Brisingr

U málo kterého filmu jsem zaznamenal tak rozporuplné pocity, jako po zhlédnutí Djanga. Vynikající, akcí nabytá první polovina, vynikající Christoph Waltz, vtipné scény (Ku-klux-klan) a úžasná atmosféra amerického Jihu před občanskou válkou. Ovšem to, co udělal Quentin Tarantino se závěrem filmu, bych se nebál nazvat (alespoň u snímku této úrovně) katastrofou. Když běžely závěrečné titulky, nebyl jsem si jistý, jestli jsem uchvácen, nebo otřesen. Když však přemýšlím o Djangovi nyní, s odstupem několika dní, zjišťuji, že všechny kiksy jsem Tarantinovi odpustil. Jeho výtvory totiž není možné brát, jako všechnu ostatní kinematografii. On je vždy v něčem jiný. Takže i přes to přeze všechno dávám 85%.

Upřímně řečeno jsem si nebyl zprvu jistý, co mám od tohoto filmu očekávat. Bál jsem se, že uvidím jen další z dlouhé řady amerických krimi thrillerů, kde sice výstřely létají po tisících a výbušniny detonují po tunách, ale příběh a napětí se váží po gramech. To jsem se ale šeredně mýlil! Mrazivá atmosféra mě sevřela v prvních okamžicích filmu a samým napětím jsem celé dvě hodiny do konce ani nedýchal. A Javier Bardem? Bez váhání bych mu uvěřil, že by byl schopný přijít ke mně domů a hodit si korunou. Byl bych považoval za urážku kvalitního filmu, kdyby si za tuto roli neodnesl Oskara. Zkrátka zasloužených 5 hvězd.