Podpovrchem

Skvělé. Nolan dokázal, že umí a v mnohém předstihl i mistra Burtona.Geniální hudebník Zimmer skvěle doplnil úchvatnou podívanou a navždy si mne získal. Batman začíná je efekty přeplněný film a hurá za ně, díky dokonalejší technologii smíme vidět i jindy nepředstavitelné, co kdysi musel Burton hnát přes herecký um, Nolan zvládá vizuálními efekty. Ale ne, herecké obsazení je hvězdné a dotváří akční podívanou. Hledání sebe sama v počátku filmu konečně plně charakterizuje postavu Batmana, smutného ochránce Gothamu.

Komixová klasika. Temnota nejen ve městě Gotham City, ale i v srdcích obyvatel. Wayne/Batman/Keaton trojjedinost, která skvěle ladí. Burton a Elfman se skvěle zhostili svého úkolu a filmová masáž splňuje očekávané. Co psát o tématu, do kterého je člověk ponořený a i díl s Robinem je ochoten přehlédnout jako protivnou mušku po zaslouženém odpočinku při zdolání skalního převisu. Prostě spokojenost sama.

Ve středu šedi a sebekontroly, kde o všem rozhoduje správné DNA, dojde k výhře lidskosti. Gattaca je můj kultovní film, úžasná podívaná. Ale co jiného čekat od Niccola, než skvěle pojatou psychologii příběhu. Autor hudby nezůstal neznámý, po prvních pasážích byl znát rukopis mistra Nymana, i když už postrádal onu typickou rafinovanost, experimentálnost, ale stále zůstal jeho výrazný styl i v této více lyricky znějící hudbě. Krásně namixovaný film se vším, co skvělá podívaná má mít.

Sám Cameron přiznává, že příběh " vařil" za pochodu, veškerou jeho pozornost pojala grafika a ta, páni, je úchvatná. Jak proběhlo v propagandě filmu, šlo skutečně o ojedinělou šou. Vizuální efekty se dostaly za hranici myšleného, snová dokonalost. Ale pokud z kina odcházíte s nadšením technické dokonalosti vizuálních efektů a po příběhu nevzdechnete nikdy, pak bylo něco špatně. Příběh má nulovou zápletku, jen doufám, že slibovaná pokračování budou více výpravná, dramatická.

Animace skvělá, příběh neucelený, vydařené pasáže střídá nuda. Každopádně Ramseyův svět je barevný, nápaditý. Pro děti určitě skvělá podívaná.

Dokonalé. Opět pan Chomet ukazuje vztyčený prostředník svým konzervativním přístupem k digitálním technologiím, které mu slouží výhradně jen jako pomocné a celý film důsledně tvoří klasickou výtvarnou technikou. Pastva pro oko.

Dva v jednom. Původně jen mistrně vyprávěný osud malého sympatického sirotka změní směr v okamžiku objevení ukrytých skic a film graduje v poctě mistru z řad nejvynalézavějších a nejhravějších filmařů G.Méliésovi. Martin Scorsese si opět zakouzlil.

BRAVO. Konečně film u kterého původní znalost knižní předlohy není ke škodě. Spádové, výpravné, nenásilné. Osudy jsem byla stržena a nestačila jsem přemýšlet nad tím, co kde chybí, knižně mistrně konstruovaná postmoderní koláž je filmem netknuta.

Patřím mezi skalní tolkienovce, jeho knihy zdobí mou knihovnu a s obavami jsem vyhlížela první díl Pána prstenů, i přes rozsáhlou slibovanou stopáž tu bylo ohlášené okleštění a můj strach, že z knihy zbyde neznatelné nic, byl obrovský. Pan Jackson a jeho scénáristky Walsh a Boyens prosadili spoustu změn. Z pohádkového, mysteriózního, místy až bizarního světa se stala hollywoodská fraška. Film nakonec nedopadl tak zle, jak jsem se bála, příběh ovšem dosáhl ve Společenstvu prstenu nejvěrohodnější podoby knihy, s dalším dílem bylo hůř a hůř. Výběr herců byl šťastný, nenapadlo by mne, že Hugo Weaving může být takový klaďas a elfí ouška mu budou slušet, ale ukázal, že umí, taktéž Ian McKellen se transformoval v Gandalfa a klobouk i hůl mu byly přirozené a já pro tu chvíli zcela zapomněla na Magneta z X-menů. Základní linie příběhu zůstala, ale bohužel tady je akce na úkor epiky. Původně jen nastíněná láska Aragorna a Arwen tady získává typický americký milostný trojúhelník a člověku se potí čelo z blafů, kterých je v trilogii více než moc. Chybí tu napětí, které jsem při čtení knihy cítila. Na filmy ( celou trilogii Pána prstenů) jsem se dívala jen pro naději, že bude lépe. Společenstvo prstenu je věrné knize, výpravné, i když až příliš je film věrný své předloze v hostině oslavy narozenin Bilba, to být nemuselo. Dvě věže jsou akční, spádovější, ale už se divák ztrácí v tom, kdo je kdo. Návrat krále je stupidita, postrádá napětí, překvapení, ptám se:- proč byli diváci ochuzeni o překvapení u bran Mordoru? Závěrečných dvacet minut byla ztráta divákova času. Resume: klobouk dolů před odvahou zfilmovat nezfilmovatelné, obsazení skvělé, scénář divné až tristní,triky i architektura jsou SKVĚLÉ Pozn.: v Návratu krále mi však závěr vzal vítr z plachet a já při oslavném zpěvu brala provaz a šla se věšet do rybníka. Snad P. Jacksona nenapadne točit Silmarillion.