tulikt

Z technického hlediska je film úžasný. Skláním se před výkony prakticky všech herců zejména však p. Geislerové a Rodena. Ve filmu jsem nenašel jediný drobný detail, který by mne v jeho průběhu přivedl na myšlenku, že se nejedná o realitu ale pouze o filmový snímek, avšak dějová stránka poněkud VÝRAZNĚ "pokulhává". Defactó se dá říct, že cely snímek by se dal shrnout do dvaceti vteřinového Traileru. Dějová linie je naprosto odfláknutá, a jednotlivé scény jsou z 90% zdlouhavé a dopředu předvídatelné. Nemohu říct, že by mě film nudil, ale zábavný mi rozhodně nepřipadal. Důležitým klíčem k dokoukání celého filmu, jak jsem již na začátku zmínil, je jen jeho herecké obsazení.

V tomto snímku jsem obdivoval techniku kamery. Připadá mi novátorská s kapkou retra, moderní a přitom „hezky česká“. Obraz se sníženou sytostí barev a kruhovým rozostřením, mi po celou dobu filmu neustále celou scénu oživoval. Stojí též za zmínku, že moderní ČESKÁ filmografie má velké problémy s vymýšlením pravdivého životního příběhu, líbí se mi inspirace historickými fakty, (zejména druhoválečnými) proto Lidice považuji za jeden z pilotních filmů v moderní české filmografii, které právem získaly dobrý ohlas i v zahraničí. Celý příběh působí velmi dramaticky a přitom sepjatě. Celou dramatičnost ještě navyšují útržky hrdinských činů, jenž se konečně podařilo zachytit okem tehdejšího politicky-minimálně zmanipulovaného člověka. Prostředí celého filmu zde působí velice realisticky, díky hereckému obsazení a dialogům. Zkrátka, při sledování celého filmu Vám příběh nedovolí vstát ze židle, až na závěrečných 5 min. Závěr celého filmu byl kámen úrazu filmařů. Přeumělkované, ranně socialistické retro mi připadalo, jako kdybych přepnul na jeden z nejodpornějších českých seriálů: Vyprávěj.

Skutečná dobová perla. Jednak mne film uchvátil hereckými výkony a v neposlední řadě taky tím, jak si herci „pustili pusu na špacír“ o tehdejším socialismu, jak a za co stojí, což je samo o sobě dost udivující, zejména když si to člověk uvědomí ihned po konstatování některých výrazů, i-když je důležité brát na zřetel také charakter a vážnost postavy, která toto vyřkla. Myšlenka celého filmu je svými postavami pravdivější než pravda, od začátku až do konce. Film je na svou dobu poměrně otevřený, co se například pubertálního třeštění holek týče, což dělá celý film skutečně konvenčním a reálným (skutečný problém, skutečné situace, ve skutečné době, žádný brak s politickým podtextem), a díky formě hloubkové psychologické detekce jádra normální „socialistické rodinky“ je film od začátku do konce strhující více než kdo ví jaké Sci-Fi.