fly

Nádherný lidský příběh o síle rodiny, přátelství a dobra, podkreslený úžasnou příroda stojí za podívanou. Závist vzbuzují u dekadentních Evropanů slušně vychovaní a disciplinovaní Japonci, kteří neztrácejí radost z krásných sakur ani tváří v tvář bankrotům nebo samotné smrti.

Drsná realita v západní Africe. Připomnělo mi ruský film Svoloči, kde vycvičili děti z polepšovny na dětské zabijáky. Válka je odporná vždy a všude. Zde zasazeno v kulise africké buše, doplněno iniciačními a woodoo obřady, vražděním, psychickým vydíráním a žitím v nelidských podmínkách. Hlavní hrdina předvedl dokonalý herecký výkon. Neuvěřitelně přesvědčivé!

Nakonec to nebylo tak zle, jak psaly kritiky. Pauhofová a její partneři hráli velmi dobře a přesvědčivě. Scénář také nebyl špatný, i když hlavní dějová linka připomínala Amadea. Hříšník před smrtí se zpovídá, ale nelituje. Téma prostitujících a talentovaných umělců je věčné, stále živé, a to nejen v Čechách. Nejhorší byla studentka žurnalistiky, ta film vyloženě kazila. A celý ten rozhovor byl uměly a mimo. Nepřesvědčivě působil P. Kříž jako Hitler. Začal hrát až v Orlím sídle, tam se mu dalo uvěřit. Take Baarové rodina (otec a matka) přehrávala, ale moc to nevadilo. Stašové ctižádostivost byla vlastně do určité míry vtipná. Možná by nebyly špatné nějaké střípky z jejch filmů. Pěkný nápad s jako by autentickými dokumenty z dobového Berlina. Výprava a kostýmy byly skvělé. Film nakonec docela překvapil.

Film o smyslu zivota. Kdo ho zdanlive nasel, ztraci a prehodnocuje ho tvari v tvar smrti a kdo zije se smrti, raduje se z kazdeho dne navic. Neotrely namet. Dokonaly scenar. Bezvadne zahrane.

Film představuje totalitu vztahů. Nejprve děj vypráví hlavní hrdina David. Přísná pravidla platí pro všechny. Osamělí si musí povinně v Hotelu najít partnery. Děti jsou přidělovány novým párům, pokud se hádají, pro zlepšení "párové" situace. Hotel se všemi vymoženostmi vede manželský pár, resp. dominantní žena, která poučuje osamělé, proč je důležité žít ve dvojici. Není to kvůli dětem, není to kvůli společnosti, ale kvůli banalitám. Všichni chovanci mají vždy stejné oblečení, uniformy a musí se podílet se na lovu lidí, kteří uprchli a nechtějí žít ve dvojici. Smysl rodiny vyprchal. Jedinci nejsou už pro společnost užiteční, proč si musíme domyslet, a jsou podle své předvolby přeměněni ve zvířata. David se chce stát humrem, protože má rád moře a jelikož humr žije 100 let. Ředitelka mu rozhodnutí schvaluje. Lepší než pes. Je třeba myslet na ohrožené druhy. Práva zvířat jsou cennější než práva lidí. Někteří z lidí ale uprchnou do lesa a žijí jako samotáři, ale ne ve svobodě, ale v jiném organizovaném násilí pod velením „vůdkyně“. Od Hotelu se odlišují tím, že musí žít samostatně, nesmí si pomáhat, musí si také vykopat hrob, účastnit se cvičení a jsou krutě trestáni, pokud si projeví lásku. Mohou třeba tancovat v lese se sluchátky, ale pouze osamoceně. Vůdkyně je trénuje jako armádu a přiděluje jim základní výbavu do divočiny. Vůdkyně má v hotelu špeha, který jim přináší informace a nezbytné věci. Sama navštěvuje ve městě své rodiče, kteří netuší, že žije v lese, a nutí ostatní, aby jí dělali alibi o její domnělé práci. A kupodivu rodičům ani není divné, proč není v hotelu, je-li sama. Mnoho detailů a dějových linií si divák musí domyslet. Páry žijí ve městech, ale také pod kontrolou. Musí např. strpět potupné osobní prohlídky, mít u vždy sebe oddací listy apod. Ve filmu nikdo, kromě Davida nemá jméno. Hlavní hrdina, poté co ho opustila žena, jde do hotelu, snaží se najít si partnerku. Po řadě šílených, tragikomických a absurdních situací, kdy jeho poslední sadistická partnerka ukope jeho bratra, přeměněného v psa, uprchne z hotelu a dostává se mezi samotáře. Tam potkává svou lásku. Ta vypráví další část příběhu. Mají vlastní nonverbální řeč, tak aby nikdo nepoznal, že komunikují a že se milují. Naučí se synchronizovaně tančit. Chtějí společně uprchnout a žít svobodně. Spojuje je oční vada, krátkozrakost, což je symbolické. Vůdkyně je podezírá a její obavy se naplní, když její špeh najde deník, kde si žena zážitky i plány zapisuje. Vůdkyně zastrašuje Davida a donutí ho, aby si vykopal hrob a zahrabal si do něj i obličej, aby ho neokusovali psi. Ženu odvede do města, kde ji postaví před hotovou věc: půjde na operaci, která ji zbaví oční vady. Ona váhá a chce si to rozmyslet. Ví, že by zradila Davida, to je přece to ono, co je nejvíce spojuje, astigmatismus. David si na tom zakládá natolik, že dokonce žárlí na muže v lesní tlupě, kteří by mohli mít také oční vadu. Žena poslechne, ale je podvedena jako v Erbenovské baladě, vůdkyně jí dá oslepit. Na zpáteční cestě z města chce vůdkyni zabít, ale místo ní zabije omylem svědkyni. Vůdkyně ví, že teď nemohou utéci. David se pokouší ženu učit poznávat předměty a vymýšlí, co podniknou dále. Dokonce to vypadá, jako by se jí chtěl vzdát, jako by vůdkyně vyhrála. Jednoho dne se rozhodnou. Pomocí kódovaného jazyka jí sdělí, že utečou. David vůdkyni přepadne, omráčí, sváže a položí ji do svého hrobu, s odkrytým obličejem. Když přijde k sobě, očuchávají ji divocí psi a co následuje je jasné. Milenci se převléknou a odcházejí z divočiny. V kavárně u dálnice si dají vodu. David si vyžádá příbory. Žena mu říká, že to není tak hrozné, že si zvykne. S ostrým nožem odchází na toaletu, kde zjišťujeme jeho záměr: chce si vypíchnout oči. Tragikomicky si ucpává papírovými ručníky pusu a zakrývá si košili. Pak už následuje jen tma a ticho. Nic není vidět a není, kdo by vyprávěl, není co. Oba hrdinové jsou stejní, slepí a na absurdní svět kolem se už nemusí dívat. Řada záběrů je zpomalená s většinou kontrastní hudbou. Film provází skvělá minimalistická hudba Philipa Glasse a slavná balada Nicka Cave Where the Wild Roses Grow. Mnoho krásných záběrů vyústí v odporné a absurdní výjevy. Autor odkazuje sice na Triera, ale není tak naturalistický. Jinak zde vidíme i odkazy na Orwelův 1984, Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem a další klasiky o totalitě. Přesto je ale dílo originální, nápadité, zcela nevypočitatelné a překvapivé. Vřele doporučuji. Britský a český černý humor mají totiž mnoho společného. PS. Programu festivalu KV neveřte: 3 muži se nespřátelí a neuprchnou společně do lesa, všechno je jinak!

Smutný a dojemný sociální příběh o touze uspět a zavděčit se rodině a komunitě. Film má pár úsměvných okamžiků, ale jinak sledujeme řadu nešťastných příhod. Chybí i odlehčující boll. tance, dočkáme se pouze pár písní.

Skvělý ostern. Výborná kamera, úžasné exteriéry sibiřské tundry, řek, medvědi, vlci a nakonec i polární záře. Dobrý scénář, režie i herecká výkony. Zajímavá symbióza mezi kultem původních národů a pravoslavím. Pravoslavný kněz i šaman stojí při svém lidu až do konce. Originální "ochranka" svatyně. Krev barví bílý sníh i led do ruda ve jménu bolševického pokroku a levicového dobra. I ta vlčata postřílejí. Hlavní hrdinka Věra se nevzdává, statečně bojuje s lidmi i živly a drží se tradice a Boha navzdory všem. Naprosto ohromující je stavba ohromné obranné pevnosti Chantů z ledu. Je skvělé, že se Rusové otevřeně vyrovnávají se svou minulostí. Je také fascinující, že Chantové dnes žijí svobodně na velkém území Tjumenské oblasti a je jich 21 000! Američani Indiány vyvraždili a zbytek uzavřeli do rezervací.

Výborný seriál, skvělé herecké výkony, dobrý scénář, pompézní výprava. Báječná podívaná na dramatický začátek kariéry velké carevny Kateřiny II. Vřele doporučuji!

Skvělý remake Rjazanova Služebního románu. Bezvadně jsem se bavila. Povedená komedie. Herecke výkony hlavních protagonistů skvělé.

Bezvadný, svižný film, u kterého se nebudete nudit. Ze série, ženy hrdinky a bojovnice, tentokrát v napoleonských válkách. Vasilisa povzbudí k odboji proti Francouzům nevolnickou vesnici. Sama vzdělaná na šlechtickém sídle pak s rostoucím sebevědomím vrhá myšlenky francouzského osvícenství, jimiž byla ruská šlechta nasáklá, zpět jako bumerang do řad francouzské okupační armády. Ukazuje se, že ruský nevolník má sílu a naději v Bohu, zatímco Francouzovi se stal Bohem císař Napoleon, který ale byl poražen. Volnomyšlenkářští Francouzi jsou nevolníkům větším tyranem, než jejich vlastní páni. Míří se i na ruské vlastenectví, svou zemi si nikým ukrást nedají. Nalákat je na západní pozlátko na ně taky neplatí. Jedou si po svém.