kratina

Blíži-li se hrozivá bouře, je dobré být někým milován. Velmi tichý a úporně soustředěný herecký výkon Michaela Shannona ve filmu, kde se celou dobu vlastně vůbec nic neděje, ale my přesto víme, že temné mraky, hromadící se na obzoru a v Curtisově hlavě, znamenají jen jedno. Přicházející bouři. A proti přírodě je člověk naprosto bezmocný, neochrání ho ani sebelépe postavený kryt. Snad lze aspoň doufat, když už postavil ten kryt, aby ochránil své nejbližší před bouří tam venku, že oni budou mít odvahu a sílu chránit jeho samotného před běsnícími živly, chystajícími se propuknout v jeho hlavě. Depresivní, ale velmi působivý a přesný film.

Podobná kostra scénáře jako v Olověné vestě, působivé a bojové jako Četa a přitom chvílemi i drsně rozjímací jako v Mezi nepřáteli. A Sněhurku, dceru zdravotnice, si ti kluci, kteří s ní přišli o panictví, budou určitě pamatovat. Tedy jen ti, kteří ten Afghánistán - ruský Vietnam - přežili. Asymetrická válka má méně obětí než ta frontová, ale o to záludněji zabíjí. Jen těm mrtvým je to pak asi jedno, čí mina je zabila (dost často to totiž byla vlastní).

„Upeč třeba chleba, postav třeba zeď “ nebo se podívej na nějaký pěkný film, „ žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď!“ Jo jo, v téhle pohádce statistika není nuda. A na ČSFD taky ne! Projížděl jsem si statistiku hodnocení, abych našel toho, kdo napálil odpad! a u toho jsem si pobrukoval tu písničku „Hlu-páku, najdu tě...!“ :-D

Copak drakovi Mrakovi, tomu taky, ale pusu na čenich bych nejradši dal Ivance Andrlové (mlask!). Aneb těžký život draka dobráka, hvězdopravec, co má příšernou tlamu (jako ten drak) a korunovace uhlíře Patočky na krále z čiré vyčůranosti králem Janem, u jehož některých replik jsem pana Císlera podezíral, že je neměl ve scénáři, ale přidal si je tam sám, holomek! :-)

Jeden dobře střelený kocour, jeden nehezky střelený (ve smyslu praštěný) nácek a jedna víra, která hory přenáší. Pravda, víra naprosto neopodstatněná, ale o to radostněji nastavující ranám osudu i druhou tvář. A jeden režisér, scenárista a Bůh v trojjediné osobě, mistr kamerové kličky Anders Thomas Jensen, u kterého netuším, zda je to božsky nadaný cynický všivák nebo spíš ďábelsky zlomyslný barokní andělíček, s tvářičkama nechutně naducanýma, jak se cpe tím, satanovi ze chřtánu vyrvaným, jablkovým koláčem a který svou baculatou ručkou alkoholika maluje Hitlerovi („To je váš otec?“) na podobiznu plnovous. Prostě nevím. Já nevím nic. A vy jo?

Komedie černá jak svědomí hrobníka, co místo kopání hrobu šel s krumpáčem a lopatou hledat kořen ženšenu, a natolik plná lásky k (smrtelnému) životu, jako by celuloidový pásek filmu byl máčen po tisíc let v sirupu uvařeném z kořene mandragory. Tento poučný příběh, kromě vodotrysku slz smíchu při každém zhlédnutí, mě smířil s mou vlastní smrtelností víc, než všechna kázání našeho pana faráře, na která mě babička kdysi tajně tahala s sebou, dokud jí na to mí rodiče nepřišli a nezatrhli jí to. Děkuji! (Rodičům samozřejmě taky, ale hlavně panu Zemeckisovi).

Tohle je jasně nejchlupatější film všech dob! Brum, brum! Není co dodat. Snad jen vzkaz paní Drábkové, která nás kdysi učila, že medvědi jsou krvelačné, ale přitom nevyzpytatelné šelmy, protože nemají mimické svaly. Mají, paní profesorko, mají... Já je viděl! Tenhle mrňavý chlupatý herec by si rozhodně zasloužil otisknout tlapku do hollywoodského chodníku slávy!

Jako kluk jsem četl (ba přímo hltal) knížku Sto hvězdných kapitánů od Milana Codra a všem těm kosmonatům jsem hrozně záviděl. Tak už nemusím. Už jsem se do vesmíru podíval i já! Chtěl jsem tu napsat pár (nekonečně) velkých slov, třeba že mě to zasáhlo jako blesk, ohromilo, uzemnilo a posadilo na prdel :-), ale spokojím se s prostým: „UFF...monumentální a přitom tak chladné, až mrazivé!“ Pár maličkostí, co potěšily: sexy spodní prádlo doktorky Ryan Stoneové, to jak střídala rakety jako ponožky, cucání vodky jak z kojenecké lahve a samozřejmě to „Out of the box thinking“ , s hasicím přístrojem použitým pro let. Gravity - successful mission!

Já, divák ze Země, co nemá moře, jsem se do tohoto příběhu ponořil opravdu velmi hluboko... A prožíval jsem freediving i tu až tragicky vášnivou lásku (spíš k oceánu, než k ženě) se zatajeným dechem. Je to film, který mě doslova zdrtil (hlavně ten hydrostatický tlak - hodně přes deset Barů). A také bych rád vyzdvihl kameru. Slovy jednoho experta: „Kamera byla dost dobrá“. Tak, tak... A taky vodotěsná, řekl bych :-D

Ďábelsky zábavné, čertovsky dobře zahrané a až pekelně poučné. A spravedlivé, jak už tak peklo bývá. K duchaprostým chudým divákům i k duchem bohatým filmovým kritikům. Potěší ty i ony. Velmi vypečená rohatá jízda! A vidlemi do zadku všem škarohlídům, kteří filmu nenasypali do kotle všech pět hvězd! „Tímto zmiňované zbavuji hodnosti vraný uživatel! Zítra si ke mně přijdete pro vlčí ocas...“