petr.al

Cestovat k moři můžeme více způsoby. Buďto vyrazíme s Karlem a Karlem jako Účastníci zájezdu nebo si řekneme:,,Kašleme na Karly, pojedeme k moři sami, no a kdyby to náhodou nevyšlo, prd se stane, protože jsou i mnohem důležitější věci, třeba jako máma s tátou a samo, že kámoš Haris." Malý Jiří Mádl je velký lišák. Natočit svou režijní prvotinu z pohledu jedenáctiletých školáků byl výtečný ,,strategický" tah. Jakékoliv filmové nedostatky může hravě odbýt slovy:,,To já ne, to kluci, oni tak prostě vnímají svět kolem." Moje maličkost zbaštila Mádlův debut i s celým školním penálem včetně kružítka. V kategorii filmů pro děti a mládež či chcete-li snímkem pro tzv. celou rodinu je příběh ,,Pojedeme k moři" velmi milým překvapením. P.S. Tušil jsem jaké odhalení bude čekat na mladého hrdinu v rehabilitačním středisku, ovšem Jiří Mádl danému překvápku dodal ještě třešničku.

Fascinující jako v případě klipu ,,Chandelier", avšak do třetice už bych to raději nezkoušel. Dvakrát stačí. I tak zde platí pravidlo, že ve zdánlivé jednoduchosti a dobrém nápadu je krása. Nadchlo mě barevné pojetí videa. P.S. Twerkování je pro puberťáky.

,,Ďábel nosí Pradu" je ve své kategorii romantická komedie ďábelsky dobrý. Kterak zásadová ,,Popelka" nastoupí do služeb obávané pekelnice, před kterou má respekt nejen její okolí, ale dokonce i samotná módní policie. Jsem přesvědčen, že především pro dámské osazenstvo musí být film režiséra Frankela kultovní záležitostí. Pro mou maličkost, která se v ulici Pařížská maximálně podívá do výloh, je film ze zákulisí modního prostředí dokonale úchylný, avšak v dobrém slova smyslu. 3,8* s přehledem. P.S. SPOILER. Závěr filmu bych klidně utnul v momentě, kdy Andy vhodí svůj mobil do kašny......prostě žádné plky v bistru s bývalým.

Usedat k filmu s vědomím, že se jedná o velmi vysoko hodnocené dílo ČSFD recenzentů není asi nejlepší způsob, jak být bez obav, aby člověk při svém závěrečném resumé náhodou nevybočil tzv. z masy. Vzájemně nesourodá dvojice, těžce zdravotně postižený, avšak pohádkově bohatý Philippe ,,kontra" senegalský prostořeký přistěhovalec Driss, jenž se netají svou nezdárnou kriminální minulostí, je bezpochyby atraktivním základním pilířem pro budování filmové dobroty. Vše je navíc umocněno úvodní větičkou ,,Inspirováno skutečným příběhem." Ty jo, opravdu se to stalo nebo aspoň tak nějak! ,,Nedotknutelní" jsou milí, oduševnělí, nekomplikovaní, zkrátka se srdcem na dlani. Francouzské režisérské duo s vkusem a nenásilnou formou vypráví svůj příběh, v němž záměrně nenechávají diváka zabřednout do méně líbivých rodinných či sociálních zákoutí obou hrdinů, která by mohla změnit celé vyznění filmu. Prostě Driss je bezstarostný zábavný chlapík, byť s nevyjasněnými rodinnými vztahy a Philipe je kabrňák, který svůj zdravotní stav bere s obdivuhodnou noblesou. Mně osobně to vůbec nevadí, protože ,,Nedotknutelní" jsou fajn! 3,7 * .P.S. Snad si Amíci neumanou, že udělají remake. Než vidět jejich pokus, raději si olíznu ucho a půjdu spát.

,,Pějme píseň dohola" je jako absurdní stroj času, ve kterém se vydávám do doby, kdy jsem míval pravidelně při vstávání z postele na prostěradle poluci. S velkou oblibou a láskou vzpomínám na své pionýrské tábory, které se v mnohém podobaly komedii režiséra Trojana. Hromadné nástupy, noční hlídky s píšťalkou na krku, benzínové táboráky, bezkonkurenční diskotéky s dámskou a pánskou volenkou, děsu plné stezky odvahy, vyvolávání duchů (osobně jsem si přál ducha Louis de Funese), zavšivení kamarádi, hecování se kdo měl více klíšťáků, přitroublé, ale zábavné hry, to vše zakončené nelítostnou kanadou a vzájemnou přísahou o shledání se za rok. ,,Pějme píseň dohola" sází jednu hlášku za druhou. Dospěláci přehrávají jako o život a mládež je tak úžasně bezprostřední, že nejedno filmové srdce zaplesá. P.S. Mrzí mě, že jsem neměl možnost zažít Boba, rozhodně bych měl o jednu úžasnou vzpomínku navíc.

Co na tom, že mnohé v natočeném příběhu bylo ve skutečnosti tak trochu jinak. Doposud nepřekonaný film v rané tvorbě pana režiséra Renče, ale i jeden kvalitní snímek stačí k obdržení metálu od našeho milého pana Pussydenda :-P. Režie, scénář, hudba, herecké obsazení=má jedna velká poklona.

Romantická nostalgie, která v dnešním filmovém světě asi příliš neobstojí, ale ruku na srdce, kdo z nás dříve narozených nechtěl být chrabrým hrabětem de Saint Preux, jenž tasí svůj dobře nabroušený kord v okamžicích, kdy je třeba ztrestat všechna příkoří. Krasavec Alan a dokonce 2x :-D.

Omlouvám se, ale nemohu napsat nezaujatý komentář k něčemu čemu opravdu nerozumím. Komiksová mánie jde naprosto mimo mé zorné pole, až na výjimku pana Bruce Wayna. Jelikož jsem vyrůstal na Čtyřlístku, Rychlých Šípech a Kájovi Saudkovi, těžko bych se v současnosti mohl bez povšimnutí na můj pohrdavý výraz vloudit mezi mladistvé osazenstvo, jenž horlivě kupuje přeslazenou Colu pro své sličné náctileté protějšky v leginách a je plno očekávání, kterak oblíbený hrdina vysloví nějakou cool supr trupr hlášku a v mžiku se promění v oheň metající bagr. ,,X-Men: První třida" nenudí ani minutu, avšak je určen pouze pro zasvěcené publikum čili zde blekotám zbytečně. Osobně uvidím Kevina Slaninu raději jako poldu než chlápka s kakáčem na kedlubně a Michael Fassbender v rolích androida Davida či šáhnutého hudebníka Franka ukazuje daleko větší herecké schopnosti. Sorry všem komiksákům!

Snímek ,,Apocalypto" dozajista nerozšíří znalosti z historie dávné, kdysi slavné civilizace, jsem však přesvědčen, že výborná zábava je na 100% zaručena. Indiánská hoňka přilepí Vaši zadnici k sedačce lépe než sekundové lepidlo z Horstova teleshoppingu. Pochvala za neokoukané, uvěřitelné herecké/neherecké představitele, palec nahoru pro režiséra Gibsona, který jak vidno rád preferuje u svých filmových hrdinů původní mluvu. P.S. Vy školou povinní se raději před paní učitelkou dějepisu nezmiňujte, že jste se po shlédnutí stali odborníky na dějiny Střední Ameriky. Gibsonova honitba je pouze líbivá, nenáročná, avšak zručně odvedená podívaná, toť vše.

,,Koupili jsme Zoo" je rodinný film jak má být. Všichni tušíme jakým směrem se bude děj ubírat, každý správně předpokládá, že na lidské a zvířecí protagonisty nečeká na závěr příběhu nic jiného než velký happyend, nicméně dovoluji si tvrdit, že žádný z nás nemůže (aspoň doufám) tvůrcům snímku tuto předvídatelnost zazlívat. Postavy, až na hlavní představitele, působí plochým, plytkým dojmem, problematika chovu exotické zvěře je pojata dětinsky naivně, jenže Cameron Crowe má se svou útulnou Zoo pouze jedinou ambici a tou je mile potěšit a pohladit divákovu mnohdy různými krváky rozdrásanou duši. Hodnocení 3,7 * si ,,sluníčková" zvířátka určitě zaslouží.