Exsecutor

Ať si myslí, kdo chce, co chce, jednoznačně nejlepší způsob jak vstoupit do nového roku. Poutavý, smysluplný a vtipný scénář s řadou velmi silných momentů a neočekávaných vyvrcholení, jak je vlastně pro Tarantina typické. Korunováno skvělými hláškami protagonistů a perfektní hudbou nemohu najít nic zásadního k vytknutí. Ozývají se zde i názory, že první polovina je slabá a nezáživná. Já na to říkám: "Možná, ale jen a pouze v porovnání s polovinou druhou."

Ač plně souhlasím s tím tvrzením, že toto dílo zůstane patrně navždy ve stínu Nolanova brilantního "Mementa", nemohu nevyjádřit svůj nehynoucí obdiv. Originální zpracování, motivy, scénář a náměty jsou vskutku Nolanovou specialitou. Mistrně provedené, poněkud ponuré, prostředí děje, zvratů, alegorie smýšlení jednotlivých postav, jež ukazuje nelehké překážky a dilemata, s nimiž se musí protagonisté tohoto díla potýkat nejen tělem ale i svou myslí a především nepatrných náznaků (pro Nolanovu tvorbu tak typických), které přes svoji zdánlivou bezvýznamnost jsou takříkajíc pojivem, jež dává dohromady celkový obraz dech beroucího děje.

I přes velice občasné okamžiky, kdy se mi zdálo, že scénář mírně pokulhává, nemohu tomuto dílu nic vytknout. Tvoří další podstatnou část skládanky, již tvoří nápaditostí, fantazií a duší obdařené filmy Hajaa Mijazakiho a již se dle mého názoru nepodaří zcelit každému. Má hluboká poklona mistru japonského animovaného filmu.