KasaK

Irwin Welsh byl jedním z mnoha spisovatelů, které tlumili ale i (a v tomto případě) burcovali mé teenagerovké nasrání na celej svět a můj "všude byl, všechno znal" postoj, kdy mi naprosto nikdo nerozuměl, a já všemu ano. Snímek, který se stal okamžitě kultem, který ti říká, že heroin je super, ale bude fakt dobrý, když se na to vysereš a ani nezačneš. Takže jeden jediný šleh ("no řekněme si, jsou poslední a poslední šlehy") jsem si dovolil dát formou tohoto filmu. Naprosto skvělý a intenzivnější zážitek (než tehdy poprvé) jsem však zažil, když jsem si (po zvládnutí AJ) dal hutnou dávku v původním znění. Musím podotknout, že český dabing je u tohoto filmu téměř bezchybný ("Řekni něco Marku. Tak už kurva něco vyblej!"), ale jakmile umíte AJ a poznáte Skotštinu, snímek získává další rozměr, který je vám do této chvíle upírán. Jinými slovy: film je stále skvělou zábavou ale přeci jen zůstává tou naředěnou břečkou z ulice. Díky bohu, že jsem to nejdřív četl. Jinak bych se knihy asi nedotkl. Nemusel bych. Výborně zpracovaná adaptace stejnojmenného díla a dnes už, jak jsem již napsal, kultovní snímek.

Horrory mě nikdy nebavilo (a nebaví) číst. A i když jsem věděl o Kingovo schopnostech brilantního vyprávění, prostě jsem se o jeho další tvorbu nezajímal a tak nějak se jí vyhýbal a tak jsem neměl tušení, že King je i "ne-hororovým" autorem. Takže po prvním shlédnutí The Shawshank Redemption (někdy v roce 1998 na VHS u kamaráda) jsem musel vyndat S. Kinga ze škatulky "pouze horror autorů" a byl donucen doplnit mé vzdělání. The Shawshank Redemption je skvostné vyprávění o přátelství, naději a o neuvěřitelné vůli člověka. Výborný Robins a tahoun Freeman. Obě postavy, ovšem i ostatní charaktery (Brooks, Tomy a další), jsou velmi dobře napsané a těžko se hledají, je-li to vůbec možné, nějaké chyby. Sympatický humor: "That tall drink of water with the silver spoon up his ass." ... "Why they call you Red?"... "It must be because I am Irish." Film promlouvá v malých, nevnucených poselstvích, která neotravují jako v jiných snímcích: " I have to remind myself that some birds aren't meant to be caged. Their feathers are just too bright." aj. Inspiruje lidi, že i v zdánlivě bezvýchodné situaci (v tomto případě, kde správce je naprostý a krutý magor a doživotní odsouzení), vždy lze vykřesat jiskřičku naděje: " Remember Red, hope is a good thing, maybe the best of things, and no good thing ever dies." A ta vůle. Ta je to, co člověka drží hlavu nad hladinou, když zrovna pouze šlape vodu. A proto vždy, když mě někdo nebo něco nasere, či se prostě jen nedaří, pokaždé si řeknu: "Zihuatanejo..."

K tomuhle filmu mám (si vynucuji) tak trochu osobní vztah, protože byl natočen na Vřesové, (nejen) v hospodě mého kamaráda, kde to velmi dobře znám. Jak napsal Cival "jednotvárné depresivní bahno..." a to je právě to, co film dělá tak silným. Kdybyste tam žili, nebo aspoň byli, tak máte pocit, že jste se vrátili v čase a že jste v tom bahnu až po krk. Poupata poměrně přesně a s elegantní (tady vlastně nelze hovořit o nějaké eleganci) syrovostí vypráví příběh místních, který není zcela vůbec daleko od reality. Osobně jsem měl tu možnost se setkat s některými skutečnými charaktery a i přesto, že jejich příběh neznám, byl jsem donucen si na ně vzpomenout. Přesvědčivý Vladimír Javorský a skvělá kamera Vladimíra Smutného umocňuje atmosféru totální mizérie a snad všeho, co prostě nelze nazvat líbivým, kde pro kompletní prožitek už jen chybí ten smrad z místní elektrárny. V tomto snímku nehledejte něco jako vůli či naději, ale pouze zoufalství, naivitu a stupidní rozhodnutí. V místě, kde jste až po krk ve vlastním hov(bah)ně, ať už má jakoukoliv "barvu", nic takového asi ani nelze nalézt.