Kaferano

Film jako had, který požírá sám sebe... Tuto definici použil Václav Holanec jako součást nadpisu ke své předmluvě a navodil tak u mne pocit, že má volba je správná. Jde o moji první knihu o filmech, kterou vlastním, a která mě velmi nadchla. Měla jsem tak první výběr, podle kterého se může každý skvěle orientovat. Je to výběr ryze mužský, ale pro mě víc než přijatelný :-)) Formátem a uspořádáním si mě získala okamžitě. Texty jsou plné souvislostí a celý přístup k tématu je mi velmi sympatický. Už 7 let je moje jednička.

Včera jsem opět nevydržela a koupila plnotučnou knihu Dějiny filmové hudby. Přiznám, že o filmovou hudbu jsem se začala zajímat mnohem později, než o hudbu jiných žánrů. V mém případě převážně vážnou :-) hudbu. Na druhou stranu jsem se o filmovou hudbu zajímala dřív než o filmy samotné. Zatím jsem knihu zhruba prošla a mám pocit, že až moc velká část je věnována začátkům, ale nebudu předbíhat a napíšu o ní později.

Četba Zámku byla pro mne poměrně náročná a docela chápu, že někdo nevydrží... Teprve s odstupem času a po přečtení i jiných Kafkových knih, jsem Zámek byla schopná ocenit. Našla jsem si zatím dvě verze zpracování. Alexej Balabanov 94 a Michael Haneke 97. Pokud bych měla porovnat, tak Balabanov mi přišel přijatelnější pro diváky, kteří knihu neznají. Také byl celistvější a ukončený. Hanekeho zpracování bylo až moc věrné, alo osobně se mi líbily o něco víc hlavní postavy- zeměměřič K a Frida. Hodně mně vadily ty předčasné střihy, ale nejspíš měly evokovat pocit z náhlého přerušení knihy a fragmentálního konce. Blíže v komentářích.

Miluju knihy a pro krásné obrazové publikace mám přímo slabost. Kupuju různé encyklopedie, knihy o přírodě, umění i filmu. ( někdy sem napíšu svoji topdesítku) Bludiště seznamů mě ovšem zaujalo spíš názvem. Sama si dělám různé seznamy, tak jsem byla zvědavá. Umberto Eco mě tentokrát dostal, ta kniha představuje pestrý výběr uměleckých děl, výtvarných i literárních, která svým způsobem fungují jako seznam. Na toto téma měl Eco dokonce přednášky v Louvru. Při čtení knihy jsem se naladila na tuto zvláštní psychickou potřebu něco sbírat, shromažďovat, třídit atd. Píšu to hlavně proto (jak jsem včera slíbila), že se mi začaly vybavovat filmy Petera Greenawaye. Jeho nekonečný seznam ve filmu Fallové je přesně ten případ. Díky té knize jsem získala jiný úhel pohledu na tenhle úkaz a mám teď malinko radši krátké filma Petera Greenawaye. Nemůžu sice předat žádný klíč k pochopení, jde spíš o inspirativní typ k prohloubení vjemu. Seznamy jsou svět sám pro sebe....

Před lety jsem viděla v pořadu Na plovárně rozhovor s architektem a režisérem Peterem Greenawayem. Okamžitě jsem zbystřila, protože tak zajímavou a inspirativní osobnost jsem nečekala. Také jsem si byla jistá, že stejně na mě zapůsobí jeho tvorba. Okamžitě jsem si pořídila všechno dostupné a od té doby jsem viděla téměř většinu. Jenže jde spíš o marnou snahu si jeho filmy oblíbit. O pochopení mi ani nejde, tahle tvorba si na to nárok nedělá, jen jsem čekala souznění. No a nedávno došlo k jistému posunu, když jsem si koupila knihu Umberta Eca Bludiště seznamů a našla malinký styčný bodík pro fenomén Greenaway. O knize napíšu zítra...

Rozhodla jsem se, že si doplním mezery ve vzdělání a pustila se do čtení Franze Kafky. Mám za sebou Proměnu, Zámek a teď jsem dočetla Nezvěstného. Hned začerstva jsem se podívala na Michálkovu Ameriku a své rozpaky z filmu popíšu v komentáři. Z filmů podle Kafky jsem měla možnost vidět Proces s Kylem MacLachlanem a Zámek od režiséra Alexeje Balabanova. Nejvíc se těším na Zámek Michaela Hanekeho, to by mohla být trefa. Jdu pátrat po dalších filmech podle Kafky... Taky mám ráda tu sochu od mého oblíbeného sochaře Jaroslava Róny, ale to už odbočuju moc :-)

Dneska jsem navštívila Museum Montanelli v Nerudově ulici. Je tam vystavena sbírka Pavla Konečného Outsider art. Součástí výstavy byly i kresby Karla Havlíčka nazvané Gigantomachie. Výstavy zaměřené na Art brute nebo Outsider art sleduju od první expozice U Kamenného zvonu. Od té doby už bylo k vidění několik velmi zdařilých výstav na toto téma. Můj oblíbenec Jan Švankmajer je také sběratelem tohoto druhu umění a doufám , že jednou bude do cyklu Art brute jeho sbírka zařazená. (nebo jsem to taky prošvihla)

Zakoupila jsem publikaci Horror cinema od Taschen. Nejsem sice moc fanda do horror-žánru, zato mám slabost pro krásné knihy tohoto typu. Kniha asi spíš potěší diváky jako jsem já, kteří se chtějí něco dozvědět o žánru obecně a přitom se ze sledování horroru nemůžou vzpamatovat. Kniha je hlavně plná skvělých fotek z filmů i z natáčení a tvoří přehled zásadních snímků v dějinách horroru. Nějaké knihy o filmu už jsem posbírala a postupně se o nich zmíním. Číst o filmech je stejné potěšení jako se na ně dívat. Někdy i větší :-) Také bych sem chtěla zapisovat literární předlohy, které mají zpracování, a které jsem kdy zvládla.

Zkusím tedy psát i do deníčku. Jsem milovník umění kompletně a také zastánce názoru, že všechno se vším nějak souvisí. Deníček použiju na zaznamenávání svých zážitků a poznatků ze světa umění. Samozřejmě upřednostním ty, které nějak souvisí i s filmem... V top desítce mám režiséra Jana Švankmajera, ale obdivuju ho hlavně jako výtvarníka. Momentálně je k vidění 11 grafik- surrealistických leptů zvaných Přírodopis a jedna asambláž z lastur a la Arcimboldo v Galerii ve Smečkách. Není toho moc, ale za vidění stojí i ostatní autoři. Mě osobně zaujal stejnou měrou i Jiří Kolář se svými prostorovými kolážemi 12 ročních období. Celá výstava má jednolitou, čistou koncepci a pro mě se stala milou páteční relaxací.