P1tr

Neskutečně ujetá parodie na krimi příběhy odehrávající se v uzavřených prostorech, která má zabijáckou kadenci vtipů, kdy sází na diváky jeden vtípek za druhým, což má za následek, že i když se některý humor nepovede, nemáte příliš čas si toho všimnout, neboť než se nadějete, valí se na vás další kvalitní moment. Občas už sice může přehnaná humornost působit lehce ubíjejícím dojmem, ale jedná se o vzácné momenty, jelikož výborný herecký ansámbl se plně oddává šílenému průběhu děje a naplno prodává každou scénu. Parodický úhel pohledu pak plně vyvrcholí při rozuzlení zápletky, které lze označit zároveň za velice vtipné, ale zároveň také za lehké zklamání, neboť se opravdového a uspokojivého zakončení detektivní složky nedočkáme a místo skutečných odpovědí dojde jen na další humor k popukání. Ačkoliv by vážnější a detektivnější zakončení zápletky filmu prospělo, je zároveň třeba pochopit, že film je především střeštěnou komedií, které jde především o to diváka co nejvíce pobavit a vyšetřování slouží pouze jako záminka k humoru. Máme tak před sebou slabší detektivní kus, ale zato výtečnou komedii.

Výchozí nápad je velmi zajímavý a vzbudí ihned velká očekávání, která se bohužel Derrenu Brownovi nepodařilo naplnit. Průběh experimentu totiž působí povětšinou hrozně vyumělkovaně a nechce se věřit, že by ústřední pokusný subjekt byl v centru dění opravdu nevědomě a že nejde o sehranou, předem domluvenou záležitost, nebot spousta momentů je dosti podezřelých a samotné vyústění pokusu působí uspěchaně a k cílenému výsledku by měla vést delší a trnitější cesta. The Push působí spíše jako první návrh zajímavého konceptu, který by bylo ještě potřeba pořádně rozpracovat a doladit.

Začátek Smithovy kariéry obsahuje všechny trademarky jeho tradiční tvorby a jedná se o nadějný debut, který pobaví, ale nenadchne. Nadějný je pro tento film klíčové slovo, neboť Clerks ačkoliv jsou vtipným filmem nabízejí také spoustu slabších momentů a dokážou občas dokonce nudit a více než jako kompletní dílo slouží jako příslib do budoucna, kterému režisér rozhodně dostál a své obvyklé prvky dotáhl k dokonalosti. I přes výtky ale v rámci Smithovi tvorby je důležité Clerks vidět, neboť se v každém případě jedná o zásadní dílo a start kariéry.

My Češi budeme mít v srdci pro Nagano vždy speciální slabost a tak nám stačí málo, abysme se znovu nad nevídaným úspěchem našich hokejistů dojali. Když se nám pak dostane do rukou extrémně svižně natočený a šikovně sestavený dokument mapující tuto událost, jedná se o skoro stejně silný zážitek, jako samotná olympiáda v roce 1998. Ondřej Hudeček přistupuje k dané látce s láskou a nabízí upřímnou prezentaci nejen pocitů zúčastněných a dané doby, ale také celé historie našeho hokeje v kostce a díky zaměření na historii soubojů s Ruskem a emigraci Petra Svobody dostává Naganský příběh v dokumentárním podání ještě silnější dramatický oblouk, který z The Nagano Tapes činí vyjímečné dílo, které by si žádný Čech neměl nechat ujít.

Detektivní záhady s příměsí komedie skrývají ohromný potenciál k neskutečně zábavnému zážitku, ale také se jedná o veliký risk, který bohužel tvůrcům Stopy nevyšel. Ačkoliv se jedná o komediální dílo, humor je poměrně rídký a líný a ve spoustě momentech jakoby se humor vytratil úplně a v tom málu se bohužel nenachází příliš povedených vtipů, což je vzhledem k žánrovému zařazení smrtící a bohužel humornou složku nijak nezachraňuje detektivní strana projektu, která působí hrozně náhodně a při prozrazení rozuzlení nedává vzhledem k předchozímu průběhu příliš smysl a vysvětlení případu je velmi chabé a spíše budí dojem, jako by předchozí dění a konec vznikly nezávisle na sobě bez nějakého rozumného propojení. Je mi jasné, že se jedná o rádoby ulítlou komedii, ale při prezentování řešení je znát, že tvůrci chtějí šokovat diváky a povznést zážitek na vyšší úroveň, což se rozhodně nepodařilo. Pokud vás tento žánr zajímá, pusťte si raději mnohonásobně povedenější Vraždu na večeři z roku 1976.

Pokračování velmi povedených Pařměnů bohužel nenavazuje kvalitou na svého předchůdce a jedná se o nepříjemný zážitkový sešup. Ačkoliv se film nepochybně snaží pobavit stejně jako první díl, po většinu stopáže se mu to nedaří a často příběh působí prázdně a nekompaktně, jako by se scény tvořili přímo na place a dobrému dojmu nepomáhá ani podivný, skoro až televizně levný vizuál, který pouze dokazuje, že tvůrcům se zřejmě nedostalo ideálních podmínek na stvoření ucházejícího pokračování, což je škoda, neboť základní premisa skrývá potenciál, který byl vytěžen pouze zlehka.

Klasická romantická komedie, která je v Čechách zřejmě populárnější více, než kdekoliv jinde ve světě a nutno říci, že oprávněně, neboť její appeal je zřejmý - krásné, poutavé prostředí, sympatické postavy a elegantní, funkční humor, to všechno funguje na jedničku. Film bohužel trpí přehnaně dlouhou stopáží, která v některých momentech zbytečně brzí jinak příjemné tempo příběhu, ovšem vzhledem k tomu, že film sází především na příjemné charaktery, se kterými je radost trávit čas se tak nejedná o nepřekonatelný problém, i když prostříhání by snímku napomohlo k dokonalosti, jedná se nicméně i v současné formě o velice kvalitní dílo.

Revoluční a krásné vizuální zpracování hraje v diváckém zážitku prim, ovšem ani obsah snímku na tom není marně a hloubání nad Van Goghovým životem a smrtí působí v kombinaci s uměleckým vzezřením filmu opravdu poeticky a dodává nikterak objevnému, ale přesto funkčnímu dění další rozměr a tvoří společně jedinečný a nezapomenutelný zážitek, na který vaše oči jen tak nezapomenou.

Nádherný a nečekaně seriózní animák, který sice nabízí pro tento žánr tradiční odlehčené momenty a spoustu povedených vtipů, ovšem nejvíce exceluje ve vážnějších polohách, které dokáží strhnout napětím a hlavně chytnout za srdce svojí dojemností, která s každou minutou stoupá a dosáhne vrcholu na konci, kdy se lze jen těžce bránit slzám. Ke vtahujícímu příběhu si připočtěte nádherný vizuál a máte před sebou jeden z nejlepších animovaných snímků posledních let, ve kterém se po delší době Pixar opět posunul umělecky a dramaturgicky o kousek vpřed.

Překvapivě kvalitní standup vystoupení, které sice neprezentuje nijak převratná témata, ovšem kadence vtipů a energie jejich podání dokáže vtáhnout a nepustit od začátku až do konce. Ačkoliv je ve filmech Wayansovo přehnané pitvoření většinou otravné, v jeho sólo komediálním vystoupení je jeho "over the top" přístup kupodivu sympatický a ačkoliv se netrefí s každým vtipem a pár hluchých míst se najde, po většinu stopáže se nebudete nudit a nebudete tak pouze "woke-ish", ale zcela "awake" a s úsměvem na tváři.