B4TM4N

Ve chvíli, kdy by na vás třeba jen okrajově chtěla vlézt sentimentální romantika, vám Segel ukáže péro a hned je zase nápaditěji.

Viděl jsem pouze dva díly a sledovat tenhle seriál ve svém volném čase dále nehodlám, ale není to špatné. Nabízí se otázka, co to dělá na Primě, když ani jeden z detektivů není z Německa.

Spojení naprosto mystického (kdo jste byli, víte) místa kostnice s proslovem prosté ženy ke školnímu výletu je překvapivě velmi silný. Snad jen možná až moc těkavá kamera ubírá na dojmu tomuto unikátnímu prostoru, pravému Chrámu smrti.

Směs převážně nenavazujících epizod jednotí pohodář Spike a ÚŽASNÁ hudba od Yoko Kanoa, přispívající k výborné atmosféře vesmírného putování lodi lovců odměn Cowboy Bebop.

Co udělá kovboj, když mu začnou svítit hodinky? Tak tohle se tu taky nedozvíme...A ještě tak otázka do lénu: kdy se dočkáme filmu, kde Emzáci nebudou mít prstíky, spodní běhy i lebkovnu? Veškerá invence tohoto filmu bohužel končí u "nadpisu", který slibuje věc, která by za zcela jiné konstelace mohla fungovat. Nebo kdyby tam alespoň nebyla ta podivná oLívie.

Až na finále se satanem a kvalitativní hudební občasník N.U.D.A.

Film, jehož kvalitám paradoxně nejvíce ubližují Oscarové nominace. Na ty, kromě Geoffreyho Rushe, objektivně vzato zdaleka nemá (alespoň ne letos) a například po stránce režie jde o velmi zdrženlivé, klasické pojetí, které je do té míry sterilní, jako prostředí královské rodiny. Kdyby se Králova řeč stala ve vší tichosti úspěšným klubovým filmem, neměl bych s filmem větší problém a klidně bych ty hvězdy dal čtyři. Ale pokud bych měl ocenit přínos filmu kinematografii, jakožto dílu opěvovanému, dívám se pouze na další vytoužený věšák na medaile s berličkou tělesného postižení. Což je jistě hezké, ale filmařsky neskutečně prvoplánové.

Těžce (chtělo by se říci trierovsky) depresivní série. Tón udává klasicky ruční kamera obohacená hnědým filtrem (ale výsledek není nechutná sépie) a hlavně skvělé herecké výkony; např. představa švédského neurochirurga je děsivá sama o sobě, ale Ernst-Hugo ji posouvá do úplně nové roviny divákovy nenávisti. Pan režisér (mimochodem hrající sympatického chlápka v titulcích se jménem Lars von Trier) samozřejmě k nevšednímu horroru/komedii přiřazuje svůj náhled na pokroky medicíny (a vědy jako takové) a jejich vztahu s duchovnem a tradicí.

Narozdíl od první řady výrazně posílila komediální složka, což ve výsledku spíše uškodilo, stále ale lepší než 95% nynějších mysteriózních počinů. Něco tak absurdního se jen tak nevidí...škoda, že série zůstala nedokončená.

Neskutečně stupidní šílenost, kterou jsem navíc viděl bez zvuku ^_^ Ale je to velikááá legrace.