Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (109)

plagát

Bedári (2012) 

Muzikály můžu sledovat pořád. Bídníky jsem viděla už opravdu hodněkrát dokola a hudbu můžu poslouchat stále. Silný příběh, který je zde zpracován daleko lépe než v originální předloze. (Kdo to četl, musí to uznat. Nebo alespoň - tohle je poutavější, nemá to tak pomalý vývoj.) Výborné výkony herců - Anne je zde naprosto skvělá. Stejně tak Hugh, Eddie, Russel...

plagát

Mary a Max (2009) 

Je tohle vůbec třeba komentovat? Zobrazit vážné téma humornou formou tak, aby to nebylo urážlivé, je velmi těžké. A zde je to bravurní. Nevíte, jestli se smát, nebo brečet. A ten konec - naděje umírá poslední. Ale umře.

plagát

Chlapci (2015) 

2 hodiny s otevřenýma očima a zírání na plátno bez dechu. Podobný zážitek jsem dlouho neměla. Silný příběh, výborný vizuál. Jen škoda, že chybí konec.

plagát

Pomáda (1978) 

Nojo, není to dokonalé. Nejspíš si to 5* nezaslouží, ale prostě - je to POMÁDA. Viděla jsem ji od dětství snad stokrát. Miluju muzikály a tento je pro mě mezi nejlepšími. Můžu koukat dokola a dokola. Nedokážu ani pořádně říct proč. Přes to - strhl mě. A to je to nejdůležitější.

plagát

Modlitby za Bobbyho (2009) (TV film) 

Když se podíváte na komentáře, jde vidět, že je ten film třeba. Pokud se dokážete vžít do hlavníh postav, bude to pro vás silný snímek. Pokud vám tato tématika není nijak blízká, pravděpodobně to budete hodnotit jako podprůměrný doják. Dle mého - už jen za projev hlavní hrdinky před soudem dávám toto hodnocení, protože - slzy.

plagát

Teória všetkého (2014) 

Eddie Redmayne je skvělý herec, a tento film prostě "ukradl." Nemohl být snad ani obsazen lépe. Film je těžké hodnotit, hodně záleží na tom, z jakého pohledu se na něj díváte. Jako fanoušek Hawkinga? Poté pro vás film asi není až tak dobrý, protože o jeho práci tam toho moc není. Spíše je to taková slaďárna. Pokud máte rádi zdrcující životní příběhy a máte zároveň představu o tom, kdo Hawking je, tak si film zamilujete. A pokud nemáte rádi ani zdrcující příběhy, ani Hawkinga, tak... můžete ocenit alespoň ten dokonalý herecký výkon. Já osobně jsem někde napomezí mezi prvními dvěmi. Film se mi velmi líbil, ale mohlo zde dle mého být i více k jeho práci, než z toho udělat "jen" slaďák. Přes to - film na mě silně zapůsobil. Co bych opravdu vytkla - práce se stářím. Na hlavních postavách nešlo vidět, že by stárly. (V obličeji, samozřejmě to poznáme podle stádia nemoci, ale myslím teď čistě práci s vráskamy, vlasy atd.) To mohlo být podle mého dopracovanější, aby otec nakonec nevypadal, že je o pár let starší než jeho děti.

plagát

Vyšší princip (1960) 

Zhlédnutý snímek se mi velice těžko hodnotí. Jako fanoušek vizuálně silných filmů - vizuálně až tolik nezaujal. Je to možná tím, že jsem v poslední době viděla spoustu vizuálně vyšperkovaných filmů a tento byl mezi nimi tak nějak všední. Přes to zde byly věci, které jsem shledala zajímavými, poznamenala jsem si je a později je zde uvedu. Než se vrhnu na samotné hodnocení filmu, chci upozornit na věc, jenž mě dost mrzela – neumím Německy. Kvůli tomu, že jsme film viděli bez titulků, jsem si musela velkou část filmu domýšlet. Byli jsme ochuzeni například o větu Die Sache ist erledigt, která má ve filmu neskutečně silný význam a sic působí jako nevinná, tak se později dozvídáme, jak hluboký smysl měla – a já ji přímo při promítání ani nemohla patřičně docenit. Film začíná rozhlasem, který již na začátku přináší zvláštní znepokojení. Slyšíme věty, které udávají spoustu varování a dokážeme si už v tuto chvíli představit, že jejich porušení je trestáno tou nejhorší cestou – což se objeví i ve filmu – celou dobu jsem čekala, že to ty chlapce nepotká. Že je přeci režisér nenechá zastřelit. A film nám dá tu hloupou naději, které se chytíme. A pak najednou přichází rakve, zbraně a až do poslední chvíle jsem čekala, že někdo zařve „dost!“ Ale nestalo se a já měla za pár sekund důvod k pláči. Stejně tak hrozně silně působí scéna, kdy my víme, co se stalo a mladá slečna ještě s naivní nadějí utíká k matce jednoho z chlapců domů a chce jí sdělit, že vše bude v pořádku. A ve chvíli, kdy jí to řekne, se jí rozpadne svět. Za pár okamžiků již skončí její život, ve chvíli, kdy cítí největší bolest. Tak kruté zacházení s diváky, někdo by si snad mohl stěžovat. Já to obdivuji. Režisér se snažil dle mého o realističnost. Herci nepřehrávají, jsou zde snímky na tváře herců, když má jít o emoce, ale zároveň zde není žádných speciálních efektů – prostě realita. O to sic snaha je, přes to samozřejmě film nepůsobí jako dokument. Přes to, ve mě zanechal hlubokou díru, jelikož vím, že takhle to kdysi opravdu chodilo. A ne jen v případě tří chlapců. Tolik zmařených životů. Líbilo se mi, že si režisér pro zobrazení tohoto tématu vybral prostředí, se kterým jsem se ještě ve spojení s ním nesetkala. Škola. Myslím si, že většina lidí více truchlí nad smrtí mladých lidí ve filmech, což mi nepřijde úplně správné, ale někdy to tak cítím taky. Ve filmu fungovalo pár zákonů, ale jeden byl úplně nejhlavnější – jsme sledováni. Vždy a všude. Vše co uděláme, nebo řekneme, se někdo dozví. A můžeme zaplatit životem už jen za to, že nakreslíme někomu knírek v novinách. Řekla bych, že za hloupost se platí – chlapci za ni zaplatili, zaplatili i ti, jenž nařídili jejich smrt? A kdo měl větší vinu? Ten kdo smrt nařídil, nebo ten kdo zmáčkl spoušť? Nebo snad ten, kdo vyrobil kulku? A jakou vinu reálně nesl učitel, jenž očividně podnítil finální výrok? Ve filmu se zdají všichni tak nějak bez radosti. Jako by zapomněli, co je to být šťastný. Nemůžeme se jim ani moc divit. Jediný, koho vidíme se usmát, jsou hlavní hrdinové, jenž jsou do sebe pravděpodobně tak nějak zamilovaní – za pár chvil je ale i tato forma štěstí zničena, když je její – již pravděpodobně přítel – odveden a později eliminován. To gesto, jak jí ještě odevzdá ten tahák, je silnější, než se může na první pohled zdát. Také se mi líbilo, jak bylo pracováno s tím, že i lidé, jenž se neměli rádi, se byli schopni spojit, pokud šlo o Němce – tedy – spojit se proti nim. Pak tu bylo jen pár chvil, které jsem si zapamatovala, protože mi přišli zvláštní. Například to, jak se učitel srovnává s matkou – že cítí stejné utrpení nad ztrátou toho chlapce. Jak tohle může vůbec říct? Nedokážu si představit, jaké musí pro rodiče jenž miluje být, ztratit své dítě. Pak v celém filmu nebyl žádný vtip, kromě jednoho, jenž použil šéf gestapa – „Shovívavý, to je dost zvláštní slovo v této válce. Ale vy žijete ještě v té trojské.“ O tom, jak moc to bylo vtipné a jak moc k zamyšlení se nebudu raději zmiňovat. Ve filmu bylo pracováno s kamerou i střihem celkem stroze a obyčejně. Alespoň jsem si nevšimla, že by zde bylo použito nějakých speciálních postupů – to ovšem neznamená, že by film nebyl kvalitní. Pracovalo se s detaily i celky. Většinou, pokud šlo o nějakou výraznou emoci, tak byl zabírán především obličej člověka. Nejvýrazněji to šlo asi vidět ve chvíli, kdy se ten učitel dozví, že ti žáci byli popraveni – pravděpodobně tomu ještě k tomu sám napomohl – kamera se mechanicky přiblíží k jeho tváři. Ve filmu bylo hodně pracováno s několika plány a hloubkou ostrosti. Například hned na začátku. V prvním pláně se nachází nějaký stánek, ve druhé projíždějící auta a ve třetím lidé. Nebo, se v prvním pláně nachází jen nějaké siluety a v dalším lidé. Také probíhá dialog mezi zaostřenou osobu a rozostřenou za ní, bez toho, aniž by se přeostřovalo při tom, kdy hovoří ta rozostřená. Ta postupně přechází dopředu, až se dostane do fáze, kdy je také ostrá. Naopak, někdy byl střih mezi hovořícími osobami velmi rychlý, až moc – když se bavila ta slečna se svým otcem a jen na něj vykřikla „tati“ tak tam byla asi tak na vteřinu, ani to ne. Člověk to nedokázal pořádně ani zachytit, prostě jen výkřik. Co by mě zajímalo je, jak vypadal film v originále. Přišlo mi, že zde bylo hodně kontrastů, ale ne úplně chtěných. Jako by bylo něco hrozně přesvětlené a naopak něco příliš tmavé. Střední tóny se v některých scénách téměř neobjevovaly – jako například ty venkovní scény páru u vody. Naopak, kontrast působil dobře ve chvíli, kdy byli chlapci zavřeni do té tmavé místnosti a všude byla tma a šli vidět jen jejich tváře. Poslední věcí, jenž mě velmi zaujala byla na konci práce opět s rozhlasem – ozvěna. Jak matka utíkala, tak slyšela ten rozhlas znovu a znovu, protože mezi jednotlivými sloupy s rozhlasem je krátké zpoždění. Vyvolávalo to jakousi psychedelickou ozvěnu. Závěrem – film mě rozbečel, co vždy beru jako plus, přes to, že to není nijak těžké. Také mě velmi zaujal hlavně přístupem k tomuto tématu. Nezařadí se mezi mé oblíbené, už jen z důvodu, že mi po něm nebylo úplně nejlépe, no rozhodně patří mezi klenoty české kinematografie a to oprávněně.

plagát

Stokerovci (2013) 

Film se mi hodnotí těžce. Srdce fanouška artových filmů zaplesá, ovšem - celý film je tak nějak napůl. Scénář? Super - ale není to dotažené. Art? Ano! Ale taky by se s tím dalo více pracovat. Postavy? Výborné, ale pokud je ta slečna divnost sama, proč s tím není pracováno více?

plagát

Walking Dead (2010) (seriál) 

Ze začátku nuda, pak jsem se do seriálu absolutně zamilovala a někdy v polovině 6. série jsem to prostě vzdala. Pořád to stejné stěhování od ničeho k ničemu, umírání a zabíjení. Ale rozhodně je to parádně natočené se super zápletkama.

plagát

Malá Velká Británie (2003) (seriál) 

Tohle je přesně typ seriálu, který nesnáším - plytký humor, který se stále opakuje. Přes to mě to jistým způsobem absolutně sebralo a přes to, že to nesahá po kotníky seriálům, ve kterých si libuji, co se týče provedení, ale tento seriál si to vynahrazuje absolutním přívalem humoru, který je někdy tak primitivní, až rozesmívá i tím. Takže za mě - stojí to za to vidět, i pokud nemáte podobné věci rádi.