RadushM

Hořící keř: režijní snímek Agnieszky Holland hodnotím jako dílo slabší, neboť s obsahem, který napsaly sami dějiny českého národa,mohla autorka naložit lépe. Českého diváka by jistě zajímala sama interní stránka Jana Palacha, například nevyslovená otázka možné duševní choroby, nejen sousled událostí, které se děli po "činu". Celkově na mě trilogie dělala dojem filmu, ve kterém se, zprominutím, čeká, až "konečně umře" a děj se někam posune. Film je také poněkud dlouhý, pro diváka místy nudný, některé scény jsou točeny ve stylu "divák je hloupý a musíme mu to naservírovat tak, aby to pochopil" (viz dlouhá část se snímáním bisty). Několik odborných recenzí také uvádí, že v případě bisty se jedná o dobovou nepřesnost, neboť v mezischodí UNI se nacházela bista T.G.M., nikoliv Lenina. Jako velké překvapení, v dobrém slova smyslu, však označit část snímku, kde matka J. Palacha (Jaroslava Pokorná) ve vlaku náhodou zjišťuje, co se stalo s jejím synem. Tato scéna je velmi působící.

Další ze snímků "barvitě popíšeme, jak o bylo za totáče". Snímek popisující buď klaďáky a nebo záporňáky. Každopádně je potřeba kladně ohodnotit, že děj, který provází parta čtyř nerozlučných kamarádů, film velmi obohacuje, neboť tímto autor dokázal docela velkoplošně popsat tehdejší "vrstvy" populace, kde je jasně vidět, že když držím krok a hubu, tak se mám relativně v normě až i dokonce dobře. Výborné obsazení Macháčka, jeho role je konečně něco jiného, než na co jsme zvyklí. Kladně i hodnotit několik velmi působících scén, např. celní prohlídka, úmrtí způsobené zápalem plic... A na závěr- pokud se ve snímku objeví téma Plastik people of the universe, najde si to vždy své příznivce. Pelíšky byly jen jedny, ale tohle je také velmi vyvedený film.

Vrchol neschopnosti české tvořivosti. Nepřekvapuje mě, že myšlenka "pojďme natočit další díl" někoho napadne, ale to, že skutečně v České republice existuje člověk, který se pod tento potrat myšlenkového pochodu podepíše, mě vážně překvapuje. Pokud se ale zamyslíme hlouběji, uvědomíme si, že vznik snímku je datován v období vzniku Babovřesky a Babovřesky II. , lze to tedy popsat jako mezi slepými jednooký králem. Trapné přízemní přisprostlé vtípky, které vypráví zbytek mohykánů, kteří jsou s těmito filmy spojeny, doprovázející marné pokusy o neidentifikovatelný druh zábavy. Jedním slovním spojením bych to pojmenovala.... Poslední výkřik do tmy.

Další marnost českého výtvoru. Dílo, které bylo zřejmě inspirováno myšlenkovým pochodem Radka Johna a Ivo Pelanta s "přetrhdílem" Sněženky a machři po 20 letech". Při těchto posledních záchvěvech mě jen napadá, proč se kope do mrtvoly. Tato myšlenka se snoubí s otázkou, proč vzniká snímek, který si nikdo nežádá? U filmu Dědictví aneb kurva se neříká mě napadá jen jediné- český divák má nést břímě krachu Bolkovi farmy a díky "promoakci", kterou lze tento film nazvat, se snadno přesvědčíme o tom, že život tam byl asi hezký, když tam byly hezké peníze. Při shlédnutí tohoto snímku je mi spíš Bolka líto jako člověka takového, protože znázorňuje kam až může zoufalý člověk klesnout.