DiDonato/Damrau patří k nejlepším zpěvákům, kteří se v současné době na operní scéně pohybují a v tomto záznamu je to znát. Všichni tři jsou také výborní herci, takže závěrečná "postelová scénka" ve třech patří k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci přenosů z MET odvysíláno.

Další, ne tak často uváděná Rossiniho opera, která vyžaduje výjimečné belcantové zpěváky. Obsazení je v této opeře mimořádné i na MET, takže všech sedm klíčových postav je na tom výborně jak herecky, tak i pěvecky. Za zmínku stojí samotná Popelka v podání Elíny Garanči, jedné z nejlepších současných zpěvaček a také její dvě sestry, které operu obohacují vynikajícími duety a přináší nejvíc komických prvků. Scéna na první pohled nepůsobí nijak pohádkově, spíše lacině a vše je pojato jako komedie, což je u Popelky sice nezvyklé, ale v momentě, kdy Popelka je asi o hlavu vyšší než princ, se asi nic jiného nedá dělat. Navíc to celému představení to pak dodá punc výjimečnosti.