fandadofilmu

Je to dobrý film, ale zaskočilo mě, že není vůbec takový, jaký jsem čekal. Je tak nějak příliš málo tarantinovský – chvílemi jsem se přistihl, že bych spíš věřil, že ho natočil Roman Polanski, který se tam také vyskytuje coby postava. Celé to působí hlavně jako taková dusná nostalgie šedesátek, důraz na atmosféru bez námahy přebíjí příběh. Film postrádá i obvyklé tarantinovské tempo a intenzitu břitkých dialogů. Je to hodně dlouhé, možná trochu příliš, přitom se nikam nepospíchá a několikrát dojde na gradaci napětí – ale bez očekávaného vyvrcholení, což navodí pocit zklamání a ochuzení. Spíš si tento film zařadíte do rodiny snímků typu Laurel Canyon nebo Mapy ke hvězdám. Mladší diváci se asi úplně ztratí v množství odkazů a dobových názvů a jmen. Stylizovaný krvavý masakříček na konci mi přišel trochu jako záměrně provokativní a jízlivý vzkaz do Cannes – tady máte další pozdrav ve stylu Larse von Triera. Zajímalo by mě, jestlipak si tady také zacvakaly cenzorské nůžky? Kdyby to šlo, dal bych tři a půl hvězdičky, ale za těchto podmínek raději čtyři než tři. Mimochodem, dají se ještě koupit ty Muskovy plamenomety? Po zhlédnutí tohoto filmu nechápu, jak se bez nich může nějaká domácnost obejít... A blíží se Vánoce...

Typický případ, kdy skvělá filmařská práce na celé čáře zvítězí nad agitací. Jedna z nejvýznamnějších životních rolí Karla Högera, vynikající Vlasta Fialová, Zdeněk Štěpánek. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Bohužel film není k dispozici na DVD a nepamatuji se ani, že by ho po převratu dávali v televizi.

„Co je na tom filmu tak pobuřujícího a nepřijatelného?“ ptalo se mě několik známých. „Hlavně to, co už v něm není,“ odpovídal jsem pokaždé a vysvětloval, že pokud nepatřili k hrstce šťastlivců, která se zúčastnila novinářské projekce před premiérou, tak neviděli film kompletní. Tím vůbec nechci říct, že mě těšily třeba detailní záběry z popravy matky se dvěma malými chlapci. Chvílemi jsem přivíral oči a měl nutkání se odvracet. Ale… Chápu, že po sedmiletém distancu v Cannes se Lars rozhodl patřičně rozvířit stojaté vody – a předvedl něco, co si ve filmu ještě nikdo ukázat netroufl. A s grácií… Lars von Trier je ovšem filmový mág a dokázal to i tentokrát. Celkový efekt postavit na krajním kontrastu zábavného a nechutného. Když geniální psychopat Jack zabíjí, neubráníte se někdy pocitu, že mu rozumíte (i to měl být vzkaz do Cannes). No uznejte, jak byla krásná a elegantní, tak byla blbá, řeknete si o ženě z prvního incidentu (Uma Thurmanová) – vždyť ona ho vlastně donutila, aby ji zabil, - to by snad udělal každý! Tato nebezpečná myšlenka proletí hlavou naprosté většiny diváků. Nebo té staré paní se Jack od začátku vyloženě vysmívá – a ona ho nakonec přece jen dobrovolně pozve dovnitř – naprostou hloupě, jen s pošetilou vidinou osobního prospěchu. Stala se z ní tak vlastně spolupachatelka vlastní vraždy. A tak dále. Nejděsivější okamžiky filmu jsou pak v obrovském kontrastu s chvílemi tak zábavnými, až se vyděsíte toho, že se vůbec dokážete u takového filmu řehtat. Von Trier si s námi prostě pěkně zahrává! V běžně dostupném filmu dnes chybí cca dvě minuty. 2 minuty, kvůli kterým hlavně lidé v Cannes opouštěli sál. Bez ohledu na to, co obsahovaly, to není dobře. Film je zmrzačen. Jó, cenzura nekončí, cenzura trvá!

Pastva pro oči i ducha. Tento film je umělecké dílo, podobně jako obrazy starých mistrů. Bratři Coenové opravdu zrají k dokonalosti. Filmu se nedá naprosto nic vytknout, je prostě úžasný. Naprosto nepochopím, jak mohli tento film ignorovat při vyhlašování Oscarů.

Ve trojce tvůrci udělali to, co měli udělat už dávno – strnulá Annabelle nestačí, takže teprve když probudí k akci všechny zlé duchy a podduchy ve skladišťátku zla u Warrenových, rozpoutá se to správné peklo. Duchové vypadají působivě a strašidelně, lekačky fungují jedna báseň… jenže pak zazvoní zvonec a strašení je konec – to v okamžiku, kdy divák pochopí, že všechno jsou jen vizuální, zvukové a světelné záhrobní efekty – a že žádné z „trýzněných“ postav se vůbec nic nestane. Dokonce ani natržené tričko, ani zašpiněné džíny nebo rozmazaný mejkap. Jedna jediná újma v celém filmu je tak odřené koleno Judy, když se vymázne na kolečkových bruslích, a to ještě vlastní vinou, za to duchové opravdu, ale opravdu ani trochu nemohli. Tudíž od té chvíle už jen nuda, nuda a nuda. A na závěr ještě cukrkandlové klišé (fuj fuj!) nejhrubšího zrna v podobě napravení nehodných dítek. Tak to jsme si snad už vůbec nezasloužili! Kde že jste, závěrečné titulky!? Á tady, konečně… Takže jsem si z filmu odnesl jen ponaučení - Cizí lidí nenechávejte v domě nikdy bez dozoru! Což jsem věděl už předtím. Mimochodem, podle všech pravidel by myslím bylo potřeba tu vitrínu pro Annabelle znovu vysvětit, aby fungovala, nebo snad ne? Průměr - a s odřenýma ušima.

Tak tohle je nejzábavnější krvák - nebo chcete-li nejkrvavější zábava - od dob, kdy Peter Jackson natočil Braindead! Víc než krve je tam snad už jen nadávek - v tom by mohl mít film asi "sprosté" prvenství. Se jmény tvůrců jsme se zatím setkali hlavně u velmi zajímavého snímku Southband, což je ale i tak rozdíl minimálně dvou tříd. Už teď se nemůžu dočkat, s čím asi tak přijdou příště...?